Zvláště ten severokorejský a severomoravský
Sedíme u televize. Jasně, ČT2. Jasně, dokumentární pořad. Pozval jsem k obrazovce i Klárku. Už dlouho ví, že komunismus je zlo. Proto jsem chtěl, aby viděla, jak vypadá stát, kde to ještě jeho obyvatelé neví. Jak vypadá stát, kde většina obyvatel žije v iluzi, že ztraceni ve tmě nejsou oni, ale zbytek světa. A opravdu, dokument Vítejte v KLDR! ukázal mnoho.
Prázdné osmiproudé dálnice, kde je víc stopařů než aut. Večerní vylidněné město, kde do dáli rudě září jen ztopořené betonové pyje totality a propagandistické plakáty Velkého vůdce, vše ostatní se noří do tmy. Vysokoškolští studenti smějící položit cizincům jedinou otázku, a to o počasí. Vyhaslé obličeje náhodně snímaných domorodců. Na každém rohu dva vojáci.
Náš milovaný vůdče Kime, přinesl si nám tolik radosti. Drahý vůdče Kime, přinesl si nám tolik štěstí a za to všechno Tobě velký maršále Kime, mnohokrát děkujeme. Zůstáváš našim ochráncem. Tvá laskavost a dobrota nezná hranic. Sbory zpívajících dětí a všudypřítomná hudba jako z nejhorších karaoke snů. Soudružský svět, svět soudruhů. Severokorejských jako domácích a severomoravských jako účastníků obskurního zájezdu.
Co si myslet o krajanech ospravedlňujících povinné klanění se před mohylou Kim Ir-Sena větou „No tak já jsem tady nežil, nic o něm nevím, lidi tady mají Kim Ir-Sena rádi, tak proč bych se mu nepoklonil“? Co si myslet o krajanech pějících se štamgasty v korejském baru internacionálu? Co si myslet o krajanech, kteří při překročení čínských hranic připíjejí na svobodnou Čínu?
Dokument u nás doma svůj výchovný účel splnil. Klárka si ale díky dokumentu neudělala obrázek ani tak o zrůdnosti severokorejského režimu, jako spíše o zvrácenosti některých svých spoluobčanů.
Jen bych si dovolil dodat, že ti čeští soudruzi tam byli jihomoravští a ne severomoravšti. Jinak souhlas.
Viděla jsem ten dokument, a nesoudím tak příkře ten dokument. Svět je divadlo a podílíme se na něm i my sami, jsme stejní herci jako ti návštěvníci. Myslím, že já bych se také klaněla v tom panoptiku, je to jiný svět a přijala bych na ten čas jeho pravidla. Myslím, že je to slušnost. Vnímala jsem to co i ty, studenty se svými otázkami na počasí, rozpaženého strážníka na prázdné křižovatce, proud přecházejících pěších cyklistů, divadlo dětí a dojetí. Ten dokument byl velmi zvláštní a líbil se mi, protože nebyl vybroušený, měl pro mě kouzlo, nesoudil a nepodával věci po lopatě. Každý jsme se někde narodil a jsme tu jen chvíli. Tím se snažím říci, že člověk a jeho pocit vnitřního štěstí je těžko identifikovatelná věc.
PrípitokPekne ilustratívne boli tie vyjadrenia pod Kumovou sochou. Hlavne tá dokonalá manipulácia režimu, keď turista "aby neuškodil nevinnému sprievodcovi" sa podvolí a pokloní.
Áno, ten prípitok "Na slobodnú Čínu." bol dokonalou absurdnou bodkou.
Ano, jediná naděje je v těch současných dětech, v některých.
