Stále si ještě myslíš, že máš věci pod kontrolou. Stále si ještě myslíš, že umíš držet prst na tepu doby. Stále si ještě myslíš, že stíháš držet krok s generací dnešních náctiletých. Pojďme si přiznat, jaká je pravda.
Tvoje děti nikdy nehrály hry na počítači. Jednak proto, že počítač není pro hraní her ideální nástroj a jednak proto, že doma žádný počítač nemáš. Ano, MacBook je vlastně počítač, ale díky způsobu jeho využívání by doma nikoho nenapadlo na něm hrát hry.
A vlastně proč taky. V jednom dětském pokoji Nintendo Wii, v obýváku PlayStation 3, v ostatních pokojích iPady. A na těchto zařízeních máš dokonalou kontrolu nad tím, jaká hra se tam objeví. Jen ty rozhodneš, co děti budou hrát.
Už ani nevíš, které dítě přišlo s prosbou o instalaci hry Minecraft na iPad. Odsouhlasil jsi Lite verzi. Proč také utrácet šest euro za plnou verzi něčeho, co grafikou připomíná největší herní hity první poloviny devadesátých let.
Verze zdarma neumožňovala ukládat si pozice, omezený byl také počet předmětů. Před pár týdny děti přišly s prosbou o koupení plné verze. Slovní argumenty pro nákup hry podpořily částkou 150 Kč, na kterou se společně složily ze svých úspor.
Začal ses zajímat, proč je hra takový fenomén. Přečetl sis pár článků, popovídal sis o tom s dětmi a nakonec sis Minecraft i sám vyzkoušel. Moc dlouho jsi u toho nevydržel, ale to základní ses dozvěděl. Není tak těžké ty děti pochopit.
Před pár lety tvoji potomci seděly na zemi a společně stavěly z kostek Lega budovy. Ty samé děti si dnes společně staví podobné budovy znovu. Jen na iPadu. Na otázku, v čem je elektronická verze lepší, odpoví, že v Minecraftu si svůj 3D výtvor mohou projít i uvnitř a sdílet s ostatními.
Ale to není ten hlavní závěr. Děti nechtějí hrát fotorealistické hry s pevným příběhem. Chtějí volnost, chtějí svobodu, chtějí neomezené možnosti. Chtějí hru, která sice má základní pravidla, ale cíl hry si každý může zvolit sám. Je to jak v životě.
Stihl jsi to. Stále umíš držet prst na tepu doby. Ale je to čím dál větší honička.
…první stovku za VIP členství na serveru jsem svýmu synovi ( 12 let ) dal někdy minulý léto, první žádost o pomoc s tvorbou vlastního serveru jsem dostal na podzim, první vlastní nick jsem zapsal před měsícem ….vítej do klubu
Martine, u nás doma to je jiné. Ale možná to je právě tím, že to mé děti nehrají přes PC.
U nás už taky, příští víkend první závody. http://pohar-peruna.cz/
Jinak v zimě, když jsem přišel kolikrát do pokoje mladýho, vzpoměl jsem si na naše první gamesové začátky. U stolu dva borci, jeden stolní comp, druhej notebook, mezi nima iPad, na něm Skype a další čtyři borci na síti, všichni budovali své společné město, no mazec. … tak jsem zase tiše zavřel dveře :-). Ještě že už přišlo to jaro
Martine, díky za odkaz. A přesně toho jsem se bál. Říkal jsem si, hele, koupíš si kolo a jen někde uvidíš odkaz na nějaký závod, už se budeš hlásit o startovní číslo.
Zaujalo mě například Perštejnské Giro a závod rodinných dvojic. Měli bychom i závodníka do kategorie „odstrkovadla“. Jenže to ještě nestihneme koupit kola.
Zajímavá je i Hustá rubárna aneb Chomutovský maraton. Zvláštním výzvou tohoto závodu je možnost změřit síly s extraligovými Piráty. Jenže ten víkend máme zrovna víkendový fotbalový turnaj v Teplicích.
Budu stránky sledovat, ještě jednou díky Martine za odkaz.
A venku je tak hezky …
Souhlas, Vankelte. Ostatně, běžeckou sezónu už jsem zahájil, teď ještě pořešit kola.
Jo a ten článek jsem napsal už na začátku baráže, když ještě byly venku mínusové teploty. Ale redakční rada mi ho nedoporučila vydat, byla by prý škoda přerušit vítěznou sedmičlánkovou hokejovou sérii.
:-).
Ty kola pořeš. A přípravu. A nevymejšlej nějakou iOjebávku ;-).
Víš jak je člověku, když ho v Bečovským kopci předjede důchodce na skládačce se síťovkou plnou lahváčů? Hrozně. Vím to.