Skutečný život není divadlo

Fotbal pro intelektuály


Víš, Máňo, už je to více než šedesát let, co jsme zakládali družstvo. Byli jsme tehdy mladí, když jsme se spolu zapomněli na jedný z čerstvě rozoraných mezí. Děti už dávno chodily do školy, když jsme konečně pochopili, že v šatně bejvalý sokolovny nemůžem bydlet věčně.

Z cihel, který zbyly z nikdy nedostavěnýho družstevního prasečáku, jsme si postavili domek a začali bejt hogo fogo. V autobusu pravidelně po žních mířícím do Národního jsme seděli za řidičem, hned vedle kulturního referenta.

Hele, bábo, nad divadlo není. Do kina jsme proto nechodili a televizi si koupili až když v jednasedmdesátým začali vysílat cyklus Hudba z respiria. Sport jsem nesledoval, můj smysl pro soutěživost stačil ukojit každoroční boj o zrno.

Ale teď, co čtu Laca (prej je něco jako opinion maker, což nevim co je, a proto nehodnotim, moje zásada), jsem se začal zajímat o fotbal. Letošní finále Ligy mistrů v televizi jsem ovšem samozřejmě nesledoval. To totiž vůbec není o kvalitě.

Raději opráším sváteční oblek z dožínek v pětapadesátým, umeju si nohy v teplý vodě a přes humna vyrazim do vedlejší vsi, podívat se na zápas okresního přeboru. Co na tom, že někteří borci si tam přes pivní cejchu nevidí na… značku pokutovýho kopu.

Já vim, že teprve tohle je skutečná kvalita. Je to totiž naživo!

5 thoughts on “Skutečný život není divadlo

  1. Laco znovu blogujeLaco je zpátky !

    Kurva lidi, Laco je zase zpátky !!!

    Dobré čtení, Majster slova.

  2. Pinion mejkrHele von už nedělá ty projekti jo? Von teď sází borovice jo? Jinak si ty pínie nedokážu osvětlit.

  3. HUDBAJo, Máňo, hudba z "rešpícia", to bylo něco, nevím sice co znamená to rešpícium, tak nehodnotím, moje zásada, každopádně to byl parádní rajc.

    BRAVO LACO.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *