Nová pointa každých osm minut

---

Sedíš ve vlaku. Hlavu opřenou o sklo a spíš. Vlak sebou trhne, ty se probudíš a nevíš nic. Proč jsi ve vlaku, ani kdo je ta krásná dívka, která ti začne něco vyprávět a oslovuje tě cizím jménem. Jdeš na toaletu, v zrcadle vidíš cizí tvář a v kapse saka najdeš průkaz cizího člověka. Než se stačíš vzpamatovat, roztrhá tě silný výbuch. Vzápětí přichází další šok. Ležíš v nepřívětivé komoře a skrze monitor na tebe hovoří vojenská důstojnice a ptá se, zda si odhalil atentátníka, který vyhodil vlak do vzduchu.

Najednou si zpět ve vlaku. Stejné probuzení, stejná dívka, stejní cestující, stejné situace. Jen ty už víš víc. Jsi součástí vojenského experimentu s názvem Zdrojový kód, díky kterému můžeš v paralelním světě existovat přesně osm minut. Posledních osm minut života v těle jedné z obětí teroristického útoku. Musíš najít bombu. Lidi z vlaku už nezachráníš, protože minulost změnit nemůžeš, ale budoucnost ano. Terorista totiž chystá něco mnohem většího. Odhalíš ho včas?

Sedíš v kině. Na plátně sleduješ dokonalý příběh. Úžasný sci-fi film, který snese srovnání s Počátkem. Jen místo paralelního snění zde rozplétáš paralelní časové roviny. Nejde tu však o cestování časem, ale cestování času. Je to přesně ten typ filmu, který miluješ. Posledním titulkem zábava nekončí, ale pokračuje. Baví tě objevovat různé dějové výklady. Na to ale budeš mít čas až cestou z kina. Při projekci rozhodně ne.

Tu hodinu a půl totiž zůstaneš přikován k sedačce. Film se tváří skromně, téměř až komorně, ale přesto šlape neuvěřitelným tempem. Narozdíl od Inception zde navíc nechybí emoce. S přibývajícím časem pak už jen držíš palce tvůrcům, aby nádherný film nepokazili jeho koncem. Nečekaná pointa tě ale dostane. Najednou si totiž zpět v kině. Stejný film, stejní diváci, stejné situace.

Jen ty už víš víc.