Jeden můj kamarád s trochou nadsázky tvrdí, že bejvalej komunista je jako bejvalej černoch. No nevím, platí to asi jen u těch "skalních"…
Tam diktát Kima, tady diktát peněz …
VYTUNĚNEJ KOMUNISMUSByl jsem dojatej hlavně těmi kontrasty mezi účastníky.Měl jsem místy pocit,že koukám na Slunce seno erotika,druhý díl…s tím,že někdo by to někdo rád ukončil revolucí.Ach ty dojemný pózi….Ty naši bojovníci!!!Hlavně aby nevypadali na kameře,že jim to tam je jedno…Při prvním výslechu by byli zesraný,že by zpívali o Kimovi ještě tady.
KORNATĚNÍObčas se mi vracívají pocity v nichž jsem desetiletí žil – mandle na příděl, banán na hornický den, do toho vzpomínka na setkání mládeže světa v KLDR někdy v polovině osmdesátých let. Psali to v Mladém světě. Nakoupili tam na cestu z letiště Mercedesy a taxikář se vytahoval pasažerům, jaký pěkný vůz jim tehdejší vládnoucí guru uměl vyrobit. Hvězda na přední kapotě tam prý je na počest jejich vůdce.
Díky, Laco, za tvůj text. Mladým lidem asi nelze vysvětlit, co ten komunismus opravdu byl… snažím se tedy dětem vštípit aby alespoň věděli, co by být opět mohl… A kluci vždy řeknou – tatínku, komunisti, to byli největší vrazi lidstva, viď. A já odpovídám – Ano.
[6] VAKUOKELTKup si novou hlavu. Dostaneš slevu.
Hlavně bych tam nejela nikdy, pokud by se nejednalo o vojenský kontingent, nebo aspoň o modré přilby, Lékaře bez hranic.
Jako do mnoha jiných zemí bych nejela, a když už sem jela a byla ochotna vylézt z pozlacených hotelů, a viděla to kolem, říkala si " Panebože, jak dlouho to bude těm lidem trvat, než jednoho rána vylezou z těch svých slumů a začnoou rozbíjet tu lesklou bídu, a ani to tak dlouho netrvalo, nemyslím obecně, myslím od chvíle, co sem si to řekla.
Myslím, že slušnost je, v rámci delegací tyhle země nenavštěvovat, připadá mi to jako jet ze slušnosti do koncentráku a uznale tam pokyvovat hlavou nad tím, jak to všechno funguje, syrově, nevybroušeně.
MOD a GTIMám tu zakázáno napsat víc než krátkej odstavec. Prej by to bylo moc demokracie. Jinými slovy napsali jste to přesně!!! Laco dík za prostor.
Ano, pokud se někdo nechtěl Velkému Vůdci klanět a vůbec cítil se tam on sám jako demokrat – hrdina, co projeví své hrdinství tím, že se nebude klanět, mohl zůstat doma. A klanět se v úctě modlám našim.
NejezditMinulý týden jsem dočetl knihu o bratrech Mašínech. Nechci sem to téma teď tahat, je samo o sobě zralé na flame war, ale v okamžik klanění jsem si na to vzpomněl. Jsou prostě lidi, kteří hřbet nesehnou nikdy a jen ti mohou takový režim jednou porazit. I když i Korea patrně dojede na dlouhodobou neudržitelnost, komunismu, i tam bude muset být někdo první, kdo se vzpříčí. A je to jediná možná odpověď, protože vše ostatní je jen byť titěrným, přesto šroubkem v celé té zrůdné mašinérii. V tomhle světle naprosto souhlasím s komentáři, že nemá smysl do podobných zemí jezdit. Vlastní revoluci tam člověk skutečně nespustí a hned v prvním okamžiku se stává rukojmím režimu. Sám totiž neumím odpovědět na to, jak bych se coby spoluzodpovědný za osud nějakého průvodce zachoval. A už tím, že přijedu, jen abych kvůli vlastní zvědavosti dělal stejné kompromisy jako oni kvůli holému přežití sebe a svých blízkých, ty lidi ponižuji.
Díky Laco (a sekundárně tuším Plaváčkovi) za poučný link