Kam nechodí slunce, tam musí kuchař
Prošel jsem si gastronomickým peklem školních jídelen, komunistických restaurací a nádražních bufetů. Proto se přiznám, že jsem měl z nemocniční stravy jisté obavy. Ale byly zbytečné. Jídelní stůl byl vkusně upraven, omyvatelné ubrusy vykazují vysoký stupeň praktičnosti a vlčí máky a tulipány na něm vyobrazené přispívají k pohodě strávníků stejně jako jednoduché ocelové židličky s jemně polstrovaným podzadníkem, který je též omyvatelný (což ocení především strávníci s citlivějším zažívacím traktem). Palec nahoru za červenou barvu opěradel seslí harmonicky ladících s vlčími máky.
Jídlo pochopitelně nenosí číšník, stačí jen vyčkat charakteristického něžně skřípajícího zvuku plechových vozíků lomozících nemocniční chodbou. Napětí, které prožívá strávník nesoucí si svůj tác s plechovými obaly ke stolu, v žádné restauraci nezažijete. Jídlo už máte v ruce, ale stále nevíte jaké. Co se skrývá pod plechovou pokličkou? Rumpsteak s pepřovou omáčkou a ratatouille podávaný s belgickými hranolkami či Jehněčí medailonky Provencal s omáčkou Forestier, rajčatovo-žampionovým soté podávané se smaženými brambůrkami nebo snad Jelení medailonky s omáčkou Beaujolais, brusinkami, lesními houbami podávané s bramborovými kroketami?
Recenzované jídlo bylo sice na první pohled skromné, ale hned po prvních soustech jsem seznal, že ani v tomto případě sehraný tým kuchařů svoji práci neodbyl. Bramborová polévka hustá tak, že by se dala krájet, houby nejsou sušené, ale čerstvé a máslo, na kterém byly dary šumavských lesů před přidáním do polévky zlehka osmahnuty, muselo být velmi delikatesní. Určitě je to totiž to stejné, které se roztéká po jemně nakrájených bramborových plátcích hlavního chodu v podobě velmi jemného čevabčiči z mletého argentinského steaku, dijonské hořčice a svěží mladé cibulky, prvním to pozdravem jara, které po dlouhé zimě děsivých nemocničních jídel přichází do kuchyní našich zdravotnických zařízení.
Kompletní menu je navíc od neděle zdarma. Bez poplatků!
Optimisto ,-)Jaro – a bez poplatků?
Nádherný servis, jistě Zepter! Takhle jsem jedla kdysi na infekčním v Třinci, od té doby snáším nerez naximálně na příborech, ty tam měli hliníkové:-)
NÁŠUPPřiznám se, že je to tvůj první snímek z recenzí jídel, z něhož nepoznám, zda jsi to fotil před konzumací nebo až po ní… 😀 Podle té pravé části talíře… no, nechám spekulací, hlavně, Laco, žes to tam přežil, to je v případě naseho zdravotnictví nakonec nutno velmi ocenit.
NEREZOVÁ KAŠE[2] Mod., jedlo se z porcelánu. Plechový penál měl jen zpomalit vychládání (jídla). Příbor jsem měl svůj.
[3] GTI, kromě krupicové kaše bylo čevabčiči to jediné, co jsem snědl celé (hlavně díky množství cibule a hořčice přebíjející chuť ostatního). Ještě tedy polévky jsem dojídal celé, ale jen z úcty k personálu, nechtěl jsem, aby se nedojedenou polévkou někdo polil. Očekával jsem zdravější stravu, nevím jak pomazánka z gothaje nebo tučná smetanová omáčka se šesti knedlíky pomůže někoho uzdravit.
MueheheTak jsem se po dlouhé době zas zasmál, asi to teda bude spíš tím, že jsem tento blog trošku zanedbal mým čtením. Tímto se omlouvám 🙂
Také jsem si loni odbyl návštěvu v nemocnici a to v Teplické. Naštěstí jsem měl i tu číšnici v podobě sestry, někdy hezké, která svým vzezřením podpořila chuť k jídlu, jindy zas v podobě Yetyho, ale což, chuť mně většinou přešla po odklopení poklopu, ubrusy ani zmiňované sedačky jsem neozkoušel. Místo stolu mi postačila dřevěná deska připevněná na pojízdné skříňce, sice to bylo lepší než staré rozskřípané plechové skříňky, ale neposkytovala tolik soukromí uloženým věcem. Asi tak jako když mi máti našla narychlo schované cigarety v plastovém šuplíku, do kterého bylo ze všech stran vidět 🙂
Teď zkusím zabrousit zpět k článku o stravě.
Myslím že to nebude dlouhé, až na řízky od dobrotivého kamaráda, se toho moc pozřít nedalo, většina jídel jalová, polívky aby se neřeklo, oddychl jsem si u chleba a baleného sýra s máslem k večeři. Závistivě jsem pokukoval po sousedovi na druhém lůžku, když mu rodiče přivezli svíčkovou, knedlíček, šlehačku ve spreji, skleničku brusinek a citrónek 😀 ale o tom radši pomlčím, závist je špatná věc 🙂
Nakonec přeji aby se nikdo z Vás nemusel ocitnout v jakékoliv nemocnici a stravovat se v jejich „restauracích“.
ZajiCZ