Letadla

Jen pár hodin po premiéře bereš své dva kluky do kina (pro tříletého je to doslova premiéra). Sám se také těšíš jako malý kluk. Jasně, Pixar. I když poprvé bez úvodní lampičky. Ale hned první záběr vnáší do sálu jasno. Vítej ve světě, kde Auta mají křídla.

Možná si zpočátku budeš myslet, že nejde o nic jiného než nenápadně maskovanou trojku Aut. Chybí opravdu jen kousek, aby se někde za vraty hangáru objevil Blesk nebo Burák. Ale skoro bys přísahal, že Luigi a Guido si malý štěk v Letadlech vyprosili.

Podobně jako ve dvojce se však nemůžeš vyrovnat s kosmopolitním pojetím příběhu. Dnes už se prostě americké filmy netočí ani v Hollywoodu. V příběhu tak nechybí Brit, Mexičan, Němec či nějaký Asiat. Samozřejmě všichni dostatečné zkarikovaní, aby se bavili i dospělí.

Jenže od poloviny filmu na tohle všechno zapomeneš. Animace jako vždy dokonalá, střih úchvatný, dynamika leteckých záběrů dechberoucí. Ale tohle jsi samozřejmě čekal. Předvídatelný je i příběh, originální není ani myšlenka, že přátelství je víc než závod.

Přesto jsi měl chuť na konci filmu vstát a jít si s hlavním hrdinou chlapsky plácnout. Sice tady všichni víme, že cestou k cíli musí vítěze provázet pokora, ale naštěstí i v tomto filmu opět zazní, že v každém závodě je důležité být rychlý jako jaguár a silný jako medvěd.

A že ne každý závod musí být legrace.