Více než třicet let sleduješ příběh Divadla Járy Cimrmana. Všechny hry máš naposlouchány snad stokrát, nesčetněkrát jsi byl přítomen na představení. Ale teď poprvé jsi se dostal přímo na jeho domovskou scénu na Žižkov. Lépe to dopadnout nemohlo. Posel z Liptákova. Naprostá klasika v podání pánů Pence, Weigela, Bruknera a Svěráka. Jsi přesvědčen, že by to mohla být taková hezká tečka za celým příběhem.

Výlet do počátku dvacátého století končí a ty zapínáš svůj mobilní telefon, abys vyrazil k autu zaparkovanému kdesi mimo modré zóny. Spouštíš aplikaci Google Maps a vyrážíš do potemnělých pražských ulic. Po necelé čtvrthodince sedáš do auta, kde do navigace zadáš cíl cesty Domov a v tom se to stane. Vestavěná navigace Columbus k tobě poprvé promluví. A to ještě tak, že ti přes handsfree zavolá z tvého telefonního čísla.

Marně se snažíš umlčet ženský hlas, který tě posílá do různých světových stran. Nemůžeš poslouchat rádio, nemůžeš ani telefonovat, protože telefon ti blokuje ta paní z navigace. Víš, že z Prahy se už nějak vymotáš sám, a tak ukončuješ navigování. Hlas ale mluví stále. Navíc je se svými pokyny celkem mimo a rozhodně se tě nesnaží navést domů. Začneš se bát. Co když se auto za chvíli zamkne a ty ztratíš vládu nad pedály a volantem?

Pak ti to ale docvakne. Hlas z navigace patří aplikaci Google Maps, kterou jsi při odchodu z divadla pustil na iPhonu a dosud jsi ji neukončil. Ulevuje se ti, neodbytný ženský hlas už ti nevolá a ty můžeš konečně začít poslouchat radio. Právě včas. Vladimír Kroc si totiž na Radiožurnálu povídá se Zdeňkem Svěrákem, který do rozhlasu dorazil přímo z představení, na kterém jsi byl. Kruh se uzavírá.

Je úžasné setkat se s dílem člověka, který v jednom textu umí propojit věci, které spolu zdánlivě vůbec nesouvisí.