Desetiletý Laco

Tento týden oslavil tvůj blog narozeniny. Kulaté. Přesně před deseti lety jsi totiž napsal svůj první post. Bylo to v době, kdy neexistoval Facebook. Lidstvo sice mělo k dispozici Orkut, což byl jeho předchůdce, ale internetoví exhibicionisté si psali blogy.

Lacův první zápisek na blogu

Mohl bys zde vypsat historii svého blogu, ale nic není staršího než včerejší text, koho by to zajímalo. Dnes už nikdo nečte. Protože už nikdo nepíše. Více než kdy dříve tak platí, co zde kdysi v nejlepším komentáři zveřejněném na tomto blogu napsal GTI.

Byly doby, kdy ti co píší uměli číst a ti, co čtou uměli psát. Dnes ti co neumí psát čtou a ti co neumí číst píší. Možná by bylo lepší, kdyby ti co neumí číst četli, a ti co neumí psát psali. Ovšem jediná cesta je ta, když ti co píší nečtou a ti co čtou nepíší.

Protože pokud by psali ti co čtou a četli ti co píší, nebylo by možné aby četli ti co neumí psát a psali ti co neumí číst. Konečně ta nejhorší z variant je, že všichni píší a všichni čtou. To už je fakt snad lepší, když nikdo nepíše a nikdo nečte.

13 thoughts on “Desetiletý Laco

  1. Teda, to je pěkná doba. Ještě pamatuji, jak jsem díky tobě začal psát. A po letech díky jiným začal mnohem a mnohem číst. Dneska se všechno tak míchá, že už ani nepřemýšlím, jestli čtu a nebo píšu. Jestli píšu tweet a nebo čtu blog. Ze všeho si beru tu titěrnou malou pointu, informaci, vtip, který se vejde v tom nejlepším případě i do jednoho slova. NEPŘESTÁVEJ!

    • Kdepak, k vrcholu se teprve blížím. Jen nevím, zda zde na blogu. Ale díky za ocenění, GTI.

    • Přesně, jeden lidskej rok je jako pět na stole blogerskejch, woe. Díky za gratulaci, TNT.

  2. Laco, nemohu se nepřipojit k řadám gratulantům. Ve vztahu, co vytesal GTI je to obdivuhodný výkon vyžadující skutečně pevnou vůli 😉
    A nejen to…Takže dalších deset bejku vole!

    • Díky za pochvalu, Tomíku.

      Hele, já jsem jenom unavenej kluk, a když se podívám do knihy vydaných jídel, kde je číslo 1 629 vydaných článků, tak si vůbec nedokážu představit, že v dalších deseti letech bych se měl tomuto číslu byť jen přiblížit.

      Ale zavírat to tady se nechystám. Vaření mě stále baví. Jen teď používám trochu jiné nádobí, vařím dle jiných kuchařek a držím se nových trendů. Ale sem tam zase určitě uvařím starej a osvědčenej textovej buřtguláš.

      • Laco, už si svý udělal a udělals to nejlíp jaks‘ mohl. Na vuřtguláš přijdu kdykoliv, když bude točený pivíčko a křupavej chleba.

        Jenom k tomu hardcore natáčení nevím co komentovat…Ona ta molekulární kuchyně neni pro každýho 😉

      • No nevím, jestli se dá vůbec ještě alespoň přiblížit příspěvku „Laco a vyvrhel“ – to bylo blogerské Nagano :-).
        Jinak 10 let vaření, to už nejsou jen dobrý smažený vajíčka a špagety s kečupem. Gratulka!

        • Díky, Vankelte. Jen škoda, že se pro budoucí generace nezachovala fotografie připojená k onomu článku.

          Kdybych na něco podobného narazil dnes, udělal bych z toho video. 🙂

  3. Ha, před deseti lety jsem ti spíchnul nový layout pro tvůj blog a tys mi za to výměnou poslal pozvánku do Gmailu. Pamatuješ? Ukázalo se to z mé strany jako velmi dobrá investice, neboť tak hezkou adresu bych na Gmailu později už niky nezískal.

    • Ahoj Petře, to letí co? Tvůj layout pro můj blog je dodnes nepřekonaný. Jsem moc rád, že jsi mi ho tehdy vytvořil, byl nadčasový a marně jsem se snažil ve WordPressu najít něco podobného.

      I s odstupem času musím říct, že skvělá práce!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *