Okresní přebor

Mistrovství světa ve fotbale skončilo, zapomeňte. Nastal čas vrátit se do skutečného světa. Běžte do míst, kde se v záři reflektorů neschováte. Tam najdete opravdový život. Vesnice v Sudetech, zapomenuté hřiště. Místo jako stvořené pro turnaj, kde rozhodně neplatí, že fotbal je hra pro 22 hráčů a nakonec vždycky vyhrají Němci.

Mistři!

Vždycky to bude svátek. Ten největší. Letos jsi moc zápasů neviděl, ale to hlavní ti neuniklo. Zápas Brazílie – Německo. Semifinále mistrovství světa. Výsledek není důležitý. To podstatné se odehrávalo v hlavách vítězů již v průběhu zápasu.

Němci dali během první půlhodiny pět gólů. Nebyly to žádné náhodné branky, ale padly po hezkých akcích. Brazílie nebyla na kolenou, byla na tom mnohem hůř. Topila se v slzách beznaděje a zoufalství.

V tu chvíli semifinálový zápas skončil. Po přestávce se totiž rovnou hrálo finále. Němci se díky druhému poločasu stali poprávu vítězi turnaje. Vzdali se totiž možnosti soupeře potupit, zesměšnit a ponížit.

Přidali sice ještě další dva góly, ale vyvarovali se siláckých gest. Svojí umírněnou hrou bez exhibic a přehnaných emocí prokázali totiž smysl pro fair play, nadhled a velkorysost. Vlastnosti vítězů. Vlastnosti mistrů světa.

Respekt.

Laco na festivalu

Tak všichni už tady víme, že jsi na fesťák vyrazil se spacákem. Ale o tvých zážitcích z festivalu byli přímo z místa dění zpravováni jen ti, co tě mají v přátelích na Facebooku. A protože množina facebookářů má s množinou tvých zdejších čtenářů nulový průnik, bylo by férové tvé dojmy z Rock For People prezentovat i lidem, kteří tě četli už v době, kdy světu ještě nevládly lajky.

Na letiště za Hradcem Králové jsi dorazil v pátek odpoledne. Stačilo říct, že jsi Laco a už to jelo. Na ruku páska, jejíž barva ti otevírala všechny brány. Ve VIP campu už na tebe čekal postavený stan. I se spacákem. Milá slečna ti ještě ukázala, kde je v kempu sud piva, ze kterého si můžeš dle libosti čepovat. A pro jistotu ti navíc ukázala cestu, kterou se dostaneš do VIP baru. Svět je nespravedlivý.

Volné místo ve stanu, možnost neomezené konzumace alkoholu a tisíce mladých slečen chtivých dosyta využít první svobodný víkend bez rodičů. Co bys za to dal před dvaceti lety. Když jsi večer potkal hostesku rozdávající festivalovým návštěvníkům prezervativy jako ochranu při náhodném sexu, s díky jsi odmítl. Protože nemít prezervativ je pro tebe ta nejlepší ochrana proti náhodnému sexu.

Navíc už jsi objevil něco, co je lepší než sex. Jasně, video. Chodíš po rozlehlém festivalovém areálu a holky ti před tvůj teleskop skáčí samy. Jenže ty lituješ, že sis nevzal širokoúhlý objektiv, aby se ti tam vůbec vešly. Pokud platí, že ženy s většími zadky jsou chytřejší, po dvou dnech na festivalu musíš konstatovat, že nám dorůstá generace velmi inteligentních žen.

Ale fanoušci tvých videí se bát nemusí. Jako vždycky si přijdou na své. Protože umíš hledat, jsi skvělý pozorovatel a i přes svůj věk dokážeš vzbudit zájem krásných holek. Ale jak ty hezké holky dokáží projevit svoji vděčnost za to, že se mohly objevit ve tvém filmu, o tom se nedozví nikdo. Ani tvoji čtenáři na blogu, ani přátelé na Facebooku. V každém případě je ale dobré vozit na tyhle akce o spacák navíc.

Noci totiž bývají chladné i v červenci.

Rock For Laco

Je to již téměř 17 let, co jsi strávil několik dní na českém Woodstocku, open air festivalu v Trutnově. Tenkrát v roce 1997 jsi při jednom koncertu stál jen kousek od Václava Havla. Stejně jako on jsi ale nepřespával ve stanovém městečku. Každý večer ses vracel na hotel na trutnovském náměstí, aby ses vysprchoval a vyspal v čisté posteli.

Letos opět strávíš pár dní na letním hudebním festivalu. Žádná trutnovská akce alternativní kultury s mimohudebními přesahy do oblasti ekologie, politiky či náboženství. Nic takového. Jedeš na největší tuzemskou hudební akci, mainstreamový Rock For People. Ze zahraničních kapel se těšíš na Madness, určitě nejlepší atmosféru bude mít koncert Lucie.

Budeš téměř o generaci starší než většina návštěvníků festivalu. Ale letos se do hotelu nechystáš. Bereš si spacák.

