Sportovní soustředění, pionýrské tábory, školy v přírodě. Hororové příběhy vyprávěné po večerce. Ještě teď si nějaké historky pamatuješ. I po třiceti letech. Dnes si už děti po večerce horory nevyprávějí. Ony se na ně rovnou dívají. Na mobilech a tabletech.

Právě jsi se z jednoho sportovního soustředění vrátil. Malí fotbalisté tam inspirováni hollywoodskými horory sami jeden natáčeli. Na mobil a na první dobrou. Měli štěstí, že jsi šel s kolegou trenérem kolem. Do týmu jim tak přibyl kameraman a režisér.

Krátkou scénku kluci dle instrukcí režiséra opakovali asi pětkrát. Všechno jsi točil z různých pohledů. Kamerou na stativu, kamerou v pohybu. Těšil jsi se, jak to po sestříhání bude vypadat jako profesionální biják. Ale dopadlo to úplně jinak.

Nikdo totiž při natáčení neuhlídal, aby se kluci drželi stejného textu, stáli na stejném místě jako minule, nebo třeba aby si jedna z hlavních postav po třetí klapce nesundala mikinu. Místo filmu s děsivou atmosférou tak vznikl komediální snímek.

Ostatně, co jiného lze natočit a sestříhat během poledního klidu.