Vždycky jsme s vámi

---

Víš, kámo, jsou zápasy, na které nezapomeneš celý život. Květen 2005. Finále Ligy mistrů. V poločase vede AC Milan nad FC Liverpool 3:0. Kapitán Gerrard po přestávce střílí první gól červenobílých a burcuje spoluhráče na cestě za nadějí. O dvě minuty později se za velkým vápnem napřahuje ke střele Šmicer a borec, který má v těle dokonce dvě červenobílá srdce, snižuje na rozdíl jediného gólu. Neuběhnou ani čtyři minuty a Alonso z penalty vyrovnává. Jeden z pokutových kopů v následném penaltovém rozstřelu promění i Šmicer, aby spolu s Barošem vykřičeli do celého světa: „Je to doma! Češi, máme to!“

Hele, brácho, jsou zápasy, na které zapomeneš už do poločasu. Únor 2011. Pohárový zápas s mužstvem lokálního významu. Tréner utkání zařadil do kategorie „přátelské“, a proto nechal doma největší opory včetně kapitána Gerrarda. Jenže pozor, nejsou rudí jako rudí. Zatímco jedněm koluje v žilách aristokratická krev, druzí mají stále manýry soudruhů. Obavy, zda se náhodou v týmu soupeře neobjeví Messi v dresu Kadlece se ale snad nenaplní. A navíc, dnešní výsledek stejně není důležitý. Počkej si na skutečný zápas. Počkej si na Anfield Road, kde desetitisíce červenobílých srdcí zapějí svůj vítězný chorál.

Když jdeš bouřkou,
drž svou hlavu nahoře
a neboj se temnoty.

Až bouřka skončí,
je obloha zlatá
a stříbrná zní píseň skřivánčí.

Běž dál větrem,
běž dál deštěm.
Ačkoli Tvé sny budou odváté pryč,
pokračuj a běž dál
s nadějí ve svém srdci.

A nikdy nepůjdeš sám,
nikdy nepůjdeš sám.