Konečně
Žárlivě jsem dříve pokukoval po blogerech, kteří ve svých čtenářích vzbuzovali silné emoce. Po blogerech, kteří dokázali své čtenáře naštvat. Po blogerech, jejichž čtenáři se ve společnosti chlubili tím, že blog XY už nečtou, protože jeho autor toho svým čtenářům hodně dluží. Snažil jsem se stát takovým blogerem. Ale ani několik záměrně provokativních článků nepomohlo. Stále jen pochvalné komentáře.
Zdá se však, že se blýská na lepší časy. Přitom stačilo zůstat svůj. Psát nadšeně o věcech, které si to zaslouží. To je ono! Vždyť co může být provokativnějšího než si nestěžovat, ale chválit. Byl jsem upozorněn na článek jisté blogerky, které vadí mé oslavné články o škodovkách natolik, že mě přestala číst a ještě považuje za nutné o tom napsat (navíc mě nečte pozorně, myslí si, že mám Yetiho).
A to ještě neví, jaké další oslavné a nadšené články budou následovat. Již brzy. Ale o škodovkách už to nebude.
Děkuji za reklamu :), ráda jsem se zmínila, tvoje adorace škodovky ve mně zanechaly velký dojem.
No ne, mám tě taky zařadit mezi ty blogery, které mají dva tábory čtenářů a já nepatřím ani mezi jeden? Výhodou je, že u tebe mám fázi poznávání už za sebou. Tak uvidíme kam Lacovo kroky nyní povedou.
A zůstat svůj je jediná cesta, protože pak můžeš být se svou prací spokojený a nikdo to neocení víc, než ty sám.
Nesmysl, Yeti je stále nezvěstný!A jakápak reklama, když Laca kromě mě nikdo nečte!
Ked tak rozmyslam, backlink by sa hodil aj mne asi nieco napisem o tomto blogu a potom sa "anonymne" nabonzujem 😀
I ty, Brute? :o)
Já na Zuzi pink, Zuzi na mě ponkPěkně si to propagujete, vzájemná kritika, to je ta nejsilnější reklama. Důkazem budiž fakt, že Tě nečte, ale přispívá první 🙂
PŘICHÁZENÍNež bytí, co stigmatem konce, zmaru.
Však uštknuti myšlénkou, dopředu jdem.
Otoč se dozadu, tam k prvnímu jaru.
A zapomeň na slova, pravdu už nenajdem.
Za slunce uvázán, jen hoříš a žhneš.
Do smrti vrozen, vtepán do vitráže dní.
Žízníš, však oázu za rohem nenajdeš.
Hledáš svůj pramen, leč oprátka věčnosti předčasně zní…
ODCHÁZENÍTenhle blog má úplně jiný fenomén způsobující odliv.Krom ustáleného pozitivního myšlení autora si sem chodí totiž oddechnout GTI. S rukama věčně od šmíru,ale vždy ve smokingu. Úplně ho vidím. V klidu usedne za volant v qwertzu, utře ruce do putzvolu….a začne doplňovat prázdná místa tak dokonale, že nikdo jiný už nemá odvahu psát….Není kam, není co.
Palec nahoru GTI, smekám.
Palec Lacovi.Musíš počítat prostě s tím, že když jsi moc dlouho spokojený, lidi to prostě sere….
OBCHÁZENÍ🙂 JÁ ti zvedám palec, Tomiku, a… díky.
Poslední věta je kouzelná.