Vždycky ti bylo líto, že sis postavil hospodu přímo na informační dálnici, ale nechodili ti sem lidi. Ano, více než sto hostů denně je hezké číslo a řada jiných provozních by s tebou hned měnila adresu, ale na kus řeči se tu s tebou zastaví jen pár štamgastů.

Když jsi loni začal chodit na Piráty, objevil jsi jejich diskusní fórum. Neskutečně to tam žilo. Doufal jsi v hrabalovský hostinec, kde u jednoho stolu diskutují lidé různých ras, národností a vzdělání, kteří spolu vycházejí v míru, neboť uctívají společného pirátského boha.

Hned od začátku jsi byl jiný. Místo anonymních avatarů jsi vystupoval pod svým jménem a svojí fotografií. I Tvůj styl byl jiný. Zatímco ty bys ho definoval jako „jemně intelektuálsky povýšený“, většina účastníků fóra se shodla na označení „sebestředný blbec“.

Ale fungovalo to. Do té doby, než ses začal angažovat mezi fanoušky. Významně jsi se podílel na dvou zásadních akcích, které výraznou měrou přispěly k záchraně Pirátů v extralize. Nestál jsi o poděkování tvrdého jádra diskutérů, ale jejich reakce tě přesto udivila.

Nemohli ti odpustit, že do role „šéfa a organizátora“ se pasuje někdo, kdo „ještě loni chodil jenom na fotbal“, zatímco oni už fandí desítky let! Nemohli pochopit, že někdo dokáže udělat něco sám od sebe a to jenom proto, že chce pomoci dobré věci.

Ti chytří mezi diskutéry ale časem porozuměli Tvým komentářům, poznali značnou dávku nadsázky v nich a naučili se je číst. S takovými byla radost diskutovat, tím spíše, že mezi nimi, jak se později ukázalo, byla řada fanoušků Járy Cimrmana.

Jednoho večera, kdy na fóru chyběla primitivnější část diskusní obce, byla zapředena debata na jazykovou korektnost příspěvků, do které jsi přispěl následujícím komentářem:

Selime, jazyková úroveň většiny zdejších komentátorů vůbec není špatná. Na sportovní fórum dokonce výborná. Nikdy jsem tu ale nikomu překlepy nebo pravopisné chyby neměl za zlé, ač to o úrovni člověka vypovídá.

Ostatně, shoda podmětu s přísudkem, to se ještě dá naučit. Horší je to s obsahem některých příspěvků. To už se naučit nedá. Těžko chtít smysluplný obsah příspěvků od někoho, kdo není schopen dát smysluplný obsah ani svému životu.

Druhý den tyto dva odstavce posloužily k tomu, aby se část diskutujících definitivně odkopala a Tebe přesvědčila, že dále nemá smysl diskutovat s lidmi, pro které je vlastní omezenost předností a hulvátství normou.

Ale i tak to občas byla zábava.

Některé hokejové kalendáře sice ještě avízují akce jako Mistrovství světa nebo finále Stanley Cupu, ale všichni tady víme, že letošní sezóna prakticky skončila už v pátek, kdy hokejisté Chomutova obhájili svoji extraligovou příslušnost.

Jen z úcty k letošním soupeřům Pirátů jsi v neděli sledoval finále mezi Zlínem a Plzní. Zaujala tě situace asi patnáct vteřin před koncem, kdy Plzeň vedla o gól. V té chvíli puk vyletěl ze hřiště po teči jednoho z plzeňských obránců.

Vhazování bylo nařízeno ve středním pásmu, ač obránce tečoval puk ve své obranné třetině. Jenže obránce teč přiznal a rozhodčí změnili své rozhodnutí. Z následného vhazování hráči Zlína vstřelili vyrovnávací gól a zápas dospěl do prodloužení.

Komentátoři se mohli přetrhnout v oslavování fair-play činu obránce Slováka. V televizním rozhovoru po skončení základní hrací doby hráč řekl, že k němu přijel rozhodčí a zeptal se ho, zda puk tečoval a on to odkýval. Nevypadal v tom rozhovoru zrovna nadšeně.

Nedivil ses mu. Jednou jsi hrál fotbalový zápas, ve kterém tvé mužstvo minutu před koncem vedlo o gól. Jako obránce jsi tečoval míč na roh, přesto rozhodčí ukázal, že se bude rozehrávat od branky. A ty jsi zvedl ruku a přiznal teč. Hned vzápětí sis uvědomil, že to byla hloupost.

Ano, svým rozhodnutím jsi tehdy prokázal odvahu a bylo to hezké gesto. Ale naštěstí z rohu gól nepadl a ty sis mohl oddychnout. A to se, pokud si dobře vzpomínáš, nehrál rozhodující sedmý zápas o titul mistra republiky.

Jseš si proto jistý, že pokud by včera Plzeň v prodloužení nezískala svůj historický první hokejový titul, obránce Slovák by se pro své spoluhráče rozhodně hrdinou nestal.