Nedávno se mě v diskusi jeden z mých nových čtenářů zeptal, proč si vlastně píšu blog. Vzpomněl jsem si na článek, který teď vydávám v reedici. Text starý bezmála pět let je z doby, kdy Facebook a Twitter byly ještě v plenkách a každý, kdo v té době uměl abecedu, se toužil stát blogerem. Nejlépe elitním.
Další názor z klubu nadutých elitních blogerů
Petr Stohwaser z Hradce Králové si píše blog. A moc ho mrzí, že má málo čtenářů. Ale naštěstí si to hned sám zdůvodnil. Je totiž mladý, loni v září oslavil teprve pětadvacátiny.
Petr napsal: Česká blogerská scéna je rozdělena na dva tábory; a to podle věku. Pokud tedy počítám ty známější pisálky. První skupinou jsou starší blogeři s věkem většinou převyšujícím 30 jar. Utvořili si mezi sebou jakousi uzavřenou společnost, do které jen tak nikoho nepustí. Většinou toho dost ovládají, jsou si toho vědomi a jsou na sebe pyšní. Svoje výsostné postavení podporují vzájemným poplácáváním.
Občas se mezi sebou pohádají. Takovýto souboj titánů je totiž mimořádně atraktivní a oni tak získávají na popularitě. Všichni ostatní blogeři chtějí být jako oni, proto jim pochlebují hlavně v komentářích a v noci sní o tom, jaké by to bylo jimi být. Přestože tito lidé často mažou komentáře, o to více se jim komentující snaží zavděčit a dokázat, že právě oni mají na to, aby mohli komentovat jejich úžasné články.
Byl jsem Petrem v jeho článku zahrnut do úzké skupinky elitních blogerů, a proto mu v rámci vzájemného poplácávání zvýším výše uvedeným odkazem návštěvnost, ale především mu prozradím jednu zásadní informaci: Pochybuji, že by si DGX, Pixy, Arthur Dent, Plaváček nebo Yuhů začali psát blog proto, aby se stali členy jakési uzavřené společnosti, do které jen tak nikoho nepustí.
Za sebe mohu napsat, že dva základní pilíře existence blogu jsou tyto:
- pobavit sebe
- pobavit čtenáře
Dále mi blog pomáhá tříbit myšlenky, jeho prostřednictvím mohu veřejně prezentovat své názory, diskuse pak slouží jako cvičení v argumentaci. Stále silněji blog také vnímám jako místo, kde mohu komunikovat s lidmi, které mám rád a se kterými se vídám málo nebo dokonce vůbec. Ale psát proto, abych byl součástí nějaké komunity blogerů?
A ještě jedna věc: Pravidelní návštěvníci blogu jsou odrazem osobnosti autora, a protože v mém případě jde také o masturbaci ega, mohu s uspokojením prohlásit, že mám inteligentní, vnímavé a vtipné čtenáře. Navíc doufám, že jim nechybí ani smysl pro nadsázku.
Pochlebující komentáře poplácávající autora blogu po ramenou budou mazány!