Revoluce reloaded

Listopad 1989. Nečekal jsi to. Přišlo to spontánně. O to větší to je euforie. Okolo tebe se objevuje spousta velmi zajímavých a inspirativních lidí. Celé noci dáváte obsah a tvar textům na letácích (cyklostyl je na fakultě jen jeden), abyste ráno nastoupili do trolejbusu, kde je rozdáváte rozespalým Plzeňákům. Jsi mladý a naivní idealista.

Červen 2014. Nečekal jsi to. Přišlo to spontánně. O to větší to je euforie. Okolo tebe se objevuje spousta velmi zajímavých a inspirativních lidí. Celé noci dáváte obsah a tvar programovým směrům nového hnutí a ráno otevíráte emailového klienta, jehož prostřednictvím své myšlenky posíláte rozespalým Chomutovákům.

Už nejsi mladý, ale naivním idealistou jsi zůstal.

Tři v jednom

Nemusíš být zrovna politik, abys věděl, že ve zdravém těle zdravý duch. Proto vedeš děti ke sportu. Všechny tři. Nemusí být nejlepší, ale musí je to bavit. Ale to vlastně platí pro všechno, co člověk dělá. Třeba ty. Nemusíš být nejlepší videotvůrce na světě, ale musí tě to bavit.

A pecka je, když se to všechno propojí dohromady. Všechny tři tvé děti v jednom sportovním videu. Jeden jako závodník, druhý jako rozhodčí a třetí jako nadšený divák. Nad tím vším ty jako stvořitel. Dětí i videa. Všechny tvé děti mají hodně společného, přitom každý je originál.

Stejně jako tvá videa.

Pomníky stavíte, prosím vás, komu?

V Chotiměři (okres Litoměřice) žijí moudří lidé. Proč mít dva pomníky, když stačí jeden. A radovat se mohou jak lidé oslavující nehynoucí přátelství mezi SSSR a ČSR (zpečetěné krví věrných synů, jak jinak), tak lidé těšící se z toho, že národ kdysi trpící v cizích okovech je zase svobodný.

Jen se ty dva tábory u toho pomníku nesmí potkat.

Ukončete Nástup a výstup

Asi po 25 letech sis dnes koupil chomutovský týdeník Nástup. Že má již asi čtyřicet let stále stejnou grafickou podobu tě nepřekvapilo, neboť jsi tuto tiskovinu občas v regálech obchodů zahlédl, ale při čtení ses několikrát musel podívat, zda máš skutečně aktuální číslo a ne nějaké pamětnické retrovydání.

Napříkad ses dočetl, že obec Pesvice bude mít od tohoto týdne prodejnu potravin a lahůdek, jedna šťastná maminka poděkovala „touto cestou“ obětavé (soudružce) učitelce za práci s dětmi v keramickém kroužku a všiml sis i oznámení, že okresní výbor komunistické strany pořádá u ploché dráhy den dětí.

Nebýt Nástupu, tak byses nedozvěděl, že zápas Sokol Údlice B – Sokol Místo se neodehrál, neboť hosté se dostavili pouze se šesti hráči. Také bys přišel o možnost koupit dřez s odkapávačem za 500 Kč a v rubrice Seznámení ses dlouze zamýšlel nad adresátem inzerátu „Chceš se milovat? Zn.: Senior.“

Už se nemůžeš dočkat dalšího čísla.

‪#‎komunalni_volby‬

Historie firmy Motorola

Jeden dlouholetý čtenář tvého blogu se rozhodl uspořádat přednášku o historii firmy Motorola. Tato firma jako první na světě montovala svá rádia do aut, při přistání na Měsíci astronauti komunikovali se Zemí prostřednictvím její techniky a Motorole patřila i satelitní síť Iridium, díky které je možné si z mobilu konečně zavolat i ze Sahary nebo z Everestu.

Dnes však tato legendární americká firma má své místo prakticky už jen v muzeu, kde se ostatně přednáška konala. Jako jeden z nejlepších videotvůrců v této zemi jsi byl požádán, zda bys z této akce nemohl připravit video. Kdo jiný by ostatně dokázal z dvouhodinové akce sestříhat dvouminutové video, které by tak dokonale odráželo atmosféru zdařilé akce.

Dindisblog

Být blogerem již dávno není módní. Všechny blogýsky se odstěhovaly na Facebook, kde všichni píšou a nikdo nečte. Zůstaly tak převážně jen blogy, jejichž autoři se kvalitou svých textů odkazují na dobu, kdy ti co psali, uměli číst a ti co četli uměli psát.

Je skvělé, že stále existují lidé, kteří nechtějí své myšlenky nechat utopit pod facebookovou pěnou dní, nechtějí své myšlenky publikovat v prostředí, jehož podobu nemohou ovlivnit a na místě, kde jsou jejich myšlenky majetkem někoho jiného.

Jsi rád, že Dindisblog vznikl. Znáš totiž práci jeho autora, znáš jeho nápady, znáš jeho schopnost inspirovat ostatní. Konečně budeš mít co číst. Autoři jediných dvou blogů, které čteš, totiž moc často nepíší. Ale třeba tě nový blog bude inspirovat. K častějšímu psaní.

Ať se daří, Davide.

#vsichni_jsme_blogeri :-)