Day One: Milý deníčku

Vždycky jsi toužil psát si deník. Ale dlouho si neměl co zapisovat. Anebo ses možná jen bál psát. Pak se začaly rodit děti, stránky tvého života dostávaly smysluplný obsah a ty ses osmělil. Blog si píšeš už bezmála deset let. Ale to není klasický deníček. Naštěstí pro iPhone existuje řada aplikací, díky kterým lze snadno zaznamenávat kroniku života.

Seznam tagů (dle abecedy)

Poslední dva roky si používal Memento. Pro začátek dobrý. Přidat zajímavý zážitek, otagovat pro lepší třídění, případně doplnit fotkou. Ale příliš si to nepoužíval. Sice díky této aplikaci víš, kdy měla Klárka naposledy antibiotika, nebo že před dvěma lety při šachách Adámek říkal pěšcům “pindíci” a střelcům “střelníci”, jenže necelé dvě stovky záznamů za dva roky jsou málo.

Koncem minulého roku sis udělal radost nákupem aplikace Day One, ve které máš po dvou měsících již bezmála stovku záznamů. Není divu. Teď už totiž jen stačí pozorovat svět kolem sebe. Všímat si jeho detailů. To je na tom všem to nejtěžší. Ale jakmile to zvládneš, máš vyhráno. Zaznamenat život je pak pomocí Day One naopak velmi snadné.

Prohlížet zaznamenané události můžeš několika způsoby. Tak jak šly za sebou, výběrem z kalendáře nebo si necháš udělat galerii z fotografií. Asi nejčastěji budeš používat třídění dle tagů (štítků). Když totiž událost zaznamenáš, můžeš ji otagovat několika štítky. Že to vypadá složitě? Tak si to pojďme vysvětlit na konkrétní situaci.

Zobrazení událostí v galerii

Vyrážíš na běžky. Je sobota dopoledne, bereš s sebou děti, připojuje se k vám spřátelená rodina. V jedné z přestávek vezmeš telefon, spustíš Day One a zatímco popisuješ událost, aplikace k ní sama připojí informaci, že jsou -2 st. C, oblačno a stojíš kousek od Lesné. Přidáš společnou fotku a tagy “sport”, “běžky” a “děti”. Práce na několik málo vteřin.

Další výbornou funkcí deníčku je synchronizace přes iCloud. Cože? Nerozumíš? Tak se pojďme vrátit do bílé stopy. Ještě než si po pauze stačíš připnout běžky, zaznamenaná událost už byla automaticky přenesena do iPadu, který doma bere do ruky tvoje žena, aby se aktuální fotkou z Lesné pokochala dřív, než s dětmi přijedeš na oběd.

Ale nezapomeň. Ani tisíc podobných aplikací ještě nezaručí, že kronikou tvého života bude jednou radost listovat.

21 thoughts on “Day One: Milý deníčku

  1. Chceš-li vyřadit z provozu Golema, vyndej mu šém – chceš-li vyřadit z provozu Laca, seber mu iPhone :-).
    PS: Jak by si asi ta aplikace poradila s tím, kdybych venku najednou potřeboval kakat?
    Ale jó, dobrý! 😉

    • Stáhneš kalhoty, vezmeš telefon, spustíš Day One a zatímco popisuješ událost, aplikace k ní sama připojí informaci, že jsou -2 st. C, oblačno a dřepíš kousek od Lesné. Přidáš společnou fotku a tagy „sport“, „běžky“ a „děti“. Práce na několik málo vteřin, pokud nemáš zácpu.

  2. Jako vždy super Laco! Jen si říkám, že bych s tebou jednou nechtěl bejt na pokoji v domově důchodců 😉

    • Díky, Tomíku. A neboj, v důchoďáku bude fajn. TNT nám tam bude dělat společná fota. Ač na snímku budeme vždycky jen my dva, přesto půjde, zvláště po ránu, o skupinová fota.

