Vyautovaný autař

Jsou dva druhy lidí, co píší o autech. Jedni jedou a druzí se vezou. Libor Zezulka si ale zaslouží naprosto speciální kategorii. Srdcař. Srdcař autař. Kluk jako ty, proto mu tak rozumíš. Respektuješ ho, on respektuje Tebe. Dva dospělí kluci.

Vzpomínáš, jak jsi byl kdysi fascinován jeho videi z testování nových aut. Objevovala se na portálu Auto.cz a Libor se díky nim záhy dostal do České televize, kde založil a několik let moderoval pro Tebe dosud nepřekonaný automobilový magazín Auto Moto Styl.

Mimochodem, Libor se svým týmem tehdy celý pořad připravoval ve stejném programu, ve kterém dnes sám stříháš svá videa. Další důkaz, že dnes už neobstojí výmluva loserů, že se neprosadili jenom proto, že neměli peníze, známé nebo štěstí.

Libor se ti včera po delší době ozval. Sleduje prý Tvá videa, a tak ti musí pogratulovat, že děláš a bavíš se něčím, co tě naplňuje. Má to podobné a z toho důvodu se vrací postupně k autům, která na chvíli opustil, ale žít bez nich nechce. Proto Autari.cz.

Jde o sociální síť zaměřenou na auta, která bere v úvahu to, co nás všechny naučil Facebook, Twitter nebo Pinterest či Google+ a přidává něco vlastního. Základem zůstávají recenze, které pomáhají s výběrem, ale trochu jinak se hodnotí a počítá výsledek.

Líbí se ti myšlenka zachycovat spoustu každodenních radostí a emocí, které přináší život s autem. A nejen zážitky, ale také postupně fakta a data, která auto generuje a dá se s nimi pracovat. Pro tebe má celá věc v tuto chvíli ale jeden zásadní háček.

Nejsi autař. Tvé auto ti momentálně žádné emoce nenabízí. Své srdce si aktuálně rozdělil mezi příliš mnoho věcí a Tvému autu teď nepatří ani kousek. Jednou se to ale změní a ty budeš mít znovu auto, o kterém napíšeš parádní rezenci.

Kvůli sobě. Kvůli Liborovi. Kvůli autařům.

Dindisblog

Být blogerem již dávno není módní. Všechny blogýsky se odstěhovaly na Facebook, kde všichni píšou a nikdo nečte. Zůstaly tak převážně jen blogy, jejichž autoři se kvalitou svých textů odkazují na dobu, kdy ti co psali, uměli číst a ti co četli uměli psát.

Je skvělé, že stále existují lidé, kteří nechtějí své myšlenky nechat utopit pod facebookovou pěnou dní, nechtějí své myšlenky publikovat v prostředí, jehož podobu nemohou ovlivnit a na místě, kde jsou jejich myšlenky majetkem někoho jiného.

Jsi rád, že Dindisblog vznikl. Znáš totiž práci jeho autora, znáš jeho nápady, znáš jeho schopnost inspirovat ostatní. Konečně budeš mít co číst. Autoři jediných dvou blogů, které čteš, totiž moc často nepíší. Ale třeba tě nový blog bude inspirovat. K častějšímu psaní.

Ať se daří, Davide.

#vsichni_jsme_blogeri :-)

Jak točit sportovní videa

Točit kvalitní videa není sranda. Je to zábava. A točit skvělá sportovní videa? To je pro tebe ta největší současná výzva. Proto jsi využil možnost vycestovat do hlavního města a kousek od Václaváku ses zúčastnil semináře, kde ti nejlepší z oboru prezentovali své zdařilé spoty se sportovní tématikou a na jejich příkladech definovali nejdůležitější zásady pro vytvoření úspěšného sportovního videa.

Napsal jsi o tom článek. Svým rozsahem se však na tento blog nehodí. Tématem ale jistě ano, protože i zde patří nemalá část čtenářů mezi velké sportovní fanoušky, kteří se možná podobně jako jeden z přednášejících Jakub Kohák občas přistihnou, jak v půl třetí v noci sledují záznam házenkářského zápasu Zubří – Kopřivnice.

Ale na své nové stránky Videoakce.cz zveš i všechny ostatní fanoušky videí. A to nejen těch sportovních.

Klaus je kurva

Napsal jsem nedávno na twitter, že až po vyhlášení prezidentské amnestie jsem zjistil, že na Seznamu i Googlu je můj blog první na frázi „Klaus je kurva“. Lidé zadávající do vyhledávačů toto spojení se dostanou na skoro pět let starý článek, který nemá prakticky žádnou informační hodnotu. Přesněji řečeno nesděluje nic, co tazatel již nevěděl předtím.

To mě samozřejmě mrzí, protože disciplínu zvanou blogování pěstuji mimo jiné proto, abych svým čtenářům rozšiřoval obzory. Rozhodl jsem se proto napsat nový článek, který by měl původní odkaz odsunout až na druhé místo, díky čemuž lidé zadávající do vyhledávačů předmětnou frázi dostanou šanci dozvědět se něco nového.

Takže, milí internetoví uživatelé, kteří jste na zmíněnou frázi přišli na můj blog a dokonce dočetli až sem, tak vězte, že vyhledávače Seznam a Google mají nástroj zvaný Našeptávač. Funguje to tak, že při zadávání textu do vyhledávacího políčka se na základě nejhledanějších frází nástroj snaží odhadnout, co se právě chystáte hledat.

Začnete-li tedy například do příslušného formuláře psát frázi “Klaus je”, Našeptávač Seznamu doplní možnosti Klaus je debil, hajzl, svině, vůl, hovado, idiot, zloděj, nebo zlodějská svině (v tomto pořadí). Kdežto uživatelé vyhledávače Google zdá se zase dávají přednost vyhledávání hesel Klaus je gay, žid, nebo ufňukaná bába.

Někteří z vás jste možná o funkci Našeptávač věděli. Takže pro vás bohužel zase nic nového. Ale to jste věděli, že jsem měl vždycky raději Google než Seznam?

Konkurs na diskutéry

Víš, kámo, dříve jsem si přál umět číst lidem myšlenky. Od té doby, co mám Facebook, si to už nepřeji. Nevypadá to s námi dobře. Uzavíráme se do skupinek. I skrze barevné monitory vidíme svět černobíle. Tolik lidí chce od života tak málo. Vytrácí se ochota hledat argumenty v debatě s člověkem rozdílného názoru.

Nekonfliktnost. Souhlasné pokyvování hlavou. Vzájemné plácání se po ramenou. Tohle jsou věci, které nás mají posunout dále? Jít prezentovat odlišný názor klubku důchodců na komunistickém mítinku, nebo tvrdému jádru sparťanských fandů je hazardováním se životem, ale právě internet je přeci ideálním místem, kde si lidé mohou pěstovat kritické myšlení.

Hele, brácho, místo toho drtivá většina lidí na sociálních sítích rezignuje a rochní si ve svém názorovém pelíšku. Pokud jim v tomto prostoru nabídneš jiný pohled na svět, velmi rychle tě odstraní. Jedno kliknutí a z jejich pohledu ošklivá nepěkná věc je pryč. Zůstávají tak sami obklopeni davem názorové izolovanosti.

Nikdy jsem nikomu nezakázal přidat pod mé texty komentář, přesto se můj blog bohužel nachází v podobné názorové izolaci. A to tu před lety bývalo hodně veselo.

Michal Bílek for prezident

Všichni tady víme, že na Facebooku jsou jelita a na Twitteru je elita. Důkazem budiž mé tweety, které jsou k dispozici v pravém sloupci na hlavní straně tohoto blogu. Tuto možnost jsem zde zprovoznil pro ojedinělé případy z řad mého ctěného čtenářstva, které z nějakého mně nepochopitelného důvodu účtem v elitní společnosti Twitteru nedisponují.

Nově se k nám na Twitter připojil trenér fotbalové reprezentace České republiky pan Michal Bílek. Je to skutečný kouč a motivátor, stratég a inovátor, a proto je mojí povinností jeho skvělé myšlenky a postřehy šířit dál. Mému blogu se dostalo od reprezentačního manažera (a mého kamaráda) Vládi Šmicra svolení některé trenérovy zásadní tweety publikovat.

V čem spočívá tragédie současného fotbalu? Všichni chtějí góly, ale krásně zformovanou obrannou linii neocení nikdo. Je mi z toho smutno…

Pokud bych měl volit mezi Pekhartem a Lafatou, vyberu si Sivoka.

Messi? Ano, určitou kvalitu má, to připouštím. Na můj vkus ovšem střílí až moc gólů a naopak se málo zapojuje do obranné fáze. Zlatej Réza.

Zjišťoval jsem si na Pravidlové komisi FAČR, zdali je možné postavit dva brankáře, protože opatrnosti není nikdy dost. Bohužel to nejde.

Škoda, že český fotbal také nemá nějakého svého Jágra. Hnedka bych ho šoupnul na beka.

Vsadím se, že jste včera sledovali Ligu mistrů, že? A vidíte – já celý večer strávil u videa a magnetické tabule, hlavu plnou nápadů.

Zranění Jiráčka? To není dobrá zpráva. Ale na druhou stranu – na jeho postu jsem si vždy dovedl představit defenzivní štít. Vyzkoušíme!

V nominaci na Zlatý míč 2012 není ani Jarda Plašil, ani Réza. To mi připadá naprosto skandální.

Večer jsem studoval pravidla fotbalu. Pozoruhodná publikace. S překvapením jsem zjistil, že pravidla umožňují kromě bránění i útočit.

Doména snů

Zdál se mi sen. Jeden kamarád mi v tom snu vyprávěl, že provozuje domov důchodců. Je to prý dobrý byznys, ale zatím marně hledá pro internetové stránky domova nějakou vhodnou adresu. Chtěl jsem být vtipný, tak jsem mu poradil doménu Kamsnimi.cz.

Hned po probuzení jsem si vzal k ruce tablet, zadal do prohlížeče název domény a natěšeně čekal, co se objeví. Nic. Stránka nenalezena. Doména je tedy volná! Okamžitě jsem si kromě Kamsnimi.cz zaregistroval i hovorovou formu Kamsnima.cz.

Hned mě totiž napadlo několik možností, jak tuto doménu využít. Stránky agentury na hlídání dětí, portál s informacemi, kam poslat děti na studia, web s radami, do čeho investovat peníze, předvolební agitka kam s volebními lístky, nebo internetový adresář psích útulků.

O webu domova důchodců si nechám raději dál jenom zdát.

Blogerské dno

Nemohlo mě naštvat, když mi kamarád řekl, že na blogu píšu o píčovinách. Vím to už dávno. Přišel čas nalít si čistého vína. Průběžně totiž sleduji, na které výrazy mi sem vyhledávače posílají návštěvníky. A kdo jiný by měl mít obsah blogu zmapovaný lépe než stroje.

Posuďte sami, o čem asi tak mohu psát, když vyhledávací stroje usoudily, že zde najdou co hledají lidé, kteří do vyhledávačů zadali například následující slovní spojení:

  • mrda kamen cihlu videa
  • barošův penis foto
  • mrdka ve slipech
  • jména pro vagínu
  • dlouha videa zdarma krasne zarostly zensky klin
  • kurvy chomutov
  • do jakyho veku je zena schopna souloze
  • návod jak šukat
  • ako sa stat kokotom
  • david grundl je největší prase

Autaři.cz

Autaři jsou lidé, kteří rozumějí autům a umí o nich skvělé psát. Nedávno jsem se zmínil, kolik takových znám. A jeden z nich, Libor Zezulka, který před více než rokem odešel z internetového magazínu Auto.cz a z televizního pořadu Auto Moto Styl, se vrátil. Alespoň tedy na internet.

Autaři.cz je totiž jeho nový projekt, na kterém chce prezentovat svoji představu o tom, jak má vypadat moderní web nebo blog o autech a jaký má být jeho obsah. Libor chce navíc ke spolupráci přizvat i další autory, jejichž názorů na auta si váží. Stránky budou strohé, protože kromě textů, fotografií a videí je všechno vedlejší.

Zdá se, že GTIho blog pro mě přestal být jediným zdrojem informací o autech.

 

Laco převlékl kabát

Systém Bloguje.cz končí. Musel jsem hledat náhradu. Zaplatil jsem si vlastní hosting, nainstaloval WordPress a začal se učit pracovat s novým systémem. Nejdříve jsem řešil novou grafickou podobu svého blogu. Nebylo snadné se rozloučit s původní grafikou.

Starý blog

Téměř osm let vypadal můj blog prakticky stejně. Autorem jeho podoby byl dle mého zadání Petr Sobotka. Skvělá práce. Přemýšlel jsem, že bych si nechal nový blog převléknout do stejného kabátku. Ale rozhodl jsem se pro nový, velmi strohý design. Návštěvníky mého blogu přeci zajímají především texty. Navíc blog je nyní skvěle čitelný i v mobilech nebo tabletech.

Nejtěžší bylo převést do nového prostoru články ze starého blogu. Nešlo mi to. Systém soubor vyexportovaný z Bloguje.cz dlouze chroupal a nakonec jej vyplivl. Zeptal jsem se Arthura, zda se s tím setkal. Sdělil mi, že ano. Problém je v tom, že můj blog je příliš rozsáhlý a 15MB soubor WordPress nenaimportuje. Mám prý pomocí jakési utility soubor rozdělit na menší části.

To už bylo na mě moc a požádal jsem o pomoc Tassla. Guru převodu blogů z Bloguje.cz si s tím hrál celý večer, aby se mu nakonec povedlo převést všechny z bezmála půldruhé tisícovky článků včetně komentářů a obrázků. Ještě jednou palec nahoru pro Tassla, sám bych to skutečně nezvládl. Bravo!

Nový redakční systém mi nabízí více možností než ten předchozí. Mohu využít řady pluginů, které budu podle potřeby doinstalovávat. Zlepšila se práce s komentáři (pozor, první komentář každého z komentujících musím před zveřejněním schválit). Jednotlivé příspěvky v diskusi mohou být zobrazeny ve stromové struktuře, čímž se zlepší přehlednost. Navíc v pravém sloupci jsou nově zobrazeny nejnovější komentáře, takže nezapadne ani příspěvek přidaný ke staršímu článku.

Z ukončení fungování Bloguje.cz mám radost. Díky tomu jsem si totiž konečně pořídil nové a lepší bydlení pro své texty. I když se zatím cítím jako s cizím blogem v cizím pokoji.