Na autobiografický příběh jedině do autokina!
V roce 2004 jsem se konečně opálil, když se mi založením tohoto blogu povedlo vystoupit ze stínu PK, slavného plzeňského literáta. Petr nyní vydal knižně svoji povídku Jak jsem našel tu pravou a velmi by si prý považoval, pokud by na mém blogu, který už narozdíl od Petra dosáhl světové proslulosti (zejména na Chomutovsku), vyšla první recenze na zmíněnou knihu. Mám pro jeho vtipné i zcela vážné rýmy a chřipky, básně, slovní hříčky, kreativní potoky i říčky slabost, a proto jsem si aktuální dílo malého velikána české kultury přečetl. Dvakrát.
Kniha pojednává o mladém muži, jemuž je lehce přes třicet. Po ránu už mívá pořádnou ránu a díky snídání jogurtů s aktivními kulturami se sice necítí jako kulturní barbar, ale v milostném životě se mu příliš nedaří. Dosud totiž neměl vážnou známost, jen samé veselé externistky na smlouvu o dílo, za které není nutno platit pojištění ani odvody. Petr, tak se náš mladý hrdina jmenuje, tedy doslova vytlouká klín klínem. Proto v jedné slabší chvilce kontaktuje svoji dávnou kamarádku Šárku a oba se znovu sblíží.
Po dvou letech se vypraví na společnou dovolenou do Chorvatska, kde Petr hodlá Šárku požádat o ruku. Dokonce se zaobírá myšlenkou, že na ostrově Krk počnou dítě. I když má jisté obavy, že by se Šárka mohla stát krkavčí matkou. Pohodě na dovolené nepřispívá ani krkolomná domluva s místními, personál hotelu bývá občas nakrknutý, s číšníkem si Petr dokonce šel po krku, naštěstí to srovnala krkovička na účet podniku, po které si Petr spokojeně krkl. Do osudu dvou snoubenců ovšem rázně zasáhne náhodné setkání Petra s bývalou platonickou láskou ubytovanou ve stejném hotelu.
Kniha (ukázky) se křtí v úterý 11. listopadu 2008 v kavárně U chlupatýho ducha (kousek od Národního divadla). V sedm večer. Mě tam ale nepotkáte. Budu totiž knihu právě dočítat. Potřetí.
SOUKROMÝ PEN KLUBByly doby, kdy ti co uměli číst četli a ti co uměli psát… psali. Snad poprvé v dějinách lidstva nastává epocha, kdy tyto dvě kategorie zfúzují v kategorii jedinou. Tedy jaksi – sám sobě spisovatelem. Sám si to napíši, sám si to také přečtu.
No, naštěstí již lidstvo dokázalo vygenerovat ty nejlepší kombinace slov a vět. Můžeme se tedy těšit, že jakmile odezní ty všechny průjmy slov soukromých pen klubů, vrátíme se zase všichni tam odkud jsme nikdy neměli odejít, to jest ke knize. Je totiž tak nějak přirozené, že na jednoho spisovatele připadá milión čtenářů. Uznej, že milión spisovatelů na jednoho čtenáře… to fungovat prostě nemůže.
Lictvo jiz vse vygenerovaloAle GTI generuje dal a donekonecna a nejde to vypnout
SOUKROMÝ VIEWEGH[1] GTI, počin PK chápu jako snahu udělat radost jeho blízkým a známým (případně blízkým známým). V mém případě se mu to podařilo, měl jsem z jeho knihy radost a text mě bavil. A to není málo. Radujme se, že tu je možnost vydat si vlastním nákladem své texty nebo se realizovat prostřednictvím blogu. To, že stoupá počet autorů a klesá množství čtenářů je věc druhá.
KRKLUBNo, já jen, že… recenzované dílo by snad mělo mít lepší literární kvality než recenze sama… 😉
CO NEJVÍCE NAKRKNE AUTORA KNIHY?Mají-li nejvyšší literární kvalitu komentáře k recenzi literárního díla.
DvojčataTedy, když se tak koukám na Lacův blog a na tvorbu PK, napadá mne, jestli nejste dvojčata? Přinejmenším těmi slovními říčkami a potoky ano – jednovaječná 🙂 Vrána k ráně sedá, gratuluji oběma!
Hm, na Tebe já Laco dám, tak se tedy těším, až v katalogu naší knihovny nenajdu jen odkaz: Jak jsem našel Livingstona, ale i Jak jsem našel tu pravou 🙂 Ostatně, ty jsi také našel tu pravou, nefalšovanou, ne?
Je to přeci skvělé udělat svým známým a blízkým radost. Jen ať tvoří a píše vše co napsat musí. Myslím že vy všichni znáte ten pocit, to nutkání napsat všechno co se vám honí hlavou. Každý máme jiný druh projevu, takže podstané je to, jestli autor má radost ze svého psaní. Třeba se mu jednou podaří vytvořit svůj „Svět podle Garpa“.
to DOLLYDolly, zde pozor. Psát s představou, že svým známým či dokonce blízkým udělám radost tím, že napíšu dvě stránky přímé řeči… či snad, že je to dokonce milý výsledek, to je ale hodně… naivní představa o motivacích k psaní. Píše se proto, že má člověk vnitřní potřebu zaznamenat něco ze sebe na papír. Vůbec se to netýká blízkých či vzdálených příbuzných, jde jen o vnitřní svět autora. O jeho utkání s vnějším světem. Se světem očí a hlav. Cizích. Neb pro autora jsou (musí být) všichni kolem (ve vztahu k jeho „dílu“) cizí…
P.S. Jak, že je ta jedna z fantastických párslovných povídek Franze Kafky? (volně citují text jak ho mám desetiletí zaseklý v hlavě): „Kam jedeš?“ ptá se jeden druhého. „Pryč, pryč jedu,“ odpovídá druhý. „Ale já se ptám na tvůj cíl,“ odvětí ten první. „No, vždyť říkám, jedu pryč, pryč odtud, to je můj cíl…“
DvojčataAno, Martino, jsme s Lacem dvojčata. Třívaječná. A každý měsíc utužujeme náš vztah panákem vaječného koňaku.
