Co se stalo na cestě do Kalábrie

Všechno je jednou poprvé


Stalo se to na parkovišti jen pár kilometrů před Modenou. Markéta byla s dětmi na záchodě a já v autě zapojoval napájení přenosného DVD přehrávače do středového panelu, přičemž jsem nechtěně zavadil o spínač zamykání vozu. Pak stačilo jen nechat klíče na sedačce spolujezdce, vystoupit z auta a zabouchnout dveře. Bezmála tisíc kilometrů od domova stojíte s celou rodinou před zamčeným vozem, ve kterém jsou všechny vaše peníze, doklady, telefony a ostatní věci. Čas 21:20. Rapidně se ochlazuje.

Zastavuji prvního kolemjdoucího Itala s prosbou o zapůjčení telefonu. Volám Škoda Assistance. Z telefonu ochotného Itala se ovšem není možné dovolat do zahraničí. O kousek dál karabiniéři pokutují řidiče kamionu. Jeden z policistů má doma úplně stejnou Octavii, ale zase ne tak stejnou, aby svými klíčemi otevřel naše auto. Nabízí další řešení. Zavolá prý odtahovou službu a druhý den se v servisu mechanici pokusí auto otevřít. Snažím se mu vysvětlit, že auto nemůžeme opustit, protože v něm máme všechny své věci. Na parkoviště přijíždí autobus českých turistů.

Sympatický policista sype z rukávu další nápad. Markétě se ale představa cestování s rozbitým okénkem spolujezdce nezamlouvá stejně jako mně. Narozdíl od českých Účastníků zájezdu, kteří ochotně ukazují na poblíž stojící hromadu kamení. Setmělo se a zklamaní turisté se vracejí do svého autobusu dojíst řízky a dodívat film Slunce, seno a erotika, aniž by jediný z nich nabídl pomoc alespoň v podobě hrnku horkého čaje pro již značně prokřehlé děti. Asi měli strach, že ukradneme podšálky.

Situace začíná být kritická, a proto přijímám nabídku postaršího opáleného řidiče tiráku svírajícího v ruce sponku. Nejspíše se však bál před muži zákona ukázat svoji zručnost, a tak k páčení do vozidla používal stále mohutnější nástroje v podobě několika šroubováků a kladiva. Jednu chvíli to vypadalo, že výsledkem jeho činnosti zůstane jen zničený zámek a několik mohutných vrypů do laku. Po zhruba čtvrthodince páčení blikl centrál a přístup do auta byl volný. Zachránce odmítl nabízených dvacet euro a naopak přinesl náruč nektarinek.

Ušetřená dvacka ovšem neznamená, že za blbost se neplatí.

23 thoughts on “Co se stalo na cestě do Kalábrie

  1. vidiskdybys nemel takovy vymozenosti jako je zamykani na tlacitko, tak se ti to nestane 🙂 radeji sis mel priplatit za lepsi motor 😉

  2. jeste tak premyslim, jestli nebylo levnejsi to okynko nez poskrabany dvere a lak a tak …
    na prvni benzince sehant kus lepenky a izolacku

  3. :-))))))znám, tohle se stává mému muži s jeho americkými auty nejméně 1x do týdne, většinou to zamčené auto zůstane nastartované:-))

  4. ZAMČENÁ KALÁBRIEPěknej horor. Příště snad… vařenou špagetu spustit podél okénka k západce, grifem Jacka Sparrowa utvořit námořnický uzel, a pokud ta špageta bude al dente, pak jemným trhnutím se Kalábrie otevře docela… 😉 P.S. Laco, jak vidím, psát umíš mnohem lépe, než si vykrádat vlastní auto. Co žena, už s tebou mluví?

  5. to PiDiBiVymoženosti? Zamykací tlačítko měla už naše Fabia koupená před pěti lety. A s motorem jsem za celou cestu neměl sebemenší problém.

