Na mě si B>20@8I8 nepřijdete!
Přišel mi před pár dny e-mail. Píšou mi z České spořitelny, že nějaká má platební transakce byla zamítnuta. Budiž. Nechává mě to v klidu, nic z toho co jsem si v poslední době koupil mi nechybí. Chybí-li někomu peníze za transakci, pak by se měl po nápravě pídit obchodník.
Včera mi přišel z České spořitelny další elektronický pozdrav. Tentokrát je to vážnější, jde přímo o bezpečnostní zprávu. Řeší to dokonce až nějací počítačoví experti z Moskvy, kteří ještě asi neumějí psát dobře česky, a proto napsali do předmětu zprávy Poselství. Nevadí, se studiem ruského jazyka jsem začal už ve třetí třídě základní školy a ?>-@CAA:8 O 7=0N >G5=L E>@>H>. Mám radost, že jsem všemu porozuměl a klikám na odkaz, abych urychleně napomohl vyřešení problému.
Zdá se, že jsem u cíle. Zbývá jen do připraveného formuláře vyplnit klientské číslo a zadat heslo. Teprve teď si ovšem uvědomuji šílenou absurditu situace. Vždyť já proboha NEJSEM klientem České spořitelny!
Ulevilo se mi, mé peníze jsou v bezpečí.
Laco, že tys chodil do školy někde, kde zítra znamená již včera? Ruštinu jsme přece měli až na druhém stupni základní školy, tj. v páté třídě.
Jojo, ten mi přišel taky… a taky mi už třikrát přišla zpráva od Paypalu, že je můj účet v nebezpečí smazání. Nemám účet ani tam, ani tu…
Taky jsem v bezpečí 😉
[1] Ano, v době, kdy se většina mých vrstevníků teprve velmi nesměle seznamovala s azbukou, já už si čile vyměňoval milostnou korespondenci s jednou velmi vyspělou (ideově, samozřejmě) pionýrkou z Kyjeva a připravoval se na krajské kolo Puškinova památníku.
[2] Já jsem také rád, že mohu díky internetu zažívat pocit bezpečí i mimo období, kdy mají muži své dny.
Laco a Pavle, možná jsou rozmazané vzpomínky dány naším pokročilým věkem, ale já jsem téměř na 100 % přesvědčen, že výuka ruštiny tehdá začínala ve 4. třídě.
v pátý.
začínalo se básničkou „ja žuk ja žuk ja tu živu. žžž. žužužu.“
No hrubá ironie! Mě se stalo něco podobného a taky mi přišel mail, bylo mi to divný a pak sem si uvědomil, že účet mám u jiné poštovní 😀
vy znajete?vot tamara pasmatri
i igruski nazavi
kukla lora
miska piska
zajcik daze knizka
…?
baraban masina
kubiki i mjac
koska i kartina
Mimochodem, „?>-@CAA:8 O 7=0N“ je docela neruský obrat… Rusky znám. Co znáš? Myslíš „?>-@CAA:8 O ?>=8
Hlasujipro čtvrtou :o)
Taky přidám jednu ze základkyAdin, dva, tri, četyrje, pjať.
Išel zájčik paguljať.
Vdrug achótnik uběgájet,
prijamo v zájčika strjeljájet.
Pif paf. Oj oj oj.
Uběgájet zajčik moj.
Spolužáci Daniela Landy tenkrát nechápali, proč malý Daneček vždy při pátém řádku básně nápadně ožil.
Ruštinaa pamatujete na písničku: „moj ádres ně dom ně úlica?“, mně ji nedávno připomněla výborná ska kapelka 5=8=3@04 z Petrohradu
http://www.last.fm…B0%D0%B4/_/WWW
jo a taky vzpomínám na světle modré průhledné vinyly připojované k „povinně“ odbíranému časopisu Vesjolye Kartinki
vybalilo z dětství…Tady se to teda zvrhlo – od rhybaření k perverzním vzpomínkám na ujeté mládí…
Co se dá dělat, musím se taky přidat:
Etoj ščotkoj čišču zuby, etoj ščotkotkoj sapagi,
etoj ščotkoj čišču brjůky, vjse tri ščotky mně nužny…
A mě se to vybalilo celýJen refrén jedné úchylné písně. Tuším, že byla o narozeninách.
„Ja igráju na garmóškě,
ku prachóžim na vidú.
K sažaljéniju děn ražděnija
toľka raz v gadú“
Vždycky mi přišlo divné, že jsem nesměl o narozeninách hrát na tahací harmonice. I když jsem ji neměl.
