Ego u ledu

Loňský červen. Získáváš přístup k exkluzivnímu obsahu. Máš možnost natáčet při práci ty nejlepší ve svém oboru. Ne, nestojíš s kamerou před čerstvě jmenovanými profesory, netočíš dokonce ani kongres špičkových neurochirgů. Kolem tebe se v letním horku potí extraligoví hokejisté.

Pár fotek z jejich letní přípravy si dáš k sobě na blog. Reaguješ na jeden čtenářský komentář tak, že nadsázka a vtip jsou z něho cítit jak dvě sezóny neprané ribano. Přesto se najdou lidé, kterým jejich dotčené ego přikáže tvůj neškodný bodyček posoudit jako hrubé porušení pravidel a dostáváš trest do konce sezóny.

Disciplinárka ti však díky vstřícnosti jejího šéfa umožní sezónu dohrát. V jejím závěru se blýskneš několika povedenými akcemi, které domácí tým pomohou vrátit zpátky do hry. Na úkor mužstva, které dnes vede trenér, jenž tě na počátku sezóny odepsal. Pohádka se blíží ke šťastnému konci.

Baví tě hledat příběhy. Ale ne je vytvářet. Tuhle hokejovou story bys ostatně ani nevymyslel. Proč taky. Stačí otevřít své srdce a mysl, naslouchat instinktům, s pokorou jít krůček po krůčku za svým snem, své ego nechat daleko za sebou a prožiješ příběh, který by nenapsal ani bloger s desetiletou praxí.

A nebo stačí mít z prdele kliku. Pak o tobě může vyjít i oslavný článek v novinách. A to je teprve panečku masáž ega. O takové si bývalý trenér domácího týmu v současné době může nechat jenom zdát.

Nikdy to nevzdáme

Koncem loňského roku jsi potkal jednoho moudrého muže. Povídali jste si, on tě vyslechl, pak se na tebe dlouze podíval, pokýval hlavou a řekl ti, ať nesmutníš, že jednoho krásného dne Piráti zase začnou doma vyhrávat. Dnes odpoledne jsi mhouřil oči do jarního slunce a říkal sis, že dnes by to šlo. A večer se to stalo.

Po více než dlouhých čtyřech měsících Piráti Chomutov doma konečně vyhráli. V pravý čas. V prvním barážovém zápase o udržení se v extralize. Jednu podstatnou životní moudrost ti ale ten starý muž tenkrát neřekl. Nemusel, protože věděl, že to nejdůležitější víš a řídíš se tím. Navíc tím inspiruješ ostatní.

Pirátský zámek

Fanouškovství je něco, co lidi spojuje. Fanouškovství je něco, co se dědí po generace. Fanouškovství je něco jako kotva v rozbouřených vodách. Fanouškovství není láska ke konkrétním hráčům, protože ti už příští sezónu mohou hrát jinde, fanouškovství je láska ke klubu, neboť ten tu bude stále.

Piráti Chomutov. Klub, kterému se letošní sezóna nepovedla. V extralize skončil poslední s rekordem v podobě 24 porážek v řadě a doma nevyhrál již čtyři měsíce. Ale je tu baráž, šance na reparát, šance na záchranu extraligy i pro příští sezónu. Můžeš zůstat doma a nadávat. To se ale pak nepočítej mezi fanoušky klubu.

Skuteční příznivci Pirátů půjdou do hlediště fandit. Zapomenou na předchozí nezdary, zapomenou na žabomyší války a hlasitě podpoří jednotlivé hráče, aby svým výkonem zachránili extraligu. Ne pro sebe, ale pro tisíce z nás, kterým osud klubu nikdy nebude lhostejný.

Je snadné fandit, když se vyhrává. Nejsilnější pouto mezi klubem a skutečnými fanoušky ale vzniká až ve chvíli, kdy se nedaří.

#piratsky_zamek

Laco botanik (aktualizováno)

U prunéřovských elektráren odbočuješ z hlavní silnice, auto necháváš v Prunéřovském údolí a míříš k Prunéřovskému potoku. Vyzbrojen pouze kamerou a informací, že by snad už měly růst bledule. Jdeš mezi stromy, na zemi vidíš jen suché listí.

Máš za sebou asi patnáct minut chůze mezi listím. Vypadá to, že jsi sem dorazil zbytečně. Nikde nic nevidíš. Když se před tebou náhle objeví snad na jediném metru čtverečním v Krušných horách to vzácné kvítí, tvůj matrix dostává nový rozměr.

Bledule jsi poprvé viděl ráno na Googlu, proto ještě raději posíláš fotografii nalezených rostlin svému známému, od kterého jsi dostal tip. Obratem ti gratuluje. Tak sláva. Jsi letos nejspíš prvním člověkem, který naživo viděl první jarní bledule.

Cestou zpět se ještě zastavuješ na zřízenině Hasištejn. Je odtud nejkrásnější výhled do Prunéřovského údolí. Potřebuješ ještě pár efektních záběrů do svého videa. Povedlo se. Kromě toho, že jsi botanik, jsi přeci ještě pilot vrtulníku.

P.S. Zatímco s fotkou už toho moc udělat nejde, na stříhání videa je nádherné to, že proces jeho tvorby nikdy nekončí. Řečeno slovy klasika: „Video má tu nádhernou vlastnost, že svět nejen ukazuje, ale z gruntu mění. V tom je jeho nebezpečí a krása.“

A s každou jeho novou podobou jsi spokojenější a nadšenější.

Laco Ninja

Všechno jsme ti tady věřili. Fotbalový trenér, kulturista, lyžař, běžec. Tím vším pro nás jsi. Jezdíš motokáry, pilotuješ vrtulník. Píšeš blog delší dobu než Ernest Hemingway a Karel Čapek dohromady. Točíš videa způsobem, že Českého lva získáš dříve než Ondra Vetchý.

Ale proč bychom ti měli věřit, že ses dal na bojové umění a už více než týden se marně snažíš naučit nazpaměť větu Shikin Haramitsu Daikomyo?

 

Motokáry Kadaň

Tvůj kámoš měl narozeniny. Jako dárek ses mu rozhodl dát šanci porazit tě v závodě motokár. Nejdříve jsi zaplatil jednu tréninkovou jízdu. Jako sparingpartnera na rozehřátí jsi mu najal svého desetiletého syna. Samozřejmě dostal instrukce, jak se na dráze k oslavenci chovat.

Jenže ty jsi Laco. Závodník. Jedeš bomby. Narozeniny nenarozeniny.