Laco běžel Prahou, díl II.

Blonďato-růžový vodič se žlutými balónky

Můj cíl. Ten čas, samozřejmě.

A je odstartováno! Alespoň to tedy říká Tomáš Hanák, kterého slyšíš z velké dálky. Ty však stále ještě stojíš na svém místě. Ve žlutém koridoru, kam se postavil každý, kdo se cítí dokončit desetikilometrový závod v čase okolo šedesáti minut. Většina závodníků si věří víc než ty, protože za tebou se řadí už jen lidé s berlemi a vozíčkáři.

Minutu poté, co Carl Lewis a Bára Špotáková odstartovali závod, se dav kolem tebe konečně pohne. Když procházíš startem, stopky ze závodu odkrojí již pátou minutu. Alespoň už víš, že příští rok se musíš postavit do koridoru k lepším běžcům. Nepotkáš tam sice tolik krásných mladých děvčat, se kterými stíháš při běhu konverzovat, ale o to více tam bude skutečných běžců.

Pár set metrů za startem se konečně pomalu rozbíháš. Přesto nemáš čas vnímat krásy Prahy. Tvůj pohled míří dolů. Hlavně nikomu nešlápnout na paty. Kličkuješ totiž mezi sunoucími se účastníky závodu, abys měl šanci udržet si tempo opravňující tě k naději, že výsledný čas bude začínat nulou. K předbíhacím manévrům zhusta využíváš tramvajové ostrůvky.

Místy bylo velmi těžké někoho předběhnout

Občerstvovací stanice na Václaváku. Žízeň nemáš. Deset kilometrů se dá přeci uběhnout bez kapky vody. Navíc půlhodiny před závodem začalo pršet, vody tedy padá z nebe dost. Jen tak pro novou zkušenost si ale přesto kelímek s vodou necháš podat. Nepolevuješ v tempu, a tak více než naliješ do sebe vyliješ na sebe.

Od ulice Na Příkopě, přes Celetnou až po Staromák lemují bariéry davy diváků. Zvláště cizinci mohutně povzbuzují, chtějí si s tebou plácnout a tvojí fotkou se bude doma chlubit spousta Japonců. Máš na levé paži svůj iPhone se zapnutou aplikací Runtastic, ale sluchátka sis kvůli vnímání atmosféry běhu v metropoli brát nechtěl. O svém tempu máš tak bohužel jen mlhavou představu.

Běžecká náplava (7.4 km)

Kolem sedmého kilometru na Vltavské náplavce si proto říkáš, že je nejvyšší čas přidat. Jenže vzápětí přichází první a poslední krize. Cesta po mokrých kočičích hlavách v dlouhém táhlém kopci ubírá dost sil. Na osmém kilometru ale začínáš konečně zrychlovat a poslední stovky metrů zbývající do cíle už doslova proletíš. Dobře víš, že svůj cíl splníš.

Závod dokončuje 6 573 klasifikovaných běžců, ty dobíháš jako 3 748. v čase 0:56:17.3. Cestou si předběhl stovky závodníků, při startu jich totiž před tebou bylo tak pět tisícovek (kdyby se tedy běželo ještě pár hodin, možná ses popral o bednu). Přesto v cíli přílišnou euforii necítíš. Na to byl závod moc krátký.

Tak snad to bude na jaře lepší. V cíli Pražského půlmaratonu.