Rozdílné světy. Jako den a noc. Jako jang a jin. Jako muž a žena. Vyjedeš kousek za město a jsi v nebi. Jen pár metrů pod tebou zahalen v mlze topí se svět, kde lidé zapomněli, jak vypadá slunce.
Naštěstí máš Výsluní hned za humny.
Píší nám do redakce čtenáři. Nás to samozřejmě velmi těší, protože chvály není nikdy dost. Ale před několika týdny jsme obdrželi list, který nás přeci jenom poněkud zaskočil. Dopis zaslala paní Marie Kozáková z Přelouče a my si zde dovolíme alespoň jeho malou část přetisknout.
Vážená redakce. Naposledy jsem se odvážila někam napsat před drahnými lety. Bylo to někdy počátkem dubna 1971, kdy jsem pánům Svěrákovi a Smoljakovi popsala zážitek z dvoudenního zájezdu k Máchovu jezeru. Svým psaním jsem je myslím velmi inspirovala, neboť jen o pár měsíců později můj dopis citovali ve hře Němý Bobeš.
Paní Kozáková se v dalších řádcích rozepisuje o svých dalších zážitcích, které v sedmdesátých letech prožila se svými kamarádkami Růženou Málkovou a Jitkou Nechanickou. V závěru dopisu vzdává hold nejen autorovi tohoto blogu, ale i jeho komentátorům a vyslovuje své přání se s nimi blíže poznat.
My jsme se v redakci dlouze zamýšleli, jak její přání splnit. Po několika dnech bouřlivých debat jsme se rozhodli představit jednotlivé komentátory prostřednictvím krátkých videí. A začínáme medailonkem komentátora, který zde sice nekomentuje příliš často, ale pan autor se s ním zná asi nejdéle.
Srpen 1989. Noční směna na valníku při česání chmele. Debaty o nutném konci komunistického režimu. S neomylností osmnáctiletého člověka víš, že to již brzy musí přijít. Ale vlastně o tom režimu nevíš o moc víc, než píše Svobodné slovo nebo Mladá fronta. K rebelii ti stačí znát zpaměti všechny písně Karla Kryla.
Je pátek večer, 17. listopad 1989. Právě ses vrátil na kolej z hokejového zápasu Škoda Plzeň – CHZ Litvínov (chemici, kterým jsi tehdy fandil, prohráli). Spolužák z vedlejšího pokoje tě vítá s informací odposlechnutou z rádia Svobodná Evropa. V Praze se prý stalo něco velkého. Další podrobnosti se dozvídáš v pondělí v menze ve frontě na jídlo.
Celou noc pak na koleji píšeš letáky, které ráno v trolejbuse rozdáváš ospalým škodovákům. Následuje řada týdnů, které se pro Tebe stávají neuvěřitelným tripem. Nepamatuješ si toho mnoho. Vše vrcholí nocí na pražské filozofické fakultě, ránem před Federálním shromážděním a skandováním na přicházející poslance “Volte Havla!”.
Co se za poslední čtvrtstoletí změnilo? Na první pohled nic. Tvůj oblíbený hokejový klub totiž i letos 17. listopadu prohrál. Na druhý pohled tu ale dramatická změna je. Už nefandíš “Cheze”, ale Pirátům Chomutov.
Na pásmu krátkých filmů jsi byl v kině naposledy ještě jako pionýr. Jen počkej zající, Koťátko Haf, nebo Jak krteček ke kalhotkám přišel. Včera jsi byl v kině na úplně jiném pásmu filmů. Do Chomutova dorazil Snow Film Fest. Je jiné sledovat krátké filmy se sportovní tématikou doma na Youtube nebo na velkém plátně v zaplněném kinosálu.
Je pak jedno, zda sleduješ film o expedici dvou mladých amatérů, kteří zdolali jižní pól bez jakékoli podpory, snímek o lezení po aljašském ledovci nebo velmi oceňovaný snímek Sašimi z Jednorožce kombinující záběry freeridu v pacifickém prašanu japonského pohoří Hokkaido se záběry japonských bubeníků.
Ani pár hodin sledování adrenalinových sportů nic nezmění na Tvém rozhodnutí věnovat se v letošní zimě výhradně běžkám. Ten největší adrenalin je totiž ta videa natáčet.
Nebylo to ono. Už když ses rozhodl poprvé. Vystupovat z EU? Ne. Unesl by člověk tolik dalších nových svobod? Ne. Takže Svobodní ne. Ale komu tedy říct ano? Ano? Ne, těm ne. ODS? Budeš jim držet palce, ale tvůj hlas letos nedostanou. TOP09? Strana nevkusná stejně jako její název a logo.
Mnoho toho nezbývá. Ale je tu ještě jeden produkt. Ač je na trhu dlouho, vypadá nadčasově. Vždycky ti byli sympatičtí, ale volitelní pro tebe nebyli nikdy. Dáváš jim po letech další šanci a jdeš na jejich stránky. Paráda, cítíš se na nich skvěle. Přesně tvůj styl, forma za jedna, stejně tak obsah.
