Tentokrát podrobněji a navíc obrazem

---

Občas je tento blog užitečný i pro mě. Teď jsem si například přečetl, co mě zaujalo na festivalu Mezi ploty v pražských Bohnicích loni a předloni. Vzpomínky se díky tomu sice vybavují, ale zdaleka ne všechny. Proto bych měl rezignovat na nějaké pokusy o vtip či dokonce metafory a místo toho být více popisný a snad i nějaký ten snímek přidat.

Letošní festival byl po loňské zatažené sobotě opět prosluněný. Žízeň nás ale netrápila. O přísnosti ostrahy sice svědčila hromada zabavených PET lahví u vstupu, ale když máte sebou dvě malé děti, ostré hochy obsah batožiny nezajímá. K dostání byl točený Birell za 28 Kč (stánků dost a až na výjimky s minimálními frontami), cena malé matonky se pohybovala v řádech několika desetikorun. Vařená kukuřice byla za 30 Kč a její konzumace dětem vydržela prakticky po celou dobu vystoupení Gaia Mesiah na hlavní hudební scéně.

Následoval přesun k dětské divadelní scéně, kde jsme se ale dlouho nezdrželi, protože jakási pohádka se zpívajícím medvědem v hlavní roli byla v plném proudu. Při procházce festivalovým městečkem jsme nemohli bez povšimnutí minout dětské atrakce, kde se dětské dovádění nápadně podobalo pogování při koncertu punkové kapely. Mnohem klidnější jsem byl, když se děti zapojily do práce v jedné z mnoha výtvarných dílen.

Nejvíce času jsme strávili na louce u třetí hudební scény zasvěcené hiphopu. DJ Wich byl na mě moc dokonalý, navíc jsem oběma rapujícím afroameričanům nerozuměl ani slovo. Formaci Prago Union mám naposlouchanou, ale jejich vystoupení bylo bez šťávy, narozdíl od koncertu karlovarských Bow Wave hrajících „hiphop s kytarami“, kteří mě navíc potěšili sdělením, že jim na podzim vychází nová deska. Po cestě k východu z léčebny nás doprovázeli Priessnitz a hudební doprovod při cestě autem obstarala bouře s krupobitím.