Měl jsem v dětství to období. Za tři koruny jsem si ve stánku Poštovní novinové služby koupil aršík známek. Doma jsem ho rozbalil a prohlížel si barevné obrázky s perforovanými okraji. Mohl jsem si vybrat. Sbírat známky ze série Úspěchy sovětské kosmonautiky nebo třeba Flóra a fauna Mongolska.

Dnes je situace jiná. Známky u dětí už příliš nefrčí. Mají sběratelské samolepky. Už i k nám domů ta mánie dorazila. Samozřejmě, jak jinak, aktuálně sbíráme samolepky fotbalistů. Člověk, který navrhoval album Euro 2012, byl určitě velmi dobrý byznysmen. Nestačí totiž sbírat hráče jednotlivých mužstev.

Sbírají se i samolepky stadionů. Zvlášť fotka města a zvlášť záběr stadionu (ten je rozdělený na dvě samolepky). U každé z fotbalových výprav je v úvodu znak následovaný skupinovým fotem týmu složeným dokonce ze čtyřech samolepek. Sbírat je též nutno vítěze evropských trofejí z let 1960-2008. Celkem 539 samolepících kartiček. Balíček s pěti kousky stojí 15 Kč.

Obchodníky navíc podezřívám, že v každé zemi je v balíčcích nejméně samolepek s hráči místní reprezentace. Po nákupu bezmála dvou desítek balíčků totiž máme v albu z českých hráčů jen Tomáše Pekharta a Romana Hubníka, kterého však Adam získal ve škole výměnou za dva španělské hráče a jednoho Poláka.

Ač sovětská kosmonautika měla řadu úspěchů, ke kompletaci sbírky známek mi tehdy stačila jedna strana alba.