Periody mezi novými články se prodlužují. Neznamená to však, že bys neměl o čem psát. Naopak. Tvůj život je čím dál bohatší, smysly bystřejší a krok rozvážnější. Jen místo písmenek se Tvé prožitky proměňují v obrazy.

Jsou ale chvíle, kdy si uvědomíš, že radost z tvoření může přinést nejen skvěle natočené, sestříhané a vybarvené video, ale také umně (nebo u někoho jiného) složený text, který se nejen krásně čte, ale přináší i zajímavá sdělení.

Zvláště silně si to připomeneš ve chvíli, kdy si Tvůj přítel posteskne, že už na Tvém blogu dlouho nebylo živo. Přitom je tolik témat, která bys zde mohl nabídnout k diskusi. Vždyť jen za poslední pár týdnů jsi toho tolik zažil!

Určitě by nás tu všechny zajímalo, jak silný zážitek v Tobě zanechala poslední třetina zápasu Piráti Chomutov – Motor České Budějovice, kterou Tvůj klub vyhrál 5:1. Pět krásných gólů za několik málo minut.

Ani slůvkem ses tu nezmínil o své návštěvě Divadla Járy Cimrmana. Přitom jsi byl přímo u nich doma, v jejich žižkovském divadle. A v roli Karla Infelda Prácheňského vystoupil Zdeněk Svěrák. Kam se hrabe Bittner!

Proč tu již pár dní nevisí článek o tom, jak se nemůžeš dočkat, až film Interstellar Tvého oblíbeného režiséra Christophera Nolana uvidíš podruhé? A proč ses s námi nepodělil o své dojmy z nového alba Václava Neckáře?

Možná proto, že víc žiješ, než píšeš.

Již několik týdnů je ve fitku, do kterého chodíš dlouhé roky, nová recepční. Mladá a hezká. Postupně si zvyká na lichotky svalovců. Od tebe ale žádné lichotky neslyší. Protože ty jsi jiný. Nejsi svalovec.

Včera večer jsi do posilovny přišel na poslední hodinu otevírací doby. Bylo tam jen pár lidí. Na poličce, kam sis položil pití, jsi objevil pětikorunu. Odcházel jsi jako poslední a mince tam stále ještě byla.

Vysprchoval ses a při vracení klíče od skříňky jsi před recepční položil pětikorunu s tím, že ji někdo při cvičení ztratil. Vysvětlil jsi slečně, že by ji měla nechat na recepci, kdyby se po ní původní majitel sháněl.

Zatímco svalovci utrácejí tisíce korun, aby si je slečna zapamatovala alespoň na jednu noc, tobě stačila cizí pětikoruna, aby si tě krásná recepční zapamatovala na celý život.

Vždycky to bude svátek. Ten největší. Letos jsi moc zápasů neviděl, ale to hlavní ti neuniklo. Zápas Brazílie – Německo. Semifinále mistrovství světa. Výsledek není důležitý. To podstatné se odehrávalo v hlavách vítězů již v průběhu zápasu.

Němci dali během první půlhodiny pět gólů. Nebyly to žádné náhodné branky, ale padly po hezkých akcích. Brazílie nebyla na kolenou, byla na tom mnohem hůř. Topila se v slzách beznaděje a zoufalství.

V tu chvíli semifinálový zápas skončil. Po přestávce se totiž rovnou hrálo finále. Němci se díky druhému poločasu stali poprávu vítězi turnaje. Vzdali se totiž možnosti soupeře potupit, zesměšnit a ponížit.

Přidali sice ještě další dva góly, ale vyvarovali se siláckých gest. Svojí umírněnou hrou bez exhibic a přehnaných emocí prokázali totiž smysl pro fair play, nadhled a velkorysost. Vlastnosti vítězů. Vlastnosti mistrů světa.

Respekt.

Listopad 1989. Nečekal jsi to. Přišlo to spontánně. O to větší to je euforie. Okolo tebe se objevuje spousta velmi zajímavých a inspirativních lidí. Celé noci dáváte obsah a tvar textům na letácích (cyklostyl je na fakultě jen jeden), abyste ráno nastoupili do trolejbusu, kde je rozdáváte rozespalým Plzeňákům. Jsi mladý a naivní idealista.

Červen 2014. Nečekal jsi to. Přišlo to spontánně. O to větší to je euforie. Okolo tebe se objevuje spousta velmi zajímavých a inspirativních lidí. Celé noci dáváte obsah a tvar programovým směrům nového hnutí a ráno otevíráte emailového klienta, jehož prostřednictvím své myšlenky posíláte rozespalým Chomutovákům.

