Hoši, my vám věříme, hoši, my vám věříme
Víš, kámo, já už si svý odfandil. V deseti letech jsem objevil pořad S mikrofonem za hokejem a v patnácti přemluvil bábu, aby mi upletla černožlutou šálu a čepici. Celou střední jsem strávil na jižní tribuně litvínovskýho zimáku. Jo, to bylo v době, kdy se Ivan Hlinka vrátil na led, aby stejně jako já pomoh svejm černožlutejm.
Hele, brácho, samozřejmě stále platí, co tu víme všichni. Jediným sportem na světě je fotbal, všechno ostatní je tělovýchova. Ale letos máme v Chomutově novej zimní stadion. Nádhernej. Od starý stodoly se liší ve všech směrech. Už se nemusím bát vzít na hokej svoje děti. Od semifinálovejch zápasů chodíme pravidelně.
Skvělá šou. Do posledního detailu. Děti jsou jako u vytržení. Třeba minulej tejden. Třetí zápas finálové série play-off. V 15. minutě prohrávaj Piráti už 0:3. Zápas nakonec končí v prodloužení vítězstvím chomutovskejch hokejistů 7:6. Zápasy, které Piráti prohráli, děti obrečely. Buď na stadionu, nebo doma při sledování on-line přenosů.
Dnes se hrál rozhodující zápas o titul mistra 1. ligy. Chomutov zvítězil a postoupil do baráže o extraligu.
A my stále VĚŘÍME!
Letos vy, za rok my. Nashle v Extralize bez APK 🙂
Nějak nemůžu přijít na chuť tomu žoldáckýmu slepenci, byť z města, kde bydlím a ta "pseudošou" okolo toho to jenom umocňuje. Finále je jenom jedno – s příchutí perníku (nepíšu z K-centra).
PS: Co že si dal přednost tělovýchově před zápasem jara Slavia – Žizkov? 🙂
CHLÉB A HRY[2] Vankelte, jak vidno z mého textu, kdybych neměl děti, nebo je nevedl ke sportu, s velkou pravděpodobností by mě pirátské šílenství míjelo a bych byl stejně nad věcí jako ty. Ale jsem rád, že jsme na hokej v této chvíli s dětmi chodit začali.
Úroveň zápasů je hodně vysoká, servis na novém zimáku výtečný, kampaň VĚŘÍME má své kouzlo a troufnu si tvrdit, že lidi spojuje.
Navíc v chomutovském týmu je méně žoldáků” než bylo v týmu ústeckém. A letošní mistrovské tituly chomutovských juniorů a dorostenců budiž příslibem, že odchovanců bude v seniorském (a doufejme že také extraligovém) týmu přibývat.
P.S. O část včerejšího zápasu sešívek” mě okradli právě perníkáři, kteří už začínají chápat, že letos ve finále jako kometa nezazáří.
Místní hokejová (j)elita se mi vybavuje skoro každý den, když potkám souseda z baráku – jediného odchovance a člena první formace, který opakovaně nedokáže odpovědět na pozdrav (buď toto neumí nebo ho uráží, že jsem ho ještě nepožádal o podpis).
Jinak výsledky mládeže dobrý, ale ten závěrečný herní systém juniorské soutěžě …. ??
Perníkářům naopak poděkuj – alespoň tě oči z toho fotbalu bolely o pár minut méně.
Kometa pro mě skončila v létě v Ořechově u Brna, když jsem v místní hospodě za velkého jásotu zdejších komeťáků vyhrál žádanou klubovou šálu, kterou jsem se slovy "já jsem Pardubák" věnoval místní stočtyřicetikilové fanynce, jež jí stěží obtočila kolem krkovice a následnými hanteckými výlevy proti zasr… čížkům jsem byl nucen toto pohostinství kvapem opustit. 🙂