  6. to VojtaItalové potěšili. Jak řidič tiráku (a jeho kolega, co mu otíral pot), tak carabiniéři, co s námi strávili více než hodinu své služby. Nepotěšili Češi z autobusu, ale člověk se na ně nemůže zlobit, oni už se tak narodili.

  7. to PiDiBiPo bitvě je každý generál, teď už vím taky, že rozbitý okno by vyšlo levněji, ale ten opálený chlapík se sponkou vypadal přesvědčivě. Ale stejně, jízda po dálnici s rozbitým oknem není žádná radost (zvláště jsou-li v autě dvě malé děti), navíc by auto bylo plné drobných střepů.

  8. to GTIO západce mluvil jeden ze strejců z autobusu taky, ale ne tak vzletně. Řekl jen: „Hele, mladej, kdybys měl stodvácu nebo aspoň favorita, tak ti to vyháčkuju, ale ty tam nemáš vůbec žádný caplíky!“

    A žena? Je moudrá. Žádné výčitky, jen povzdech: „Kdybych to udělala já, tak si to vyslechnu…“

  9. Tak toto předčilo veškerá má očekávání. Myslela jsem spíš na přepadnutí teroristou, medvědem, hadem, pavoukem nebo prostitutkou. Tohle mě nenapadlo. Asi proto, že nemáme auto zamykací na centrál… My v podstatě ani nemáme auto… :o))

  10. ja sice auto zamykaci na central mam, ale timhle zpusobem zamcit nejde, muzu ho samozrejme zevnitr zamcit, ale jen pri zavrenych dveri – pokud myslis laco zamykacim tlacitkem to, co je na dverich. pokud ma skodovka neco extra co umoznuje zamcit si auto s klicema uvnitr, tak asi udelali soudruzi z NDR nekde chybu

    kdyz tak nad tim premyslim tak ani zadny japonsky auto, ktery jsem mel, nedovolovalo zamcit central pri otevrenych dverich 🙂

  11. nic mocjééémi Tě líto. Doufám, že si příště koupíš lepší auto….Ty vole, to si to na tu Markétu nemohl alespoň nějak svést???? Víš, jak by se Ti ulevilo :-))) !!!!

  12. to PiDiBiSoudruzi z NDR udělali chybu, že stříleli do vzduchu. Soudruzi ve Škodovce snad nejsou blbý, aby nastavili systém tak, aby umožňoval zevnitř auto zamknout v situaci, kdy jsou minimálně jedny dveře otevřený. A myslím, že ani já nejsem takový pako, abych si nevšiml, že jsem si omylem zamkl auto. Všiml, protože to bylo slyšet. Proto jsem rychle stiskl druhý konec kolébkového tlačítka a auto se mělo odemnknout. Jenže to se nestalo. Markéta mi pak jen připomněla, že mi to už dříve říkala, že to tlačítko funguje nějak „divně“.

  13. to TomíkMěl jsem připravenu hlášku „A čípak to byl nápad zastavit zrovna tady?“ jako obranu proti spílání Markéty. Ale žádné výčitky se nekonaly, tak jsem pochopitelně mlčel taky.

  14. ja to asi nechapu 🙂 takze ty jsi sedel v aute a zmacknul tlacitko zamykani, slysel jsi ze se zamklo, tak jsi zmackl jeho druhou cast aby se to odemklo a vono se to neodemklo, ale nechalo te to vystoupit ve stavu zamceno a pak to bylo po zavrenid veri andale ve stavu zamceno?

  15. to PiDiBiNeseděl jsem v autě. Stál jsem u OTEVŘENÝCH dveří spolujezdce (koleno možná opřené o sedačku) a hrabal se v napájecích kabelech u středového panelu, kde je i ono tlačítko.

  16. A mě se každý směje, že NIKDY nenechávám klíčky v zavřeném autě. Copak vím, kdy se rozhodne zamknout? Jednou jsem nechal v autě přítelkyni, ale nějak jsem na to zapomněl a auto jsem zamkl a pak rychle odemkl. Ale protože pak neotevřela dveře a čekala na mě uvnitř, auto se po 30 sekundách zamklo a při každém jejím pohybu začal řvát alarm. Moc prima. Seděla uvnitř čtvrt hodiny než nakoupím a ani se nehnula.

  17. Ahoj Laco, také jsem čekal, co se z toho vyklube, ale nyní s tebou soucítím, protože mám sice jiný typ auta, ale se stejnými parametry:)Žádné čudlíky na dveřích a „rychlý knoflík“, který auto zavře bez ohledu na to, kde máš zrovna klíček:)Do mého auta se naštěstí dostal autorizovaný servis hladce:)

  18. to Red82Ahoj Fando, díky za podporu. V autorizovaném servise mi taky řekli, že by auto otevřeli bezbolestně. Když jsou klíčky položený na sedadle spolujezdce, je to prý lahůdka. Mezi střechu a dveře se vloží speciální „lopata“, pomocí které se i zamčené dveře dají několik centimetrů odtáhnout. Do mezírky se pak strčí drátek a klíč je venku.

  19. Tak jsem se již cca před 14 dny trošku škodolibě zasmál nad tou historkou (z první – vlastně druhé ruky). Ale – 1. 8., 21.00 hod., služební cesta, kemp u Humpolce: služební Fabii opouští kolega, klíčky v zapalování, otevřené (dokořán) dveře u spolujezdce, otevřené i okýnko. Jdu zaparkovat, hodím věci na místo spolujezdce, zavřu je jdu na místo řidiča a ouha – dveře zamčené. Druhé, třetí, čtvrté a i okýnko se samo zavřelo. Zainteresovali jsme několik lidí do otevírání – svařovacím drátem jsme se dostali přes roh dveří až k tlačítku zamykání na dveřích, zkusili jej zmáčknout a – nic, žádná reakce. Pak jsem to zkoušel vyháčkovat, ale vždy chyběl kousek. Auto nešlo odtáhnout z prostředka kempové příjezdové křižovatky (ruční brzda, kvalt), navíc hrozolo vybití baterie, náhradní klíčky v Chomutově, tak jsme se rozhodli k vymlácení bočního trojúhelníkového okýnka. Zkusil jsem to loktem (ještě teď s ním skoro nepohnu), potom jsme, po drahné chvíli, konečně ve tmě nahmatali větší šutry, což bylo spojeno s mým pádem do dvoumetrového výkopu (i ta noha není nějak v cajku) a po asi 10 minutách brutálního mlácení do okýnka (nevěděl jsem, jak je obtížné rozbít u auta okýnko) bylo toto, za mohutných ovací kempujících, přemoženo (pořezal jsem se). Takže teď budu studovat manuál, abych přišel na to, co se stalo, protože rekonstrukce této události, kterou jsme druhý den realizovali, se opakovaně nezdařila.

  20. to VankeltTo je RÉBUS. Automatické zavření okna po zamčení auta — tomu rozumím. Ale abych záhadu zamčeného pokoje rozluštil, musel bych vycházet z toho, že řidič neopustil auto svými dveřmi, ale dveřmi spolujezdce, přičemž při tomto aktu omylem zavadil o tlačítko zamykání dveří. Jenže pokud si dobře vzpomínám, Fabia má toto tlačítko na dveřích řidiče (což ale nevylučuje fakt, že i na tomto místě mohlo být omylem stisknuto).

    Jinak příhoda je to opravdu pěkná a dokonce bych řekl, že o něco akčnější než ta naše, neboť v našem případě nebyl nikdo zraněn (zabité komáry nepočítám).

  21. Dík!Přidávám ke svým „NIKDY“ další: NIKDY neopouštěj své sedadlo bez klíčků. Víš houby, co ta mrcha … (Bez ohledu, zda tam spolujezdkyně je, či není 🙂 )

Napsat komentář: Laco Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *