Víš, Máňo, vzpomínám si, jak jsme na podzim v dvaaosmdesátým hráli zápas fotbalový kvalifikace se Švédskem. Na Tehelné pole v Bratislavě tenkrát v lezavým počasí vyběhli páni fotbalisti Honza Berger, Franta Jakubec, Laco Jurkemik nebo třeba Honza Fiala. Pěkně si ty kluky švédský povodili a tři minuty před koncem jsme vedli 2:0.

Hele, bábo, pamatuju si pak tu fotku, která tejden po zápase vyšla ve Stadionu. Byli na ní vyfocený hráči se lvíčkem na prsou, který zklamaně odcházeli ze hřiště, ač na obrovské světelné tabuli stále svítilo Czechoslovakia – Sweden 2:0. Pod fotkou byl popisek informující o tom, že obsluha časomíry ani nestačila zapsat střelce dvou švédských gólů.

Teď se něco podobnýho stalo těm klukům vod Ericha Honekra. Ve východním Berlíně vedli půl hodiny před koncem dokonce 4:0 a přesto Švédi vyrovnali na 4:4. Takovej průšvih by se našim fotbalistům dnes stát nemohl. Určitě by se neopakoval ani ten trapas z počátku osmdesátých let. My bychom už prostě Švédům vyrovnat nedovolili.

Protože bychom hned od začátku hráli na 0:0.

Vzápětí poté, co Cimrman vynalezl televizi, objevil pro svět i tištěný televizní program. A zatímco u televizního přístroje si uvědomoval, že přežije dlouhá staletí, u tištěného programu si tím jist nebyl. Správně předpokládal, že tištěné magazíny s přehledem pořadů jednotlivých televizních stanic budou jednou v oblibě jen u lidových vrstev.

Osvícená část národa bude také mít doma televizní aparáty, bude je však používat jinak. Rozhodně nebude potřebovat televizní program. Tito lidé, z nichž pár vyvolených bude mít dokonce i svůj blog, totiž nebudou sledovat tok televizních pořadů v podobě, kterou určí programoví directoři jednotlivých stanic. Půjdou vlastní cestou.

Jak víme, Cimrman byl smířený s představou, že uznání dojde až po smrti. Byl si jist, že jeho celoživotní tvorbu bude dlouhá desetiletí populární formou prezentovat nějaký specializovaný divadelní soubor. A na příkladu události, kterou v jeho představách bylo slavnostní divadelní představení u příležitosti 45. výročí založení souboru, demonstroval svoji vizi.

Lidé si ve svém obývacím pokoji pustí televizi, ale nenaladí si žádnou televizní stanici. Zapnou si malý přenosný počítač (v ideálním případě s logem nějakého ovoce – tady Cimrman zpočátku váhal mezi hruškou a jablkem) a v internetovém prohlížeči kliknou na stránku se streamovaným přenosem jeho posledního divadelního kusu.

Slavný český vynálezce dobře věděl, že sledovat divadelní představení na malé obrazovce přenosného počítače bude nepohodlné, a proto předpokládal, že nejnovější verze operačního systému určená pro počítače s ovocným logem (Cimrman postupem doby hrušku definitivně zavrhl) umožní obraz do televize přenášet bezdrátově.

…

Nikdy jsem se nepřestal podivovat nad tím, jak geniální Cimrman byl. Zvláště významně jsem si to uvědomil dnes večer, když jsem díky počítači MacBook Pro s nainstalovaným novým operačním systémem Mac OS X a přístroji Apple TV mohl na velké televizní obrazovce sledovat v HD kvalitě přímý přenos představení Divadla Járy Cimrmana České nebe.

Televizní program doma nemáme. Není proč. Tento přenos byste v něm totiž hledali marně.

Mám kamaráda Jardu. Je intelektuál. Ale nechodí na můj blog. Nechápu to. On zase nechápe, proč ve svém volném čase vysedávám u počítače a něco píšu na internet.

Jako v každém vztahu, tak i v přátelském svazku je důležitá pravidelnost. Jarda má permanentku na hokej. Na Piráty. Sedíme vedle sebe. Vidíme se tak pravidelně každý týden.

Včera mě překvapil. O přestávce mezi první a druhou třetinou mi oznámil, že po letech zavítal na můj blog a těšil se, jak si pošmákne. Ale byl zklamaný, že píšu jen o samých píčovinách.

Koho prý zajímá nějaký iPhone. Nebo nějaký moje fotky s rádoby celebritama. Mrzí ho, že nepíšu o zásadních věcech. A dodal, že právě v poslední době se toho událo tolik důležitého.

Například jsem se prý na blogu vůbec nezmínil o tom, že Piráti nedostali od Jágra takový klepec jako ostatní týmy, nebo že Slavia v derby doma konečně poprvé porazila Spartu.

Má pravdu Jarda. Inu, intelektuál. Stydím se a zjednávám nápravu: Chomutov – Kladno 1:3 po třetinách 0:1, 1:0 a 0:2. Slavia – Sparta 1:0 po poločase 0:0.

Ještě někdo další má pocit, že tu píšu o píčovinách?