Jak udělat ze soupeřova brankáře hrdinu
Fotbalový turnaj přípravek. Ročníky 2004. V zápase o šanci na 2. místo v turnaji proti sobě nastupují borci z FŠ Litvínov a FC Chomutov. Hned v 1. minutě zápasu litvínovští v pokutovém území faulují Rostíka. Penalta! Míče se bez okolků chopí tvůj Adam. Jako trenér a otec v jedné osobě řešíš dilema, zda je to dobře. Ale proč vlastně ne. Na trénincích se Adam většinou nemýlí a pevné nervy nedávno úspěšně prokázal na jiném turnaji v penaltovém rozstřelu o postup do finále.
Dlouhý rozběh, tvrdá střela, bohužel však doprostřed branky. Sakra. Další minuty dávají naději zapomenout na nešťastný začátek. Naši borci nepustí kluky z Litvínova z jejich poloviny hřiště. Říkáš si, že je otázkou času, kdy padne rozhodující gól. Ale čas neúprosně běží a na ukazateli skóre stále svítí dvě nuly. Tak snad teď. Do konce zbývají necelé dvě minuty. Dan kope trestný kop. Napoprvé trefuje zeď, odražený míč pak ale centruje na branku, kam si z křídla nabíhá opět Adam.
Smutný hrdina s třináctkou na zádech sice střílí „z první“, ale znovu trefuje brankáře. Ten vyráží míč před sebe, ale ani pohotová dorážka není úspěšná. Brankář se snaží vymanit své spoluhráče z drtivého tlaku dlouhým odkopem. Míč směřuje přes celé hřiště k naší brance. Její strážce Filip ale místo míče sleduje svého trenéra v červené mikině, jehož rozezlenost o chvíli později dosáhne vrcholu. 0:1. Skutečně zuříš.
Zápas končí a ty nevíš, zda si víc naštvaný jako trenér nebo jako otec.
Děkuji Patrikovi V. za poskytnutí videozáznamu. Nestříhalo se mi to lehce.
Tyhle zpožděné projekce vlastní neschopnosti do děcka, to je vskutku skvělé pozorovat! Vyroste z něj skvělý deprivant, gratuluji, doufám že jste ho zmlátil jak psa, aby si dal příště pozor a nedělal svému skvělému tatínkovi ostudu.
EVŽENOVA PROJEKCE[1] Tyhle komentáře vystřelené z postavení mimo hru, to je vskutku radost číst! Evžene, velmi si mě rozesmál, děkuji!
Výchova jako řemen ?Evžene, ač Tě řezali jako žito, měl bys vědět, že to nebyla Tvoje chyba.
Jako otec bych určitě naštvanej nebyl. Důležitý je, že děcko sportuje, že se snaží a hlavně že ho to (doufám) baví. A teda vlastnímu dítěti bych teda trenéra v kolektivním sportu dělat nechtěl 🙂
HRDINA NA ČTYŘIVšichni trenéři v žákovských družstvech mají v mančaftech své kluky, nikdo jiný to dělat nechce. Ale takovým otcům se dostane odměny nejvyšší, jsou pro své syny hrdinové.
Z Adama profesionálního fotbalistu mít nechci. Stačí mi, že fotbal ho velmi baví (je schopný v neděli ráno místo Studia Kamarád sledovat záznam zápasu Olomouc-Příbram) a hraje ho tak dobře, že nikdo nemůže říct, že v základní sestavě je pouze proto, že jsem jeho otec.
EvženydnesEvža asi zabloudil z diskuzí nějakého jiného webu…
Žákovský fotbal znám jako rodič. Upřimně obdivuju všechny, kteří dětem věnují tolik svého času. Trenéry (ano, v 90% táta někoho z kluků), pořadatele dětských turnajů a spousty dalších nadšenců, kteří se kolem motají. Na turnajích občas přehnaně ambiciozní trenéři nebo (hlavně) rodiče bývají k vidění, ale je jich naštěstí výrazná menšina. Jsem rád, že kluka fotbal baví, ale ne proto, že doufám v jeho supr-profi kariéru, nebo abych si kompenzoval své vlastní nevyplněné sny. Naivně si myslím, že sport (případně nějaká ta tělovýchova 🙂 mu může dát víc, než že ho naučí správně kopat do balónu nebo třeba mlátit raketou do tenisáku. Chválabohu, zatím jsme měli štěstí na trenéry i partu rodičů, kteří to vidí podobně. A jako pravidelný čtenář tohoto blogu, nebál bych se dát syna ani do FC Chomutov. 🙂
Ale jo, ale jo … 🙂 Starší syn hraje volejbal a florbal, mladší rugby. (Asi to nadání mají po sousedovi, protože já jsem typický kavárenský povaleč s titulem z filozofie :-). Trenéry mají bezvadný, turnaje jsou super – vždycky si právě říkám, že je fajn, že to někdo zorganizuje… Ale abych byl upřimný, nikdy mě nenapadlo (a nezkoumal jsem to), jestli jsou ti trenéři tatínci nějakých dětí v týmu. Ovšem fakt jim to (a ani těm dětem) nezávidím, na to bych asi neměl schopnost být dost objektivní (přijde mi to podobně šílený, jako když má učitel ve třídě své dítě). Ale neberte to prosím jako nějakou výtku či co, prostě jen takové zamyšlení, že já bych to asi nedal… Pravda: v takové situaci se opravdu já nikdy neocitnu 🙂
Jen by mě zajímalo,jestli je pro Vás horší zážitek to,že Váš Adámek nedal gól nebo,že chudák Filípek pustil gól,na kterém jste měl vinu hlavně vy…?
OSAMĚLOST FOTBALOVÉHO BRANKÁŘE[8] Je to jednoduché, Marcelo. Kdyby dal Adámek gól, Filip gól nedostal. Takže mě samozřejmě víc mrzí spálené šance Adámka.
Po zahozené šanci z videa jsem se (hlasitě) bavil se Zdeňkem o tom, co všechno můj syn v tom zápase dokázal neproměnit.
Z videa to opravdu vypadá, že jsem Filipovi něco říkal. Ale já si vůbec nevybavuji, že bych měl v tu chvíli důvod se s ním bavit.
Reakce na Evžena. Seřezat jak psa?? Jak se mlátí pes? Jednou jsem viděl jednoho páníčka,jak seřezává svého psa a seřezal jsem páníčka… Asi se na trenéra fotbalu nehodím… Ikdyž ho dělám s Lacou……