Real Football 2011 HD pro iPad

Tak reálný, jak jen fotbal může být


Dvouhodinový pondělní trénink. Kluky nešetřím. Rozcvička, pohybové hry, průpravná cvičení, herní cvičení, průpravné hry. Slalom mezi kužely, přihrávky do běhu, kličky, zasekávačky, hra jeden na jednoho, závěrečný fotbálek.

Brankář Filip vyhazuje na obránce Dana, který dlouhým pasem vybízí k sprintu Rostíka, krátká přihrávka na zcela volného Adámka, pro něhož není problém trefit odkrytou branku.

Přijíždíme z tréninku domů. Koupel, večeře a jako pohádka na dobrou noc zápas ve hře Real Football. Nádherná grafika, dotykové ovládání na velké obrazovce iPadu. Hrajeme za Českou Republiku, čeká nás finále se Španělskem.

Já ovládám pohyb hráčů, Adámek má na starost přihrávky, střely a sprinty. Již dávno jsme si v editoru přejmenovali české reprezentanty. Na zádech mají jména borců z chomutovské přípravky.

Brankář Filip vyhazuje na obránce Dana, který dlouhým pasem vybízí k sprintu Rostíka, krátká přihrávka na zcela volného Adámka, pro něhož není problém trefit odkrytou branku.

Porážíme Španělsko 1:0. Kluci z chomutovské přípravky a jejich trenér usínají už jako mistři světa.

RealFotbal

3 thoughts on “Real Football 2011 HD pro iPad

  1. MŮJ MILÝ DENÍČKUKdysi jsem na jednom blogu, to ještě psával sám autor a ne nějaká instatní náhražka, četl o rozdílech mezi blogem a deníčkem. Rozuměj! Kdo z nás v dnešní době neví, že je možné hrát hry i na kráječi na chleba? Jakej je rozdíl v tom jestli je růžovej nebo v HD? Kdo z nás neví, že nejlepší je si užít všechno s těmi, co jsou nám nejvíce blízcí (děti, matka, manželka, milenka…případně všichni dohromady)? Nechápej To prosím špatně milý deníčku, o tomto psát nemá cenu. Takto se z tebe stává počítačová rubrika na úrovni časopisu AHA. Sám sobě je paparazzem než autor toho vyhasínajícího plátku….

    Jdu teď na oběd.Pak nějaká činnost. Večer najíst, pohrát s dětma, přečíst jim před spaním…trocha tv a spát. Zatím pa. Doufám, že zítřek bude lepší

  2. MŮJ MILÝ DENÍČKU IIPředstav si, že existují čtenáři chodící sem v bláhové naději, že zde najdou eseje Václava Bělohradského, jiní tu zase hledají naději na své lepší zítřky. V obou případě tu jsou špatně, tyto stránky jsou než mým pokřiveným mediálním obrazem.

    Pokud uznám za vhodné sdělit světu pro někoho možná očekávanou skutečnost, že se i nadále v noci pomočuji a bohnický pavilon č.34 (Oddělení následné péče pro ženy nad 65 let) jsem již roky neopustil(a), tak to prostřednictvím těchto stránek učiním.

  3. MŮJ MILÝ DENÍČKU IIIPřestože jsem tvým jediným čtenářem, tým jediným pisatelem, nechci a ani nemůžu po tobě chtít abys byl tím, co bych si přál. To je na tom všem tady to krásné. Ikdyby jsi byl na jakémkoliv pavilonu, třeba v zoo, a trpěl úplnou inkontinencí, já Tě nezradím! Nechci se totiž připravit o každodenní naději v radostné překvapení. Proto přijmi v pokoře mé prosby. Přijmi toto břímě jako své tmavomodré poslání.

    PS: Nechci přeladit, nemám kam!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *