Toy Story 3: Pixarova jedenáctka

Vzhůru do filmového nekonečna a ještě dál


První dva díly trilogie vznikly v době, kdy jsem ještě neměl děti (ano, tak moc jsou staré). Neprožil jsem tak s Andym těch dlouhých patnáct let, během kterých vyrostl z malého kluka hrajícího si s kovbojem Woodym a Buzzem Rakeťákem v teenagera odjíždějícího ve třetím díle na vysokou.

Ale za poslední dva roky jsem tuto klasiku od Pixaru viděl mnohokrát, několik dnů před návštěvou kina snad u nás doma v televizi neběželo nic jiného (a po návštěvě kina je to nyní ještě intenzivnější). Rozjezd filmu byl pro mě tedy poněkud vláčný, nepotřeboval jsem vysvětlovat kdo je kdo a o co komu jde.

Od příjezdu hraček do Sluneční školky ale film nabere na obrátkách a nemá už slabé místo. Poslední třetina snímku se veze na nostalgické vlně, protože je už jasné, že trilogie se uzavírá a hračky se budou muset loučit. V jisté chvíli jsem dokonce Pixar vážně podezíral, že použije ten nejdrsnější možný způsob, jakým příběh hraček ukončit.

Nechtěl bych se živit jako filmový kritik specializovaný na filmy od Pixaru. Při psaní recenze již jedenáctého filmu geniálních tvůrců bych totiž už marně hledal synonyma slova výborný.

One thought on “Toy Story 3: Pixarova jedenáctka

  1. miJsem mimo. Co to je za film? Nikdy jsem o něm neslyšel. Nebo tím myslíš život?
    Jsem mimo, jsem mimo, jsem mimoň.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *