Píší nám do redakce čtenáři. Nás to samozřejmě velmi těší, protože chvály není nikdy dost. Ale před několika týdny jsme obdrželi list, který nás přeci jenom poněkud zaskočil. Dopis zaslala paní Marie Kozáková z Přelouče a my si zde dovolíme alespoň jeho malou část přetisknout.

Vážená redakce. Naposledy jsem se odvážila někam napsat před drahnými lety. Bylo to někdy počátkem dubna 1971, kdy jsem pánům Svěrákovi a Smoljakovi popsala zážitek z dvoudenního zájezdu k Máchovu jezeru. Svým psaním jsem je myslím velmi inspirovala, neboť jen o pár měsíců později můj dopis citovali ve hře Němý Bobeš.

Paní Kozáková se v dalších řádcích rozepisuje o svých dalších zážitcích, které v sedmdesátých letech prožila se svými kamarádkami Růženou Málkovou a Jitkou Nechanickou. V závěru dopisu vzdává hold nejen autorovi tohoto blogu, ale i jeho komentátorům a vyslovuje své přání se s nimi blíže poznat.

My jsme se v redakci dlouze zamýšleli, jak její přání splnit. Po několika dnech bouřlivých debat jsme se rozhodli představit jednotlivé komentátory prostřednictvím krátkých videí. A začínáme medailonkem komentátora, který zde sice nekomentuje příliš často, ale pan autor se s ním zná asi nejdéle.