Nu vot, vy mladší možná v 5. třídě, ale my dědoušové, co začínali školní docházku v době, kdy se ještě chodilo do školy i každou druhou sobotu, už ve čtvrté. Da, da.
[13] Tu si pamatuji, ta mi děsně vadila, když jsem se ji musel učit nazpaměť. Začínalo to „Pusť vsjegdá budět solnce, pusť vsjegdá budět něba&“, že jo?
[14] Já do školy začal chodit v roce 1977 (ročník 1971) a fakt jsem měl ruštinu až od páté. Zmrvila mi i maturitní vysvědčení, když jsem měl z ostatních předmětů jedničky a dvojky, a z písemky z ruštiny za tři a pak jsem to ústní jedničkou srovnal na dvojku, ale na výsledné vyznamenání to už nebylo. Dneska je to sranda, ale tehdy to byl při nástupu do práce rozdíl jedné platové třídy.
[11] Jo jo jo, na ty měkký vystřihovací SP v modré fólii jsem si v noci taky vzpomněl. To byla soudružská frajeřina, co?
ZDRÁVSTVUJTĚ MALČIKY[4] Nechme to tak, že v časech ZDŠ se začínalo ve čtvrté třídě, v časech ZŠ v páté.
[7] Něznáju.
[8] Máš pravdu, ašíbka se vloudila. Asi budu muset obnovit korespondenci s výše zmíněnou vyspělou (teď už snad ne ideově) bývalou pionýrkou z Kyjeva.
[10] Kdepak, Vesjolye Kartinki byly bez vkládaných desek. Průhledné modré vinyly obsahoval časopis Kalabok (Koblížek).
[15] „…Pusť vsjegdá budět máma, pusť vsjegdá budu ja“
[15] Nikoliv: Ja igraju na garmoske je neco jineho.
Pusť vsjegda zacinalo:
Solnečnyj krug, něéba vakrug
éto rysůnok malčíški.
Narysovál on na lístké
i podpisál vugalké
Pusť vsjegdá… atd
a nase uca vzdycky v refrenu prisla do uplne spatne toniny, takze druhou sloku jsme pak zpivali asi o kvintu vyse a treti pak se nedala zpivat vubec.
Je krasne, kdyz hudebni vychovu ucily uplne hluchy zensky 🙂
Ve čtvrté.Ruské básničky mám zapsané v hluboké paměti určitě z prvního stupňě ZŠ 🙂
[10] Ach, modré vinyly… nikdy nezapomenu na Maxwell’s Silver Hammer od Beatles (Abbey road), kterýžto, vložen (už na střední škole) do plátku jménem Putěšestvije po kartě CCCP. byl v ruském překladu pojmenován Stěrebrjanyj malatok Maksvela.
mazec[18]
Pusť vsegda budět něbo, pusť vsegda budět solňce,
Pusť vsegde budět mama, pusť vsegda budu ja.
Jo, to byly odrhovačky, že by Tatu zezelenaly závistí… pokud už nemaj cover verzi na připravovaném CD…
[15] [18]
Jasně, to je jiná! Krokodýl přece začíná:
„Pusť běgut něukljuže
pěšechody pa lužam
i vadá na asfáltu rikój…“
[12]
Jé, končnč vím, jak to bylo! Měla jsem to v páté třídě přeložit a zakončila jsem. „Všechny štětky potřebuji.“ A všichni se smáli a mysleli na socialistické prostitutky.
Jiná píseňJa děngi prapil v bare
ja graju na gitare
ja mnogo děvoček už poljubil!
Kakaja natura takaja kultura
kakaja kultura takij narod
Sovetskij!
Ja děngi…
Lidi, tohle už nám snad ti mladší ani nebudou věřit, a budou nás považovat za podobné fosílie, které občas ukazují na ČT24 před zprávami&
Ale když jsme u toho, přiznám se k jednomu hříchu z mládí: v šesté třídě jsem se zúčastnil školního kola soutěže „O zemi, kde zítra znamená již včera“. Nikoliv z lásky k Sojuzu ani z vyčůranosti, nýbrž proto, že tam byla dvě děsně krásná děvčata a já byl tehdy kapánek nesmělý 🙂
treti, ctvrta nebo pata?Cast zactva navstevovala tridy s rozsirenym jazykovym vyucovanim, kde rustina byla skutecne od 3. tridy, od 5. nastupoval dalsi jazyk.
Jo, tohle mi taky přišlo. Nejvíc se mi líbil odkaz, na který to směřovalo:
http://www.neco.tld/CZEH