U-jetý U-turn

Některé filmy je lepší vidět jen jako mladý a nezávislý


Na levý ruce ti chybí dva prsty. Připomínka nesplacenýho dluhu. Osedláš si svýho červenýho Mustanga ze čtyřiašedesátýho a vyprahlou Arizonou uháníš do Las Vegas, abys zachránil zbejvající prsty. Kvůli prasklý hadičce chladiče skončíš v zapadlý díře, kde nejméně bizarním stvořením je mrtvej pes ve vozejku slepýho indiána. Víš, že tohle nemůže skončit dobře. Očekáváš kulku do hlavy a modlíš se, abys to byl ty, kdo zmáčkne spoušť. Valí se to na tebe jak stádo divokejch bizonů, ale je tu ještě někdo, kdo se cejtí mnohem hůř než ty. Tím nešťastníkem jsem já, divák filmu U-turn.

Jo, těšil jsem se. Opravdu moc. Více než deset dlouhých let jsem čekal na příležitost znovu vidět film s atmosférou hustou jak poctivá mexická polévka. Barvitou podívanou, kde režisér experimentuje s diváky, jsem byl před deseti lety nadšen. Bez výhrad. Ale teď? Dočkal jsem se nervní kamery. Ostrých střihů. Detailních záběrů na rozbitá těla. Nestojím o to. Jednoduše už nechci být dvě hodiny obyvatelem městečka, kde kámen šuká cihlu, slovo „prcat“ patří do slovníku spisovných slov a spolehnutí je pouze na supy kroužící oblohou.

Asi stárnu.

One thought on “U-jetý U-turn

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *