Země Česká, domov tvůj
Pátek odpoledne. Konečně. Sundaváme z domácí nástěnky titulní stránku deníku Sport s fotografií Tomáše Rosického a titulkem Rozkaz zní jasně: Vyhrajte! Oblékáme reprezentační dresy. Tiše a s pokorou. Beze slova si navlékáme červené náramky s nápisem Česká republika Fotbal. Za oknem auta vystavujeme reprezentační šálu. Cíl cesty do navigace dávat netřeba. Na stadion Slavie trefíme už i poslepu. V autě pilujeme národní hymnu.
Před stadionem raději zapínáme GPS. Dle počtu lidí ve skotských kiltech motajících se před autem tipujeme, že se na displeji navigace jako aktuální poloha objeví Glasgow. Zřízenec před vjezdem na parkoviště přímo u stadionu vyžaduje jakousi parkovací kartičku od fotbalového svazu. Nemáme. Když se však nechá uplatit stokorunou a zvedne závoru, je jasné, že jsme v Praze. Před vchodem si necháme vyzdobit tváře českými vlajkami, protože v sukni v naší výpravě nepřijel nikdo.
Míříme na svá místa snad v jediném sektoru vyhrazeném pro příznivce domácího týmu. Přesto i zde je více než polovina diváků v modrých dresech, usmívají se na nás a přejí Good Luck. Blíží se začátek zápasu. Jsme rádi, že jsme v autě nepodcenili nácvik zpěvu české hymny. Petr Dvorský na to alespoň není sám. Skotské chorály nadšených fanoušků vděčných i za autové vhazování svého týmu se v průběhu zápasu snažíme přehlušit strohým skandováním Češi, Češi.
A Češi bojují jako lvi. Všichni. Jsme se na sebe pyšní a ochotně skáčeme, hop, hop, hop. Děláme co můžeme, na trávníku se snažíme hosty přehrát, v hledišti překřičet. Musíme. Ženeme naše borce do útoku, rozkaz přeci zněl jasně. Zdolat skotský obranný val se však zatím nedaří, hráči soupeře přijeli s deseti obránci. Dvacet minut před koncem to ale konečně přišlo. Snaha se vyplatila. Propukáme v jásot. Góóól! Na pár vteřin neexistuje v našich životech nic než pocit nekonečného štěstí.
V dětech už to zůstane.
Česko – Skotsko 1:0
JIRÁSEK V OFSAJDUPrvotřídní rytmizace vět, elegantní, kouzelné dvojsmysly, fantastická sdělnost, dokonale akcentovaný humor, pod tím vším současně hluboká, vyzrálá lidskost, vědomí sounáležitostí, vědomí pravdy.
Jo, v dětech to zůstane. I ve mně, Laco.
Dnes s velkou pokorou, obdivně a upřímně – BRAVO LACO.
P.S. Umíš.
🙂Jo, Laco umí. Díky, GTI 🙂 … a skvělá fotka, Laco. Jsi super táta!
🙂Tohle je totiž blog, který čtou s velkou láskou a poklonou i KNIHOVNICE! :))))
PRVNÍ DOBRÁ[1] Je to ten typ textu, který se mi povede napsat na první dobrou, ale tak hezky bych si ho pochválit nedokázal. Proto VELKÉ díky, GTI.
[2] Jirouško, moc děkuji. A pozdravuji do knihovny.
živé vysílání na LACO.czHele vole Laco, ty si posunul mediální vnímání do další sféry. Přiznejme si to.Na stadionu to nestálo za víc než za zoufání.V televizi to mohlo bejt o něco lepší o ověřený hlášky komentátorů. Ale ty vole….ty to dokážeš popsat tak, že by jakejkoliv zápas byl dívatelnej. Příště si počkám na přímý přenos přes tvůj BLOG.
Palce nahoru!!!
FOTOHÁDANKA…dlouho tu nebyl fotokvíz: Čí je ta ruka na fotce? 😉
ČT5 LACO[5] Bejku, fotbal na stadionu byl jako život. Celou dobu čekáš na zlatou ránu. A víš, že jednou přijde.
Ale přiznávám, že v TV byl fotbal o kousek lepší. Nahrál jsem si ho a shlédl hned po pátečním návratu. A pak ještě jednou druhý den s Adamem.
[6] Píše mi Maradona (komentovat si na blogu netroufl), že zná správnou odpověď na Tvojí otázku. Je to prý BOŽÍ RUKA.
DRUHÁ NEJVĚTŠÍ ILUZE V DĚJINÁCH ČESKA…hned po Cimrmanovi.
Asi by místní měli konečně odhalit autora tohoto blogu.Někdo o něm tvrdí,že skolí koně jednou ranou pěstí. Já tvrdím, že LACO, GTI a Petr Ká jsou jedna a tatáž osoba.
Jediný, co je tu dokonalý výmysl, je ten Maradona.
HYBRID.BLOGTomiku, tohle beru, akorát se tu na plnou díru zdráhám napsat, kterou část toho jednoho těla tvoří Petrká…
TRISCHÝZAV podstatě zcela paradoxně vydoplňuje místní blogový svět.A to je dobře.Aby byl příběh uzavřený a tak dokonalý, musí mít i svá negativa (ani ta nemusí být ale v podstatě své lidskosti jen zcela negativní).
Jinými slovy … jsou tím tvořené kontrasty v ději, který zpravidla zvýrazňují pravdu.Petr Ká tady má svoje místo.A já ho rozhodně neodsuzuji.