Divadelní pohádka rocku
V mosteckém Divadle Rozmanitostí jsem si něco odseděl. Ale kašpárka s činely nad jevištěm se už dlouho nelekám. Nastal tedy čas na další level. Nedávno měl premiéru pohádkový muzikál O Šípkové Růžence. V Městském divadle v Mostě. V divadle majícím velká pohodlná křesla a velké jeviště. Tam už s pimprlovým souborem neohromíš. Nepomůže ani rozdávání 3D brýlí u vchodu jako v kině, divadlo je trojrozměrné odjakživa. Musíš tedy zaujmovat jinak.
Jasně, základ divadla bude vždycky v kvalitní látce. A to nejen pro ušití kostýmů. Pohádka O Šípkové Růžence navíc není bůhvíjaký trhák. Nikdo se v troubě neupeče, počet setnutých hlav je nula, děti se neháží do kotlů s vroucí vodou a nezaujme ani vlk konzumující ženské postavy. Jen na začátku děsivá věštba zlé sudičky a v polovině zdánlivě banální škrábnutí o trn. Nezbývá než vymyslet představení tak, aby spolu s celým královstvím neusnuli i diváci.
A tady se to podařilo. V ději dostává víc prostoru zlá sudička a vysvobození nezařídí obligátní princ, ale chudý sirotek narozený za stejného postavení hvězd jako Růženka. Po technické stránce inscenaci pomůže otáčivé jeviště podporující rychlé střihy mezi scénami, představení ozvláštní filmové projekce a potěší elektrické kytary v hudbě, za kterou by se nemusel stydět ani Andrew Lloyd Webber.
Další termíny představení:
27.11.2010, 17:00
05.12.2010, 17:00 (Mikulášské představení)
Řeknete-li při nákupu vstupenek heslo „Posílá mě Laco“, dostanete jeden lístek zdarma.
Halóóó! Tady ImpulslácoviVčera jsem tam byl.Potřeboval jsem 4 lupeny.To tvoje heslo jsem zařval 4x.Když jsem ho měl na rtech po čtvrtý, byl jsem zpátky před vstupem,brejle na křivo a někdo si o mě otíral podrážku.
Co mě mrzí nejvíc, že jsem neviděl to otáčivé hlediště.Zajímalo by mě totiž, okolik umí sestříhat rychleji program než dnes světově proslulý promítěč Vejprtského kina pan Polívka. Ten zvládne 120-min. film i za 80 min.!!!
KINOAUTOMAT V SUDETECH[1] Hele, draku, jen kousek od mosteckýho divadla je PRACÁK, takže pokud si řval Posílá mě Laco tam, pak si dopadl ještě dobře.
Příběh s vejprtským promítačem je dojemný, na tom celém je ale pro mě nejvíc znepokojující informace, že ve Vejprtech někdy vůbec bylo kino. Pokud ovšem kinem nemyslíš před národním výborem natažený prostěradlo a dětskou promítačku DIAX s pohádkou O větrném králi (to vše pod patronátem místního Filmového klubu náročného diváka).
V každém případě pan Polívka nemá na jednoho mého spolužáka, který v jednom sychravém podzimním večeru roku 1988 uspořádal v bytě svých rodičů mejdan a na zapůjčeném VHS přehrávači nám během 50 minut stačil promítnout čtyři díly Rockyho. Omlouvá ho, že se všichni těšili na německé soft porno Pozdravy z kožených kalhot.
IMAX VejprtyHele vole,kino ve Vejprtech funguje do dneška.Jen neznám nikoho, kdo tam chodí.
Jinak ty vole ten tvůj spolužák, byl nějakej útlocitnej ne?To na Myslbekovce se zásadně vysílalo hárdkóre. Vstup pro třídách. Vstup byl ohraničen pouze věkem. Max. 14 let.
Jo Vejprty ty vole, to není Chomoutov.
Zkusím zjistit podrobnosti – pan Polívka je tata mé kámošky.
Jediný potomekVankelte, je blbý se dozvědět prostřednictvím tohodle blogu, že tvoje sexi kámoška byla kluk a jmenovala se Tonda 🙂
Tomiku, tenhle blog mě vždycky něčím obohatí. A těch pět centimetrů navíc mě nerozhází :-).
Kámoš(ka) si teď říká Léňa (ale bráchu má).
VELMI KŘEHKÉ STAHYJak říkáš Vankelte, chodím sem rád 🙂
Normálně si mě znejistil, tak jsem ráno žhavil linku do Imaxu ve Vejprtech. Zjistil jsem, že na tom tvým kámošovi něco je.Jelikož dodnes nepodléhám místním drbům ani bulvárů jsem nemohl tušit,jakými strastmi si rodina Polívkových prošla a že skutečně Tonda má sestru.
POŠTA PRO TEBEKluci, normálně jste mě po ránu dojmuli. Děkuji pošťákovi Ondřejovi za telefonát do Vejprt.