Tak už všichni díky popisu Tvého výletu do Berlína víme, že na hlavním nádraží německé metropole mají McDonald’s, a že na Olympijský stadion se dá dojet metrem. Ale až na Tomíka, který využil prestižní klubovou kartu Laco+ a zavolal ti do klubu, my ostatní na Tvé zážitky a dojmy z koncertu tady zatím čekáme marně.

A přitom všichni, co sem chodíme, bychom zasloužili vědět, že po zvukové stránce jsi lepší koncert nezažil. Bez jediného kazu byla i vizuální stránka produkce. Animace promítané na zeď širší než fotbalové hřiště s atletickým oválem dohromady byly po technické stránce dokonalé, to je bez debat. Ovšem horší to už bylo s obsahovým sdělením.

Chápeš původní koncept rockové opery The Wall. Autobiografický příběh chlapíka, který ve válce přišel o otce, zažíval ponižování od učitelů, rozešel se s manželkou a kvůli těmto zkušenostem staví mezi sebou a okolním světem zeď. Ale ty z koncertu díky doprovodným animacím odcházíš s pocitem, že jsi celé dvě hodiny sledoval agitku nějaké levicové strany.

To ovšem nic nemění na tom, že máš za sebou silný zážitek. Dokonalé provedení jednoho z nejzásadnějších děl rockové historie. Navíc v Berlíně, obklopen zástupci národa, který se před osmdesáti lety na stejném stadionu nechal strhnout úplně jiným vůdcem, než jakým byl minulou středu Roger Waters.