Jsem verš, co k sobě našel rým

---

Za mých mladých let byly Vánoce jediným obdobím, kdy v televizi dávali pohádky, kterým se dalo věřit. Po zbytek roku jsem se pak musel spokojit s pohádkami, kde místo draka byl hlavním hrdinou okresní výbor strany.

Vánoce už ale nějakou dobu nejsou co bývaly. A to nejen proto, že kapři se již na náměstích nezabíjejí paličkou, nýbrž injekční stříkačkou za přítomnosti kněze, ale především z toho důvodu, že klasické vánoční pohádky příliš netáhnou.

Letos běží v kinech snímek Velká vánoční jízda. Jenže je o tom, jak to Santa dělá, že dokáže během jedné noci nadělit všechny dárky. Tomu by ale moje děti nerozuměly. Neznají Santu a dárky rozbalují večer.

Jasně, z filmu o Ježíškovi by vždycky vyšlo krvavé historické drama, a proto české vánoční pohádky s vánočními motivy moc společného nemají. Nejblíže se tématu oslavy narození Ježíška před lety přiblížil snad jen Anděl Páně.

Přesto by se alespoň jednou během Vánoc měla sejít celá rodina a společně shlédnout nějakou pohádku. Ti odvážnější mohou dokonce zasednout k některému z nových pohádkových filmů, které rok co rok vznikají.

Letos se po dlouhé době objevila pohádka, která má šanci přežít více než jedny Vánoce. Film Tajemství staré bambitky nabídl pro děti srozumitelný veselý pohádkový příběh říznutý aktuální politickou satirou, což pobavilo dospělé.

Pohádka měla svižné tempo a obešla se bez pištících strašidýlek, pitvořících se vodníků a neumětelských digitálních efektů. Z pekla štěstí měli tvůrci při volbě hereckého obsazení. Ondřej Vetchý, Jiří Lábus, Luděk Sobota a v roli prince Tomáš Klus.

Díky posledně jmenovanému navíc vznikla písnička, která má ambice stát se pohádkovým hitem.