  3. No ne ty vole, ty mi nerozumíš. Já tam budu žmoulat pár voschlejch fotek, co kdysi bylo. A ty vole, ty to natlačíš do projektoru s automatickým zapnutím/vypnutím od osmi do osmi….a abychom to všechno stihli, tak to tam poběží dalších 50 let ještě po tvojí smrti 😉 No řekni, kterýho důchodce by si tim už po tejdnu neštval, kdyby neustále viděli jak si měl krásnej život 😉

    • ŽIVOT PO ŽIVOTĚ

      Za třicet let budou důchoďáky vypadat jinak. Budou to hi-tech centra (v mém případě ve tvaru nakousnutého jablka), kde samozřejmě projektory budou, ale s přívlastkem “mentální”. Připoutáni na hibernační lůžko si v myšlenkách střihneme svůj život ještě jednou. Samozřejmě zrychleně a s patřičnými úpravami. Změny ve scénáři života budou odvislé od toho, kolik si kdo na penzi naspoří.

    • Jestli tam s vámi na pokoji bude i pan Alzheimer, tak vám ty fotky, ať už papírové Tomikovo nebo elektronické iLaca, budou na …. 😉

  4. VIZIONÁŘ Z CHATRČE

    Aha Laco, tak mi jen pošli směrovku, kterej že to je ten pilíř! Zatim si ho představuju tak, že ty jabka budou na starý jabloni, která bude rovnou plodit křížaly 😉

    Jo vole, ale nic se nemění na tom, že tvoji hibernaci Ti i tak závidim 🙂

  5. PRAVDA PAPÍRU

    Pěkné, moc pěkné. Jenomže je to všechno děláno pro aktuální okamžik. Člověk nemá důvod se k tomu vracet. Vracíš se přece k ohmatanému albu s… černobílými snímky, na kterých tvůj táta jako malej kluk, s kšandou přes jedno rameno, skáče na prkně. A má voči přesně jako ty… Vracíš se ke dvěma snímkům, co ti zbyly po prababičce. Jsou na tvrdém papíru, zhnědlé, ale mají vypovídací schopnost celovečerního bijáku. Vracíš se k usmolenému papíru, na který tvůj praděda napsal své ženě, tvé prababičce svůj poslední dopis, že je jim v zákopech zima, a že se těší už domů na Pepíčka a na Jiřinku. Jenomže se nevrátil. A nikdo ani neví, kde padl. Ale po něm, jsi tu… ty. V zákopech elektronických médií ptáš se sám sebe, na co se po sto letech budou tví potomci dívat, co bude jejich kotvou v čase?

    • CESTA DO PRAVĚKU

      GTI, hezky napsáno, děkuji. Intuitivně cítím, že ve Tvých řádcích je pravda. Na druhou stranu, zatím jsem neměl odvahu vydat se hledat jeskyni, kde bych nechal vzkaz budoucím generacím v podobě nástěnné malby.

    • Tak mám nějak pocit, že má GTI pravdu.
      Lacovi občas závidím přehled v dnešních technologiích a žasnu, co vše se dá kde zaznamenat. Intuitivně však spoléhám na můj „hard disc“, na který si zaznamenávám svoje vzpomínky, a který si pro sebe budu přehrávat, až se bude blížit můj konec. Nemůžu vědět, zda toho budu pak schopná a co vše se mi ze záznamu vyloví. Ale spoléhám na tvrzení, že jednou se nám ten náš život před očima znovu poběhne. Vždyť jsou to moje vzpomínky a mají hodnotu jen pro mne. Ostatní mají zase své a určitě o nic menší.
      Ale víme my, co bude za pár let? My ty naše staré papírové fotografie ze zaprášené krabice jednu po druhé i po letech vylovíme. Nebo i vzpomínky na našem vnitřním hard discu. Ale kde bude Laco se svou technikou, když dojde baterka a nebude mít jak dobít?
      Laco děkuji…skvěle napsané. A až si jednou budu chtít pořídit nějakou tu technickou vymoženost, spoléhám na tvůj přehled a případně manuál jak jí používat.
      GTI…skvělý postřeh a hezky napsáno. Je mi to tak nějak bližší.

