Život jako alternativa
Není větších hudebních básníků, kteří tak dokonale vystihnou ducha doby. Emocionální manipulátoři již dávno posunuli hranice toho, jak ještě může znít rocková hudba. Nikdo neumí introvertní ambientní zádumčivost tak vášnivě rozetnout nespoutanou kytarovou erupcí. Vládci hudebního vesmíru snad ani nejsou z naší planety. Pasivní inovátoři s touhou objevovat hořce veselé a sladce smutné mě za více než patnáct let stále nezevšedněli. Možná právě proto, že jejich hudba není jednoduchá, je plná experimentů a ignoruje vše, co tu bylo předtím.
Radiohead se neohlížejí. Nepotřebují vědět, zda za nimi někdo jde. Nepotřebují nadbíhat publiku. To je za ta léta zvyklé na nezvyklé, kapela své největší hity na koncertech nezahraje. Není to bezohlednost, je to pud sebezáchovy. Jen tak je možné se stále vyvíjet, jen tak lze neustrnout, jen tak je možné stále překvapovat. Radiohead jsou vždy o krok napřed. Jde jen o to, neztratit je z dohledu. Jsem šťastný, že jsem mohl být v neděli na jejich koncertě. Viděl jsem totiž budoucnost. Znepokojivou, nervní a disharmonickou, ale také plnou pozitivních emocí a nadějí.
Je to hezky barevný, ale hudebně je to trochu nuda. Jakej je návod k použití? Mám si nejdřív něco zahulit aby mě to chytlo? 🙂
Starý radiohead jsou výborný. Tohle je bez nápadu.
Jsem taky šťastnej, že jsem byl u toho! Až na nedomyšlenou přeekologizovanou organizaci koncertu – záloha 50Kč na každou pet lahev a následný boj s desetisícovým davem o navrácení zálohy po koncertě. 🙁
Koncert na který nikdy nezapomenu a budu jen doufat, že nebyl poslední. Nový song ve spojení s vizuální projekcí byl impozantní.