GTI, vždycky jsem obdivoval lidi, kteří se dokážou mnoha (vygenerovanými) větami vyjadřovat k něčemu, co vůbec neznají. Gratuluji. Nepíšu pro své blízké ani známé, i když mne potěší, když se někteří z nich zařadí mezi nadšené čtenáře.
Už musím končit, běžím na toaletu, mám vnitřní potřebu zaznamenat něco ze sebe na papír 🙂
PaKárnaTěm dvojčatům bych Petře i věřil. Tedy minimálně v souvislosti s genetikou… vlohy se totiž nikdy nedědí párově…
Cením skutečnost, že uvádíš na pravou míru jak je to s tím psaním pro blízké.
Ovšem tvé zřetelné upozornění na tu toaletu je, Petře, v tvém případě zcela zbytečné. Nebo se snad domníváš, že neumím číst?…
P.S. Nelži si do kapsy, Petře. Čteš to u Laca, tedy znáš jistě mou poučku o tom, že jsou frašky v nichž si člověk uvědomí, že hraje hlavní roli až tehdy, když mu opona při děkovačce spadne na záda…
Jezismarja!! :-)))))))))))))))))))))
Proboha co to je ten GTI? PK, Laco, nenechte se otrávit 🙂
to MARTINAOpatrně, Martino, velmi opatrně. Svět textů vyžaduje v obecné rovině jistý nadstavbový stupeň v sociální orientaci a speciálně u dámy pak poměrně náročnou sebekontrolu. Velmi cením, že se ti podařil smajlík. To je na dámu, která má zatím problémy i v té orientaci slušnej výkon 😉
Martino, GTI je softwarovy modul tzv. „Komentarove sluzby“, ktery je k nejvyssi aktivite spousten inicialami PK, aniz by mu doslo, ze se jedna o ruzne lidi. Ostatne, sofwaru nemuze nikdy nic „dojit“ v lidskem slova smyslu.
Je to jen obycejny „bug“ (chyba), ale Laco by mel takto nedokonaly programovy modul asi reklamovat.
ROJENÍRoji, myslím, že nejenom mě, nýbrž i jiným diskutérům neuniklo, že si sem chodíš hojit nějaké své vnitřní nedokonalosti. Zkoušej psát příště k tématu. My normální to tak zde děláme běžně. Je to vlastně přirozené, ne?
Ne tedy, že bys mě svými kostrbatými příspěvky k nicku GTI jakkoli dojímal, já jen že, budeš-li v této praxi pokračovat, degarudejš se tu než na hlupáka, jehož jedinou ambicí je přiskakovat diskutujícím kolegům na záda. Takovým se na diskuzích říká vometák. Vometák Roj… máš to zapotřebí? Nebo snad mám zase já psát o tobě, že svou neschopnost zaznamenat kultivovaně pokus o myšlénku je nejlépe dokumentovatelná na tvém blogu? Já vím, Roji, hojivá tma nevědomí, neumětelství, toť živná půda všech nýmandů, tedy… rojmandů. V tomto jediném tě chápu a vidím do tebe jak do hubené… klávesnice.
P.S. Nenech se přes míru vyosovat tím, že jeden diskutér má na tvou písemnou aktivitu velmi přezíravý pohled. Ano, považuji zde (a nejennom zde) tvé texty za podprůměrné, nenápadité, přízemní. No, kvůlivá tomu tu snad ale nemusíš plivat po auditoriu okousané nehty. Věř zkušenému – nepiš dlouhé věty a drž se tématu. Opatrně se osměluj. Slova, věty, jejich spojování v přehledný a smysluplný delší celek, to, Roji, neumíš. A kontextově – asi ti pomalu dochází důvod mých písemných obdivných projevů směrem k Lacovým prstům. Ano, Roji, Laco umí napsat. Ty ne.
Příště nezapomínej na diakritiku. Její absence totiž o tvém literárním „původu“ vypovídá více, než bys byl ochoten veřejně přiznat 🙂
Hura! 🙂Konecne to umim sam zapnout :-)))))
GTI je fakt exot, on asi nepochopil ani ten tvůj vtípek s toaletou 🙂
Mimochodem něco z tvorby GTI:
http://gti.blog.auto.cz…-mamince/
NAFTALÍN TDIJo, děkuji, nafťáku, za reklamu, ale na tenhle text bych ani moc neodkazoval. Vždyť jsme tomu kloučkovi, než ho našli, drželi všichni v republice palce. Člověče, ani jsi mi to neměl připomínat, budu mít zkaženej den. Když jsem to psal, měl jsem slzy v očích…
Tak tedy jo, pověste ji vejš, ať se houpá…
pche…[17] To je toho… zapnout to umí kde kdo.
Borec budeš, až se to naučíš vypnout.
😛
No jo,[20] jenze ja donedavna nezvladal ani zapinani. Hrozne jsem vam vsem zavidel 🙂
Ted to jeste naimplementuju xobe a budu spokojen 😉