Víš, Máňo, vzpomínám si, jak jsme na podzim v dvaaosmdesátým hráli zápas fotbalový kvalifikace se Švédskem. Na Tehelné pole v Bratislavě tenkrát v lezavým počasí vyběhli páni fotbalisti Honza Berger, Franta Jakubec, Laco Jurkemik nebo třeba Honza Fiala. Pěkně si ty kluky švédský povodili a tři minuty před koncem jsme vedli 2:0.

Hele, bábo, pamatuju si pak tu fotku, která tejden po zápase vyšla ve Stadionu. Byli na ní vyfocený hráči se lvíčkem na prsou, který zklamaně odcházeli ze hřiště, ač na obrovské světelné tabuli stále svítilo Czechoslovakia – Sweden 2:0. Pod fotkou byl popisek informující o tom, že obsluha časomíry ani nestačila zapsat střelce dvou švédských gólů.

Teď se něco podobnýho stalo těm klukům vod Ericha Honekra. Ve východním Berlíně vedli půl hodiny před koncem dokonce 4:0 a přesto Švédi vyrovnali na 4:4. Takovej průšvih by se našim fotbalistům dnes stát nemohl. Určitě by se neopakoval ani ten trapas z počátku osmdesátých let. My bychom už prostě Švédům vyrovnat nedovolili.

Protože bychom hned od začátku hráli na 0:0.