Jak zabavit děti při prohlídce hradu

---

Cestou do Českého Krumlova zastavujeme na Karlštejně. Auto odstavujeme na velkém parkovišti (70 Kč na den) zhruba dva kilometry pod hradem. V půl jedenácté je obrovský prostor poloprázdný, při našem odjezdu již beznadějně přeplněný. Po více než půlhodinovém stoupání se ocitáme na hradním nádvoří, kde v jedné z pokladen platíme 320 Kč za rodinné vstupné.

Do zahájení prohlídky I. okruhu zbývá padesát minut. Vyplňujeme je prohlídkou volně přístupné Studniční věže s hlubokou (78 m) hradní studnou. Zbývá patnáct minut. Děti pozorně poslouchají můj poutavý výklad historie hradu na motivy filmu Noc na Karlštejně, který jsem nikdy neviděl celý. O skutečné pozdvižení se ale postará až motýl usednuvši Klárce na rameno.

Konečně je půl jedné a my se stáváme součástí zhruba padesátihlavé výpravy korzující historickými interiéry dvou pater Císařského paláce a spodních podlaží Mariánské věže. Snažím se dětem přetlumočit to nejzajímavější z historicky korektního výkladu průvodkyně. Minimální počet zívnutí budiž důkazem, že se mi úspěšně daří udržet pozornost dětí i po padesáti minutách putování čtrnáctým stoletím.

Do konce prohlídky zbývají poslední dvě místnosti. Nastává problém. Průvodkyně nemůže odemknout dveře. Shodou okolností stojím poblíž a nabízím pomoc. Zkouším najít vhodnou polohu v zámku pro asi sedmnácticentrimetrový masivní klíč. Marně. Vracím klíč a nikdo další nechce zkoušet štěstí. Průvodkyně je zoufalá a vytáčí číslo svého kolegy. Žádám o další pokus. Zasouvám klíč hluboko do díry a dveře se otvírají. Za mnou se ozývá potlesk.

Při loučení mi průvodkyně děkuje za dobytí hradu a děti si budou navždy pamatovat, že tatínek dokázal to, co se na Karlštejně nepovedlo Husitům ani Švédům.