V posilovně s legendou

My vrcholoví sportovci držíme spolu. Počátkem prázdnin jsem si dal fotbálek s vítězem Ligy mistrů Vláďou Šmicrem (já vyhrál) a nedávno jsem byl na Kamenčáku se Simonou Baumrtovou (brala zrovna antibiotika, takže měla důvod odmítnout se mnou závodit).

V Chomutově v pondělí hrála česká basketbalová reprezentace, a tak asi nikoho nepřekvapí, že se mi ozval historicky nejúspěšnější český hráč působící v prestižní severoamerické NBA Jirka Welsch, jestli bych si s ním nešel zacvičit do posilovny.

Na benchi by měl bývalý hráč Boston Celtics přidat. Dost mě zdržovalo, když jsem mu musel ubírat kotouče. Ale jinak to bylo prima a neměl jsem tedy problém mu vyhovět, když mě na konci tréninku poprosil, zda by se mohl vyfotit s blogerskou legendou.

Jirka si vymínil, že bude při focení stát na lavičce

V sobotu poběžím desetikilometrový závod Prahou. Od Žlutých lázní kolem Tančícího domu, přes Václavák, pod Prašnou bránou, přes Staromák a kolem Národního divadla spolu se mnou poběží i devítinásobný olympijský vítěz, legendární Carl Lewis.

Jestli se mi na něho v cíli bude chtít čekat, tak se s ním také vyfotím.

Zrození běžce

Veselý běžec v Bezručáku

Běhání mělo zpočátku drobné mušky

Běhat si začal letos na jaře. Po nové cyklostezce v chomutovském Bezručově údolí. Líbilo se ti, že na asfaltu jsou vyznačeny kilometry. Potřeboval si přeci vědět, kolik toho dáš. Hned od začátku si sice měl aplikaci Runtastic pro iPhone, která umí měřit naběhanou vzdálenost, ale v Bezručáku není všude GPS signál. Zato drobných mušek je tam nepočítaně.

Zlepšoval ses běh od běhu. Běhal si rychleji a rychleji. Běhal si dál a dál. Před Prvním mlýnem se signál ztrácel a už se neobjevoval. Musel ses spoléhat jen na stopky. Znát pouze délku uběhnuté trasy a výsledný čas ti ale nestačilo. Chtěl si víc. Zajímal tě profil terénu, časy na kilometr, průběh tempa vynesený do grafu, zákres trasy do mapy.

Běh na Matyldě

Běh na Matyldě - jeden z pomalejších

Celou loňskou sezonu si s rodinou jezdil na mosteckou Matyldu na in-line brusle. Letos jste tam jezdili taky. Zatímco ale všichni kolem vodní nádrže kroužili na bruslích, ty jsi běhal. Signál GPS po celé trase. Nádhera. Do sluchátek sis nechal každých 500 m šeptat aktuální čas posledního kilometru, takže udržet slušné tempo byla hračka.

Cesta do Mostu a zpět ale zabere desítky minut, které si mohl věnovat běhání. Ano, byl si i na nové cyklostezce u nového chomutovského zimáku, ale nemáš na ni dobrou vzpomínku – došly ti tam baterky. V mobilu, samozřejmě.

Ale proč vlastně někam jezdit, když můžeš na trať vyběhnout rovnou z domu. Běháš teď ve volné přírodě. Podél vodního přivaděče. Dříve by ti chyběl pohled na zadečky bruslařek, které tě inspirovaly při bězích po cyklostezkách. Dnes už to nepotřebuješ. Jsi běžec. Máš svůj svět. Svět, ve kterém jsou jen tvoje nohy a cesta.

Za týden bude 1. září. Před pětatřiceti lety si prvního zářijového dne poprvé zasedl do školní lavice. Letošní první září bude dnem, kdy se poprvé postavíš na start běžeckého závodu.

Tak ať ti to běží. Natrénováno máš.

Počátek

Zdál se mi sen. Dlouhý sen. S pevně strukturovaným příběhem. Když jsem se ráno vzbudil, pamatoval jsem si každý detail. Každou situaci. Každý ohyb děje. Byla to nádhera.

Celý den jsem měl sen stále ve své mysli. Byl jsem jím tak zaujatý, že jsem si znovu a znovu vybavoval každý jeho moment. Ráno, dopoledne i večer. Celý den jsem prakticky nemyslel na nic jiného.

Další den jsem potkal člověka, kterému jsem začal vyprávět obsah svého snu. Po chvíli mě přerušil a sám pokračoval. Znal obsah mého snu stejně dobře jako já. Celý příběh. Pamatoval si každý detail. Každou situaci. Každý ohyb děje.

Bylo to neuvěřitelné. Uvědomil jsem si, že to nemůže být náhoda. Někdo našel způsob, jak ovlivňovat naše životy prostřednictvím snů. Někdo našel způsob, jak nám prostřednictvím snů vnuknout myšlenky.

Pak jsem se probudil. Christopher Nolan by měl radost.

Červenobílý kotel

Proč mám rád náš dres? Protože za ním vidím cestu pokrytou prachem a slávou. Bílá je symbolem čistoty sportovní myšlenky a čestného boje, v němž protivník není nepřítelem, ale uznávaným soupeřem. Červená je symbol srdce, které celé vkládáme do svých zápasů. A hvězda v bílém poli představuje stále novou naději, která povznáší mysl a sílí ducha i ve chmurných obdobích nezdaru a neúspěchu.

Pátek odpoledne. Nastal čas posílit červenobílou víru. Sedáš s dětmi do auta a vyrážíš směr Eden. Výkop je až po západu slunka, takže v šest jsi u pokladen jako první. Kupuješ lístky do kotle. Děti vyzrály.

Novou oděvní kolekci znáš z webu. Do nového fanshopu tak jdeš najisto. Zkušební kabinky netřeba, červenobílé oblečení sluší každému. V obchodě se děti fotí se šéfem slávistického kotle Strašákem.

Prvních pár minut zápasu nevidíš. Vůbec sis totiž nevšiml, že se hraje. Sleduješ Strašáka, který s pomocí megafonu předzpívává chorály. Poprvé v životě máváš jinou než národní vlajkou. Stejně tak děti.

Z červenobílého kotle vidíš svět jinou optikou.

Oživli jsme. Větší a silnější Sportovní Klub Slavia vstal z prachu a nebylo jednoho z dřívějších, kdo by scházel. Přišli noví a v hojném počtu. Rostli jsme znovu.

1892 - Zrození legendy

1892 – Zrození legendy

Chlapská dovolená

Tvrdé postele. Rozvrzané skříně. Sprchy a záchody na patře. K snídani chleba s džemem, k obědu zapečené těstoviny a k večeři žemlovka. Na starost jsi neměl jen tři potomky jako obvykle, ale zodpovídal si za čtyřikrát víc dětí. A přesto to byla jedna z nejkrásnějších dovolených.