      • ŽIVOT V ZÁLOZE

        Ano, Jeanne, také jsem se pocitově klonil k tomu, že GTI má pravdu. Ač to dle spousty mých článků nevypadá, také jsem ze staré školy. Ale možná je pravda jinde.

        Na vlastní paměť se spoléhat nemohu. Už teď mě zradila. Ohlédnu-li se ve vzpomínkách zpět, vidím rozmazanou šmouhu. Nepamatuji si, jak vypadaly děti když šly do školy, nevybavím si, co jsme dělali v létě 2008. Nebýt fotografií, nebýt videí.

        Připouštím, že to může být pouze můj problém. Například Markéta si pamatuje velmi přesně, kdy děti řekly své první slovo, kdy udělaly první krok, kdy prožily svoji první noc bez plínky.

        Jeanne, ale nemohu přijmout argument, že vybitá baterka spálí obrazový most mezi současností a minulostí. Baterka se nabije, obrázky znovu ožijí. Fotografie navíc nejsou jen v jedné virtuální krabici, v jedničkách a nulách jsou zálohovány na více místech.

        A jak máš ty zálohovanou svoji zaprášenou krabici s fotkami?

        • Laco, klid – to, že si nepamatujeme věci, co byly před xx lety, ale naopak to, co bylo včera, je v pohodě. Podle lékařů se to po sedmdesátce otočí – takže nebudeme vědět, co jsme snědli před hodinou, ale vybaví se nám vzpomínky z před 40, 50, 60 … lety. Na to spoléhám.
          (jenom jsem zvědavej, která ta pasáž se zrovna vyjeví) ;-).

        • Ohlédnu-li se zpět, dokážu si přehrát často i celou situaci i s detaily a vybavím si i pocity, které situace ve mně vyvolala. Možná to tak všichni nemají. Možná Markéta dokáže zachytit data, já rovnou „celý film“ a někdo má holt rozmazanou šmouhu. Každý to má jinak a je to tak asi v pořádku.
          Taky jsem prošla obdobím, kdy jsem nahrávala videa a snažila se zachytit děti, abychom měli později památku. Jen nejsem technický typ a následné zpracování mě fakt nebaví. A od té doby šla technika takový kalupem vpřed, že budu muset nějdřív vyhledat někoho, kdo mi bude schopen to nějakým pro mne záhadným způsobem zpracovat do podoby, aby mi mé záznamy dnešní přístroje přehrály. Možná se k tomu jednou dostanu. Ale momentálně si užívám, co je dnes a snažím se vytvářit si nové vzpomínky.
          Tobě se to asi stát nemůže, držíš s technologiemi krok. Ale zrovna já si momentálně nemohu přehrát to, co jsem kdysi natočila. Ale starou krabici, ve které jsou fotografie mých dětí, fotografie z mého dětství a dokonce fotografie z dětství mých rodičů a mládí mé babičky, mohu vytáhnout kdykoliv mám na to náladu.

          • Stále marně čekám na odpověď, jak máš tu zaprášenou krabici plnou fotek zálohovanou.

            • Některé jsou v albech. Některé v krabici od bot. Vše schované na suchém místě. Pozdější jsou již zdigitalizované. Ale zatím jediné, před čím je musím chránit a co je ohrožuje, jsou nájezdy babiček. Ty potvůrky je nenápadně sbírají pro sebe.

  6. Prosím o radu, jak dostat v aplikaci Day One pro Mac údaje o počasí. V předvolbách mám zatrženo (sice jde o Fahrenheity, ale to by nevadilo). Neužívám tuto aplikaci v iPhonu ani iPadu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *