U2: München, Olympiastadion – 15.09.2010

Hudební lahůdkářství pro masy


Víš, kámo, jsou věci, který z okna svýho monitoru neuvidíš. Jsou věci, který neuvidíš ani při cestě do večerky za rohem. Jsou věci, kvůli kterým musíš překonat stovky kilometrů. Například současný největší koncertní show jsou naše stadiony malý, proto za U2 vyrážíme do Mnichova. Celý čtyři hodiny je autobahn zkrápěna deštěm. Neřešíme to. Neexistuje totiž špatný počasí, jen špatně zvolený oblečení. Vím, že olympijský stadion je zastřešenej jen z jedný poloviny a my máme místa na tu druhou. Proto jsme připraveni.

V Mnichově už neprší, ale stojíme v koloně. Chlapům z bavorský kolbenky s vrtulí ve znaku právě padla a svými třípísmennými dravci zahušťujou už tak silnej provoz ve městě, neboť ligu mistrů tu ve stejnej čas hraje kromě U2 také místní Bayern. Parkoviště u stadionu jsou již plně obsazený a policajti nemůžou než popřát hodně štěstí při hledání míst v centru Mnichova. Máme ho. Z místa, kde se nám povede zaparkovat, je to na stadion už jen zhruba hodinka ostrou chůzí.

Hele, brácho, v poslední době jsem toho obrazil dost. Pearl Jam, Metallica, Depeche Mode, Radiohead. Špičky svýho oboru. Ale jen jeden může bejt nejlepší. Obrovský originální pódium, bezchybnej zvuk, fascinující světla, desítkami let ověřený songy napsaný pro osmdesátitisícovej sbor. Přidej si k tomu německy důkladnou organizaci koncertu, stadion, kterej stále neztratil svoje kouzlo, příjemný lidi kolem sebe a pozvání k prostřenýmu stolu nemůžeš odmítnout.

Kolik je písní, který tě sejmou hned při prvních taktech? Až se bude vybírat etalon, hlasuj pro Where The Streets Have No Name. Kdyby měl Romeo Julii zpívat jedinou skladbu, vybral by si With Or Without You. A kterej jinej song tak naléhavě vypovídá o nesmyslnosti násilí než Sunday Bloody Sunday? A může bejt lepšího důkazu, že U2 stále ještě umí nahrát silnou píseň, než skvělej koncert uzavírající Moment Of Surrender z jejich poslední desky?

To je jen část z lahůdek servírovanejch na nejlepším hudebním pikniku, kterej lze navštěvovat opakovaně bez rizika přesycení. A zatímco Bono v jedný ze svejch nejsilnějších písní zpívá I Still Haven’t Found What I’m Looking For, já vím, že už jsem to našel.

Klárka, koncert U2 v Mnichově
U2 360° Tour 2010

21 thoughts on “U2: München, Olympiastadion – 15.09.2010

  1. MU2NCHENKaždá generace má svý hudební modly. Osobně bych kvůlivá U2 nešel ani za roh vlastní garáže. To však neznamená, že ta kapela nemůže oslovit jiné a už vůbec nic to nevypovídá o kvalitě kapely jako takové.

    Špičkovej článek a špičková fotka.

    U2, U2, to je ten otřesnej týpek v těch otřesnejch žlutejch brejlích?

    P.S. Mohl by se tu Eda Hlava nějak hlouběji intelektuálně obnažit a pojednat o tom, jak to v životě přijde, že tu je možné dokonce závidět už i to, že byl kolega v Mnichově? Edo, ty nemáš mapu? Hlavně nepiš, žes to myslel v legraci a už vůbec tu nikomu veřejně neplač na plecích, že příště určitě pojedeš taky. Vždyť přece víš, že si tu nyní dokonale lžeš do vlastní kapsy. Nepojedeš nikam. Michodem otřesnější příspěvek, než je ten tvůj, jsem tu nečetl snad roky… A vůbec, koho myslíš, že tu zajímá to, kdes nebyl?

  2. HVĚZDA ROKU[2] GTI, chtěl jsem Klárce ukázat, jak vypadá MEGAKONCERT. Ve hře byla ještě Dáda Patrasová a Maxim Turbulence. U2 těsně vyhráli. Ne, vážně, kdybych měl být ROCKSTAR, dělal bych to stejně jako Bono v jeho současném období. Žádné velké umění, ale kvalitně odvedená práce. Prostě něco jako tento blog.

    [3] TNT, v Čechách jsme lístek neudali, bylo málo času. Prodali jsme ho až v Německu před stadionem. Copak, chtěl si jet s námi?

  3. MEGALACOJasně, chápu, také jsem nedávno zvažoval, zda už kluky vezmu na nějakej pořádnej koncert. Doma však máme dva malé muzikanty a tak se bojím, aby mi nějakého toho rockového dinosaura, na kterého bych je vytáhl, nehodili na hlavu.

  4. Byl jsem na nich loni v Chorzowě a letos ve Vídn a jsou to jedny z nejlepších zážitků mojeho života. Za žádnou jinou kapelou bych tyhle nekřesťanský peníze nevyhodil – ona totiž žádná taková už není.
    Moc ti závidím, že jste si v Mnichově mohli poslechnout Mercy, a hrozně moc doufám, že najde místo na nové desce.
    Sice nás bylo na stadionu 70 000 a Bono, The Edge, Larry i Adam velcí asi jako mravenci pod lupou, přesto z nich máš pocit, že ví, pro koho hrajou.
    Děsně se těším na další turné.

  5. to you LacoNa chvíli mne ta myšlenka zaměstnávala. I ty schůzky bych si dokázal přehodit, ale představa, že volám domů, oznamuji že stojím před Frauenkirche, a že na žemlovku to večer nestihnu, mi nepřišla dvakrát vhodná.

    Nemůžu se dočkat, až bude naše robátko větší a na podobné akce budeme rodinně vyrážet.

  6. [6]Netěš se, Michale, mezitím dospěješ a pochopíš, že Bono využil než tvého postpubertálního nevýrazného hudebního rozhledu, takříkajíc tě utáhnul na nudli o dvou taktech.

    Tradičně přesně to napsal nahoře Laco – Hudební lahůdkářství pro masy… jen to vědět.

    P.S. Zkus se prokousat k hudbě, a na stadiony choď sportovat.

  7. 2U GTIJdeš do toho tady zase fest 🙂

    Bezpochyby zábava pro masy. Ale jstliže bych si otevřel ten intééérnet, záložka Zábava pro masy, tak bych to jutu taky zvolil. Já však na těchto akcích, více než kulturně niterní siestu, prožívám ty přípravy, společná cesta, kafe na rastplatzu…

    Také by mne zajímalo, jak se budou tvářit naše děti, ve věku, kdy my již váleli kameny, třeba na tyto vyšisované bardy.

  8. Laďo, přiznej barvu – pod záminkou návštěvy koncertu "ú dvě" jsi jel omrknout, jak pokračují přípravy na Októbrfest :-).

  9. [9]Naše děti po Bonovi ani neštěknou. Ten Bono je tu ale tak trochu zástupně, orientuju duskuzi spíše k obecnějším postojům. Lacova motivace je pro mne velmi přijatelná, ukázat dětem, co je to velkej rockovej koncert, ovšem ta dojemná zpověď Michala o tom, že obdobná produkce pro něho znamenala nejsilnější zážitek v jeho životě mě vede k závěru, který tu v zájmu Michala nechci snad ani prezentovat.

    Vzpomínám, kdy jsem byl naposled dokonale odvařenej z rockové muziky… bude to někde kolem trojky čtyřky Led Zeppelin, to už nemůže překonat opravdu nikdy nikdo, a pak samozřejmě Jethro Tull v období kolem Minstrel… přidal bych k tomu ještě odvrácenou stranu Měsíce od Pink Floyd. Tyhle všechny desky ostatně vyšly takřka současně v jedné pětiletce… neuvěřitelně plodná rocková doba.

    Z pohledu kvality rockové muziky je pravda jenom u toho, kdo vychází zřetelně z blues. To jsou samozřejmě Led Zepp, to oni byli (jsou) vrcholem rocku.

    Mimochodem Plant vydal před týdnem novou desku. Je skvělá.

  10. ech GTIja nemel na mysli Bona, ale prave ty Stouny.

    Ledi a Flojdi, to je jina liga, to snad srovnavat s destnopralesni produkci u2 nelze

  11. ŽIVOTNÍ SETLIST[7] TNT, stačilo zavolat (mobil na mě bys jistě neměl problém na webu najít), mohli jsme se domluvit, výprava by dostala nový rozměr. V komentáři [9] jsi to vystihl velice přesně. Při zachování jistých kvalitativních kritérií (U2 se do mých měřítek vkusu vejdou) není až tak důležité na co se jede. Základ je vybrat si na cestu ty správné lidi. Proces SDÍLENÍ pak opravdu začíná už v autě.

    Když o tom tak přemýšlím a vzpomínám na dlouhou řadu navštívených koncertů a hudebních festivalů, nejdříve se mi vybaví lidé, se kterými jsem tam byl a teprve pak řeším to, jak mě koncert oslovil "umělecky".

  12. jo jo Laco,jak říkám, bylo to moc na rychlo. Nebýt ženat, ozval bych se a už bys mi vyhříval sesli ve Tvém superbálním kvatru.

    " Proces sdílení " – výborné, pravdivé a na cestování zásadní. V těch chvílích pozoruji návrat domácího štěstí v plné síle, i když se ho třeba před cestou toliko nedostávalo.

  13. Moment, moment… to jsme se posunuli k diskusi a la ČSFD? Tedy že kdo neuctívá po nocích Kurosawu, není ten pravý filmový fajnšmekr a filmu nerozumí?

    Ano, na to další turné se těším, i když mi to nedoporučuješ. Snad do té doby nedospěju a nestane se ze mě literární/hudební/filmový snob, to bych děsně nerad.

  14. PFTak příště, až kamkoliv pojedou ti, co tuhle šou vymysleli, fakt pojedu. Kamkoliv. Škoda, že už nikdy nepojedou. 🙁

  15. Viděla a slyšela sem je na Strahově v srpnu 97, od té doby nic silnějšího nepamatuju a budu se snažit, aby i děti mých dětí věděly, kdo je Bono Vox!

  16. lepší než Curtney COXHele brácho, nadešel můj čas. Všichni ze sebe tu dostali maximum. Na všech je vidět, co věděj o muzice i tom správňákovi v oranžovejch brejlích.Jasně!!! Je to něco jako irskej Havel, Nohavica, Kubyšová,Šimek s Bubílkovou a bůhví, kdo všechno to ještě myslel dobře…v jednom. Ty vole, ty to necejtíš? Hele já tam byl. V jinej čas na jiným místě planety…ale já vůbec nevím, vo čem jako mluvíš. Víš kolik je takovejch, co tady točej jako tu politickou satiru a snažej se pomoct druhejm? …a vole mají mnohem míň a taky dávají. Jó možná mají míň nabustrovaný kytary, ale co na tom je, dávat, když se daří a dělat u toho machry. Hele pocem. Ty vole, on to zase nějakej extra muzikant jako neni. Chápu, že mě chceš teď ukřižovat, ale dobrý názory a chuť udělat dobrou věc tady má každej druhej. Projdi si černošský kosteli. V každým z nich zažiješ víc vzrušení a nadšení pro věc než na všech těch komediích jůtů dohromady. Jenom o nich hold nepíšou v Brávíčku, který dneska z nostalgie kradeš Klárce.

  17. berlín 09, mnichov10Dal jsem si dva koncerty 360ky s ročním odstupem. Vloni v Berlíně na důchodce pěkně v sedě, veselí Snow Patrol hezky rozehřáli, a irský válečníci to zahráli tak, jak jsem čekal. Asi pátej nebo šestej koncert, kterej jsem navštívil. Jo, díky, velká stage, dobrej zvuk a kapela hraje tak, jako kdyby nemusela už nikdy zkoušet. Letos jsem málem přistál v Red Zone, lístky z €270 byly v 18:55 před koncertem za € 150 a tak jsem je hezky koupil dvěma kamarádkám, kterým se splnil životní sen. Sám jsem si stoupl k Blackberry, jeden Paulaner a hurá na OneRepublic. Já byl spokojenej, taková pohodová partička na rozehřátí. Možná byla pak ta pauza delší než loni, ale stálo za to počkat. Takovej zvuk z těch Clair audio beden, takovou sílu, čistotu a brilanci, já jsem nikdy nic takovýho neslyšel. To, že hrajou všichni 4 U2 na 360ce, to mi došlo tak okolo desátý večer, byl jsem jako zašlapanej do země. Oproti loňskýmu roku ta kapela utekla takovej kus dopředu a to nejen v projevu, ale hlavně v kompaktnosti. Ty chlapi hrajou fakt jako "jeden muž". Má to řád, smysl, ale i drive. Je to přesný. Víš, co přijde, jaký to bude, a můžeš si to prožít. A proto na U2 pojedu klidně zase. Je to víc srdeční záležitost, že jo, asi pro nás, kdo jsme tam byli, určitě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *