O jednom hudebním nestíhání
Na koncertě Dana Bárty jsem byl naposledy v březnu 2004. Tehdy v chomutovském divadle vystupoval s projektem Illustratosphere a prezentovány byly především skladby ze dvou desek (Illustratosphere a Entropicture), na nichž Bárta začal koketovat s jazzem. Minulý týden v Kadani Dana doprovázelo Robert Balzar Trio tvořené pianistou Stanislavem Máchou, basistou Robertem Balzarem a bubeníkem Jiřím Slavíčkem.
Všechna místa v sále byla k sezení. Není divu, čekal nás komorní jazzový koncert. Nejsem si však jist, kolik lidí z nabitého sálu na to bylo připraveno. První půlhodinu vyplněnou písněmi, které rozhodně napatřily mezi šlágry, mnoho diváků odzívalo. Probudily je až dvě jediné česky zpívané písně pocházející z výše uvedených alb. Nezanedbatelná část koncertu byla vyplněna exhibicemi jednotlivých muzikantů. Včetně Bárty, který se postupně proměňuje v hudební nástroj.
Kvalitu tohoto koncertu ocením až po čase. Nejdříve se totiž musím smířit s faktem, že Dan Bárta definitivně přestal být rockerem.
foto: Martin Šíl
DBDana Bartu som vnimal ako rockera iba okrajovo. Viac som si ho zacal vsimat v J.A.R. a potom som raz pocul v radiu jeden z prvych koncertov Illustratosphere na Slovensku. Odvtedy sa snazim dopriat si tento zazitok (samozrejme live) tak casto, ako sa len da. Tento „vyvozny artikel“ vam fakt zavidim (-:
Bárta je rád tajemnýmDana Bártu posledních pár let moc nechápu. Na koncertech ze sebe dělá pomalu mimozemšťana. Ano jazzmani mají trochu jiný projev než Valda Matuška :), ale nic se nemá přehánět.
Hudbu, kterou dělá mám rád. Ale mám rád hudbu, nikoli fusion-jazz-improvizace v jeho podání.
to JakubDojem z koncertu by byl zcela jistě jiný v jazzovém klubu. Pohodlné divany, sklenka bourbonu, uvolněná atmosféra…
Bárta mě nezajímá…!Laco, promiň že odobočuju od tak výživného tématu. Nevíš náhodou jak se dá sehnat slušně pár míčů??? Potřebuješ k tomu nějakou slušnou ajznpoňáckou školu,…nebo nějakou speicální divadelní, aby si mohl hrát i na Malý Straně?….a nebo musíš bejt ale hodně hodně moc chytrej??.. To jako, aby když si řekneš, tak ty primitivní práva si prostě jentak doděláš??? Díky za tip. Jsi můj velký vzor, tak doufám, že mě nezklameš 🙂
to TomíkPtáš se na správném místě, protože jak jsem již předevčírem vyvěsil v záhlaví blogu, i já jsem koupil akcie za 300 mega. Odpověď ale poskytnu jen kompetentním orgánům, bude-li třeba.
Bártův přerodJá si naopak myslím, že Bártův přerod z rockera na jazzmana byl krok správným směrem. Sluší mu to víc. Třeba na Butcher’s On The Road, kde ještě měl takový rockově-funkový projev, byl vidět ten přechod. Na posledních sólových albech – především na Entropicture a pak na Retropicture je již vidět, že hlas zjazzověl, abych tak řekl. To ale nic nemění na tom, že to umí pořád skvěle rozbalit s Holého bandem (J.A.R.). A to je pak nářez.
Pokud někomu schází Bártovo rockové období, zajděte 17.11. do Lucerny a poserete se :-)!
taky jsem ho vloni zahlédl na nějakém festivalu a měl jsem pocit, že ho ti lidi tam vůbec nezajímají, žádná kominukace s publikem, jenom svoje exhibice a zvednuté zalomené ruce (řekl mu někdo, že to vypadá fakt strašně?:) říkal jsem si, proč sebestředné jazzové těleso se cpe na festival, na kterém jinak hráli Fleret, Ivan Hlas, Glen Hansard nebo Mňága..
když nad tím tak přemýšlím, to je obecně vždycky problém kapely nebo interprerta, který si nejprve získá popularitu a fanoušky na jednom stylu muziky a najednou začne dělat něco jiného. Typický případ Traband.
JAZZ Tenhle Dan Bárta… je hodně dobrej. Je to talent, a ten rock ho evidentně nenaplňoval… Mám ty desky, mám samo i desku tria Roberta Balzara… Napsal jsi to moc pěkně, laco… takovouto muziku člověk musí napřed natrávit a pak teprve ji může trávit… Ty lidi moc umí… chyba je v nás… P.S. To máš stejné, jako s Kurt Ellingem. Technicky je dokonalý a (také) „skoronástroj“, a já ho dlouho natravuju… ovšem chyba není v něm… Hele, možná… že ti víc teď pásne tohle – http://gti.blog.auto.cz/0709/gilmour-live-2007 Je to pro starší pány… a je to skvostné.
to GTIGilmour, to je výzva. Stejně jako Pink Floyd. Čekají na mě. Před dvaceti lety jsem prošvihnul první šanci, stál jsem tehdy ještě na odvrácené straně měsíce. Naštěstí tenhle typ hudby nestárne, ale zraje.
:o)vy si budete nejspíš navzájem sedět nejen na uších, ne? .-)
.. nemělo to ani jediný hluchý místo a publikum se pěkně rozdivočelo.
n á d h e r a