Silnice z Teplic do Chomutova. Čtyřpruh. Projel si Bílinu, blížíš se k Mostu. Je asi hodina po poledni, slunce již stačilo vysušit nadílku vydatné noční sněhové přeháňky. Ale ne všude, sem tam je vozovka mokrá, někde jsou dokonce i kaluže. V jedné z nich auto přímo před tebou dostává smyk.

Čtyřproudá silnice v těchto místech není oddělená svodidly, ale svahem. Roztočené vozidlo tak nezachytí svodidla a ty jak ve zpomaleném filmu nevěřícně sleduješ, jak auto po svahu metá kozelce. Několik kotrmelců a pomuchlaný vůz zůstává ležet na střeše.

Jsi u čerstvé nehody první. Představa rozmašírovaných těl tě ponouká jet dál, ale během zlomku vteřiny se rozhoduješ správně. Zastavíš u krajnice a bereš do ruky telefon. Vytáčíš číslo 112. Oznamuješ co se stalo a jdeš k nabouranému autu, ze kterého se kouří.

Hlasu na druhém konci upřesňuješ svojí polohu. Na otázku, kolik je v autě lidí a zda jsou zaklíněni ještě neznáš odpověď. K autu teprve kráčíš. To, že neběžíš si omlouváš stále probíhajícím telefonátem. Ale pravdou je, že k autu, z něhož nikdo nevystupuje a ze kterého se nikdo neozývá, se ti moc nechce.

O chvíli později do telefonu oznamuješ překvapivou zprávu, že všichni pasažéři z auta už vystoupili a jsou v pořádku. Dvě mladé ženy jsou v šoku, zhruba pětiletá holčička pláče. Zatímco ty stále telefonuješ s operátorkou, k místu nehody se sbíhají další lidé a komunikují s otřesenou posádkou.

Víc z Tvé strany naštěstí nebylo potřeba. Nasedáš do auta a odjíždíš. Po chvíli ti ještě zavolají policisté, abys jim upřesnil místo nehody. To samé po tobě za chvíli požadují i hasiči. Zbytek cesty nemyslíš na nic jiného. Sám pro sebe si vyhodnocuješ své chování.

Oceňuješ, že si byl klidný, bleskově si vzpomněl na číslo 112 a vše potřebné si s operátorkou vyřídil. Zpětně si ale uvědomuješ, že při vystupování z auta sis neoblékl reflexní vestu, kterou máš rozbalenou ve dveřích řidiče a nevzpomněl sis ani na výstražný trojúhelník (pozorný čtenář objeví i další chybu).

Ale nedokážeš si představit, co by se dělo, kdyby v havarovaném autě byli těžce ranění, nebo dokonce mrtví. A už vůbec si nedokážeš představit, že bys v nabouraném voze byl ty se svojí rodinou.

Jezděme opatrně.