Ale syrový filmVždycky se mi líbily syrové filmy blížící se svým pojetím dokumentu. Od pamětnického Formanova Černého Petra až po současné Slámovy Divoké včely nebo Najbrtovy Mistry. Poslední film Bohdana Slámy Štěstí, na který jsem si konečně udělal čas i v záplavě fotbalu, jde v syrovosti a depresivnosti nejdál. Mezi další plusy bych zařadil skvělý výkon Pavla Lišky a Bolka Polívky, paneláky a rozpadlý statek zde nejsou pouhou kulisou, ale dalšími postavami a dojem na mě udělal i nejasný konec. Mezi nagativa bych zařadil předvídatelný příběh a výkon Simony Stašové.
V průběhu filmu jsem si říkal, že Štěstí je na mě depresivní až moc a NECHCI ho už vidět podruhé. Nyní se ale na jeho znovushlédnutí začínám těšit…
Viděl jsem a trochu se bál, že se film v závěru překlopí do „hollywoodského happy-endu“. naŠtěstí se tak nestalo. 🙂
Viděl jsem a trochu se bál, že se film v závěru překlopí do „hollywoodského happy-endu“. naŠtěstí se tak nestalo. 🙂
masochizmus?Zvědavý dotaz: Očividně patříš do kategorie lidí který nechápu. Já sám chodím do kina si odpočinout, odragovat se, případně shlédnout něco optimistického. Smutku, problémů a depresí vidím každý den okolo sebe tolik, že chodit na to ještě do kina mě přijde jako určitá forma masochizmu. Stačí se jen každý den trochu projít a vnímavější člověk si nemůže nevšimnout okolního naladění.
Proto by mě zajímalo – proč chodí lidé na takovéto filmy? Nevnímají ten smutek co nás obklopuje, nebo jim to nestačí? nebo je zde jiný důvod, který mi uniká? Chápu že určitá část lidí ocení herecké výkony, ale i to mi přijde jako zvláštní „vztah“. Neodsuzuju ho, ale přirovnal bych ho k postoji mechanika, který fascinovaně sleduje mechanickou hladost práce závorníku na AK47 při popravě rukojmích…
ne, zjištění… LACO patří opravdu do specifické kategorie. On totiž zjišťuje, jak daleko se sám dostal. Jednoduše si definuje nová a koriguje již zavedená měřítka. Trochu ho znám.
to PetrProč se mi líbí takovéto filmy? Příběh a filmové osudy postav pro mě v tomto případě nejsou důležité. Vychutnávám si jen atmosféru filmu, herecké výkony, kvalitu scénaře, hudbu apod. V Tebou zmiňovaných „optimistických filmech“ tyto věci tak nevyniknou.
A souhlasím s Tebou, že negativních věcí je kolem nás dost, a proto se programově vyhýbám pořadům Na vlastní oči, Na stopě, Občanské judo atd. sázejících na diváky lačnící po sledování SKUTEČNÉHO lidského neštěstí.
Mě u těch všech nových filmů (za posledních možná 10 let) vadí jedna věc: Filmy jsou to dobré i horší, ale splývají mi díky hereckému obsazení – nadneseně – prakticky v každém tom filmu hraje Liška, Polívka, Dušek, Holubová … Ano, bezesporu kvalitní herci, ale jsou „všude“.
to Laco„Příběh a filmové osudy postav pro mě v tomto případě nejsou důležité. Vychutnávám si jen atmosféru filmu, herecké výkony, kvalitu scénaře, hudbu apod.“
Vypadla ti tam asi jedna větička na závěr: „Ale Kobra 11 je Kobra 11 – majstrštik“.