Už nejsi mladý, ale naivním idealistou jsi zůstal.

Je konec. Nejhorší celek letošní extraligy nezvládl ani boje v baráži a sestoupil. Na tom posledním domácím zápase, který o sestupu rozhodl, byli všichni, kdo se na neúspěchu podíleli. Včetně trenéra soupeře, který letos poslal o ligu níže dva celky najednou. Piráty i Kladno.

Skončil zápas, hráči se přijeli před diváky rozloučit. Nejen s extraligou, ale část z nich i s týmem. Pár fanoušků frustraci neuneslo a hráče vypískalo. Někteří diváci dokonce zaházeli plochu plastovými láhvemi. Nesmíš se na ně zlobit, unést prohru je nejtěžší paradoxně pro ty, kteří prohrávají celý život.

Sestup tě mrzí, ale domů jsi smutný nešel. Vždyť příští sezónu v nižší soutěži lze chápat jako novou příležitost dělat některé věci lépe. Navíc Tvá videa a slogany přinesly mnoha lidem nový zážitek. Že i když se extraliga nezachránila, líp se usíná s vědomím, že to člověk nevzdal a bojoval až do konce.

O to horší probuzení tě ale čeká ve chvíli, kdy si přečteš, že ještě před tím, než rolba dokončila úpravu ledu po posledním zápase, to zdá se vzdal ten nejvyšší Pirát.

Tento týden oslavil tvůj blog narozeniny. Kulaté. Přesně před deseti lety jsi totiž napsal svůj první post. Bylo to v době, kdy neexistoval Facebook. Lidstvo sice mělo k dispozici Orkut, což byl jeho předchůdce, ale internetoví exhibicionisté si psali blogy.

Lacův první zápisek na blogu

Mohl bys zde vypsat historii svého blogu, ale nic není staršího než včerejší text, koho by to zajímalo. Dnes už nikdo nečte. Protože už nikdo nepíše. Více než kdy dříve tak platí, co zde kdysi v nejlepším komentáři zveřejněném na tomto blogu napsal GTI.

Byly doby, kdy ti co píší uměli číst a ti, co čtou uměli psát. Dnes ti co neumí psát čtou a ti co neumí číst píší. Možná by bylo lepší, kdyby ti co neumí číst četli, a ti co neumí psát psali. Ovšem jediná cesta je ta, když ti co píší nečtou a ti co čtou nepíší.

Protože pokud by psali ti co čtou a četli ti co píší, nebylo by možné aby četli ti co neumí psát a psali ti co neumí číst. Konečně ta nejhorší z variant je, že všichni píší a všichni čtou. To už je fakt snad lepší, když nikdo nepíše a nikdo nečte.

Letošní bilance je tristní. Od začátku ledna do konce prosince 23 výher a 56 proher. Ještě horší je to z pohledu aktuální sezóny, kdy včetně přípravy Piráti ze 44 zápasů vyhráli jen sedm mačů. Zmar vyvrcholil v posledním letošním zápase, kdy šli Piráti do poslední třetiny s třígólovým náskokem a téměř dvouminutovou přesilovkou pět na tři, aby nakonec zápas prohráli 3:4.

V této chvíli se ke slovu více než kdy jindy dostávají zoufalci svých dnů, pasáci svých stínů a gigolové svých myšlenek, kteří skryti pod zdánlivě anonymními účty nadávají na toho, kdo jim poskytl diskusní prostor. Nejsou schopni si uvědomit, že zatímco Piráti mají i přes dlouhou řadu porážek na záchranu extraligy ještě naději, oni kvůli své omezenosti nedostali šanci na extraligový život ani na jednu sezónu.

My ostatní si vzpomeneme na jeden z nejlepších filmových rozhovorů všech dob:

Bruce Wayne: Co jsem to provedl, Alfrede? Všechno, co moje rodina, můj otec postavil…
Alfred: Odkaz rodu Waynů je víc než jen cihly a malta.
Bruce Wayne: Chtěl jsem zachránit Gotham, neuspěl jsem.
Alfred: Proč padáme, pane? Abychom se naučili znovu se zvednout.
Bruce Wayne: Tys nade mnou ještě nezlomil hůl?
Alfred: Nikdy.

Všem lidem dobré vůle přeji, aby i v roce 2014 v ně někdo věřil.