Pirátský rok

Letošní bilance je tristní. Od začátku ledna do konce prosince 23 výher a 56 proher. Ještě horší je to z pohledu aktuální sezóny, kdy včetně přípravy Piráti ze 44 zápasů vyhráli jen sedm mačů. Zmar vyvrcholil v posledním letošním zápase, kdy šli Piráti do poslední třetiny s třígólovým náskokem a téměř dvouminutovou přesilovkou pět na tři, aby nakonec zápas prohráli 3:4.

V této chvíli se ke slovu více než kdy jindy dostávají zoufalci svých dnů, pasáci svých stínů a gigolové svých myšlenek, kteří skryti pod zdánlivě anonymními účty nadávají na toho, kdo jim poskytl diskusní prostor. Nejsou schopni si uvědomit, že zatímco Piráti mají i přes dlouhou řadu porážek na záchranu extraligy ještě naději, oni kvůli své omezenosti nedostali šanci na extraligový život ani na jednu sezónu.

My ostatní si vzpomeneme na jeden z nejlepších filmových rozhovorů všech dob:

Bruce Wayne: Co jsem to provedl, Alfrede? Všechno, co moje rodina, můj otec postavil…
Alfred: Odkaz rodu Waynů je víc než jen cihly a malta.
Bruce Wayne: Chtěl jsem zachránit Gotham, neuspěl jsem.
Alfred: Proč padáme, pane? Abychom se naučili znovu se zvednout.
Bruce Wayne: Tys nade mnou ještě nezlomil hůl?
Alfred: Nikdy.

Všem lidem dobré vůle přeji, aby i v roce 2014 v ně někdo věřil. 

Pirátské srdce

Začal jsi na tom makat už v létě. Jasně, letní přípravu není radno podcenit. To tu víme všichni. Jedno zda běháš v lese, sedláš bicykl, nebo komentuješ fotky z crossfitu. Ty články o běhání mezi kapkami deště svědčí o tom, že jsi nic neponechal náhodě.

Nikdy jsi toho nenabruslil tolik, co letošní zimu. Připravoval ses na ten den. Pod záminkou, že chceš točit první krůčky na bruslích nejmladšího, jsi piloval techniku. Jízda na ledě v podřepu s kamerou v ruce. Důstojnost jsi zamkl v šatně zimního stadionu.

V sobotu večer se posouvaly hranice. Ani po dvou letech vysedávání u ESPN bys neviděl záběry, které jsi vytvořil. Na ledě dvě pětky ostrých mužů v plné zbroji a ty mezi nimi kličkuješ ve šponovkách. Už chápeš adrenalin válečných zpravodajů v první linii.

Přitom stačí tak málo. Nejít na věc rozumem, ale srdcem.

Krása nesmírná

První pokus nebyl úplný propadák. Krátké video představující jednoho z diskutérů tohoto blogu se líbilo a jeho hlavní protagonista dostal několik pozvání na besedy. Zvláště osvěžující prý byla diskuse s osazenstvem podbořanského domova pro seniory.

Tento úspěch nás v redakci povzbudil a rozhodli jsme se pro další krok. Rádi bychom naším internetovým magazínem oslovili i o něco mladší generaci čtenářů, a proto v tomto vydání představujeme v krátkém videu dceru jednoho z našich dlouholetých čtenářů.

Hezké vánoce přejeme nejen seniorům z Podbořan a maturantům z Kadaně, ale i všem předplatitelům našeho internetového magazínu.

Inverzní svět

Rozdílné světy. Jako den a noc. Jako jang a jin. Jako muž a žena. Vyjedeš kousek za město a jsi v nebi. Jen pár metrů pod tebou zahalen v mlze topí se svět, kde lidé zapomněli, jak vypadá slunce.

Naštěstí máš Výsluní hned za humny.

 

Němý Bartoš

Píší nám do redakce čtenáři. Nás to samozřejmě velmi těší, protože chvály není nikdy dost. Ale před několika týdny jsme obdrželi list, který nás přeci jenom poněkud zaskočil. Dopis zaslala paní Marie Kozáková z Přelouče a my si zde dovolíme alespoň jeho malou část přetisknout.

Vážená redakce. Naposledy jsem se odvážila někam napsat před drahnými lety. Bylo to někdy počátkem dubna 1971, kdy jsem pánům Svěrákovi a Smoljakovi popsala zážitek z dvoudenního zájezdu k Máchovu jezeru. Svým psaním jsem je myslím velmi inspirovala, neboť jen o pár měsíců později můj dopis citovali ve hře Němý Bobeš.

Paní Kozáková se v dalších řádcích rozepisuje o svých dalších zážitcích, které v sedmdesátých letech prožila se svými kamarádkami Růženou Málkovou a Jitkou Nechanickou. V závěru dopisu vzdává hold nejen autorovi tohoto blogu, ale i jeho komentátorům a vyslovuje své přání se s nimi blíže poznat.

My jsme se v redakci dlouze zamýšleli, jak její přání splnit. Po několika dnech bouřlivých debat jsme se rozhodli představit jednotlivé komentátory prostřednictvím krátkých videí. A začínáme medailonkem komentátora, který zde sice nekomentuje příliš často, ale pan autor se s ním zná asi nejdéle.