Laco běžel Prahou, díl I.

V přípravě máš naběháno více než 150 km. Z toho polovinu za poslední měsíc. Našel sis své tempo, běháš v aerobním režimu. Po osprchování ani nevíš, žes byl běhat. Musíš zrychlit. Proto si dva dny před závodem dáváš k obědu zajíce na divoko. Sázíš na jeho rychlá vlákna.

Nejrychlejší ze zajíců, kteří se dali chytit

V den závodu má tvůj syn fotbalový turnaj. Naštěstí také v Praze. Ráno přemýšlíš, kdys naposledy vstával před šestou. Nebýt turnaje, mohls spát o dvě hodiny déle. Dopoledne sleduješ, jak mužstvo chomutovské mladší přípravky poráží pražskou Spartu. Adámek, malý velký Slávista, dává gól. Hezká inspirace pro závod.

Čas startu se blíží. Sedáš do auta a sjíždíš z Barrandovského kopce k Vltavě. Máš štěstí. Nacházíš volné místo na zaparkování. Bereš do ruky telefon, aby ses zorientoval jak daleko je ještě ke Žlutým lázním, místu startu závodu. Zpráva! Píše kolega trenér, že tu v šatně zapomenutou příruční tašku ti hodí večer domů.

Sakra! V té tašce je nejen peněženka s tvými doklady, ale hlavně čip, bez kterého bys byl pro organizátory běhu neviditelný. Takže zpět do Slivence. Přicházíš na hřiště právě ve chvíli, kdy Adam střílí další gól. Kvůli tomu stálo za to zapomenout v šatně tašku. Více z toho zápasu už ale neuvidíš, protože času do startu závodu je málo.

Sjíždíš do Prahy a opět hledáš místo na zaparkování. Nacházíš ho přesně ve chvíli, kdy do startu zbývá necelá hodina. Sedáš na tramvaj a jedeš jednu zastávku. Z revizora strach nemáš. Kdyby se náhodou objevil, tak mu utečeš. Jsi přeci běžec.

Ve Žlutých lázních je narváno. Ve velkém stanu se převlékáš. Ale když vidíš nekonečnou frontu na uschování tašky, činíš rychlé rozhodnutí. Tašku dáš do auta. Máš na to půlhodinu. Takže znovu zpátky na tramvaj. Když se konečně postavíš do svého koridoru, zbývá do startu osm minut.

Nejvyšší čas se začít rozcvičovat.