Už dlouho rozděluješ lidi na dvě skupiny. Důležití jsou pro tebe ti z první skupiny, kam patří lidé, se kterými bys neměl problém jít na pivo. A zatímco předsedové drtivé většiny stran patří do druhé skupiny, s leaderem strany, které hodíš hlas, bys na pivo šel rád. A vůbec nevadí, že se nejmenuje Karel.
Jo a mezi námi, nakonec stejně rozhodla ta písnička.
Více než třicet let sleduješ příběh Divadla Járy Cimrmana. Všechny hry máš naposlouchány snad stokrát, nesčetněkrát jsi byl přítomen na představení. Ale teď poprvé jsi se dostal přímo na jeho domovskou scénu na Žižkov. Lépe to dopadnout nemohlo. Posel z Liptákova. Naprostá klasika v podání pánů Pence, Weigela, Bruknera a Svěráka. Jsi přesvědčen, že by to mohla být taková hezká tečka za celým příběhem.
Výlet do počátku dvacátého století končí a ty zapínáš svůj mobilní telefon, abys vyrazil k autu zaparkovanému kdesi mimo modré zóny. Spouštíš aplikaci Google Maps a vyrážíš do potemnělých pražských ulic. Po necelé čtvrthodince sedáš do auta, kde do navigace zadáš cíl cesty Domov a v tom se to stane. Vestavěná navigace Columbus k tobě poprvé promluví. A to ještě tak, že ti přes handsfree zavolá z tvého telefonního čísla.
Marně se snažíš umlčet ženský hlas, který tě posílá do různých světových stran. Nemůžeš poslouchat rádio, nemůžeš ani telefonovat, protože telefon ti blokuje ta paní z navigace. Víš, že z Prahy se už nějak vymotáš sám, a tak ukončuješ navigování. Hlas ale mluví stále. Navíc je se svými pokyny celkem mimo a rozhodně se tě nesnaží navést domů. Začneš se bát. Co když se auto za chvíli zamkne a ty ztratíš vládu nad pedály a volantem?
Pak ti to ale docvakne. Hlas z navigace patří aplikaci Google Maps, kterou jsi při odchodu z divadla pustil na iPhonu a dosud jsi ji neukončil. Ulevuje se ti, neodbytný ženský hlas už ti nevolá a ty můžeš konečně začít poslouchat radio. Právě včas. Vladimír Kroc si totiž na Radiožurnálu povídá se Zdeňkem Svěrákem, který do rozhlasu dorazil přímo z představení, na kterém jsi byl. Kruh se uzavírá.
Je úžasné setkat se s dílem člověka, který v jednom textu umí propojit věci, které spolu zdánlivě vůbec nesouvisí.
Svět se zmenšil. Přestaly existovat noviny, televize a rádia. Alespoň pro tebe. Minulý pátek jsi po obědě vyrazil na tříhodinovou cestu autem, takže jsi sice mezi Chomutovem a Hradcem Králové poslouchal na Radiožurnálu předvolební debatu, ale z celých dvou hodin si pamatuješ jen skvělý výkon moderátora Veselovského.
Termín voleb se však blíží, budeš muset někoho vybrat. Ale odmítáš poslouchat handrkování politiků, sledovat předvolební výzkumy a číst zasvěcené komentáře. Bereš to podle znamení. Probíráš se názvy a logy jednotlivých stran. Naštěstí nejsi lev, protože Paroubkovi bys hlas hodit nemohl ani za zlatý sele, nejsi vůl. Jsi beran.
Máš tak rozhodnuto. Vracíš se zpět k poslechu Radia 1. Protože není jiné alternativy.
V noci na dnešek se ti zdál sen. Marek Eben v něm kandidoval na prezidenta České republiky. Jeho preference byly samozřejmě famózní, ale těsně před volbou se ukázalo, jak obrovské mezery má ve znalostech díla Járy Cimrmana. Pod tlakem veřejného mínění musel kandidaturu stáhnout.
Dnes dopoledne ti dorazily vstupenky.
Sdružení autorů a přátel tvého blogu již organizovalo setkání. Vědělo se totiž dlouho dopředu, že Kefír letos konečně bude! Nultý ročník festivalu číslo jedna. Digitální představení živé kultury naživo. Ovšem zatímco nuly zůstaly doma, jednička tohoto blogu nechyběla.
Nesměl sis totiž nechat ujít zázrak zrození festivalu pro děti, kde hudba neuráží vkus jejich rodičů a kde se děti nemají šanci nudit. Na okraji malé obce Třebovle si tak minulou sobotu dali sraz lidé, kteří zde poděkovali svým dětem, že díky nim se mohou účastnit takovýchto akcí.
Zatímco pro tebe byl vrcholem komorní koncert skupiny Ille, o jejíž nové desce jsi tu nedávno psal, tvůj syn měl největší zážitek z toho, že si v závěru koncertu Vypsané fixy zahrál na podiu s frontmanem kapely Márdim na kytaru. Obojí v níže uvedeném videu pochopitelně nemůže chybět.
A pozor! Kdo přinese lékařské potvrzení, že se u sledování tohoto videa nudil, má příští rok vstup na festival zdarma a setkání s tebou tamtéž jen za mírný poplatek.