Sdružení autorů a přátel tvého blogu již organizovalo setkání. Vědělo se totiž dlouho dopředu, že Kefír letos konečně bude! Nultý ročník festivalu číslo jedna. Digitální představení živé kultury naživo. Ovšem zatímco nuly zůstaly doma, jednička tohoto blogu nechyběla.
Nesměl sis totiž nechat ujít zázrak zrození festivalu pro děti, kde hudba neuráží vkus jejich rodičů a kde se děti nemají šanci nudit. Na okraji malé obce Třebovle si tak minulou sobotu dali sraz lidé, kteří zde poděkovali svým dětem, že díky nim se mohou účastnit takovýchto akcí.
Zatímco pro tebe byl vrcholem komorní koncert skupiny Ille, o jejíž nové desce jsi tu nedávno psal, tvůj syn měl největší zážitek z toho, že si v závěru koncertu Vypsané fixy zahrál na podiu s frontmanem kapely Márdim na kytaru. Obojí v níže uvedeném videu pochopitelně nemůže chybět.
A pozor! Kdo přinese lékařské potvrzení, že se u sledování tohoto videa nudil, má příští rok vstup na festival zdarma a setkání s tebou tamtéž jen za mírný poplatek.
No Laco, to musela být pohádka. Děti v jednom kole, spousta srandy, hudba tak nějak navíc.
Toj tůjky …. medaili tomu, kdo vymýšlel!
Ano, přiznávám, jsem nula. Nula, která před kefírem dala přednost grilovanému kuřecímu, vepřovému, krevetám, Pražmě královské, pravé svíčkové a ananasu. Přesně v tomhle pořadí. Klobásky už jsem nedal. Zato jsem se dojedl dorty a baklavou. Bilanci soboty mám tristní. Asi 70 tis. kalorií. Kéž bych zůstal u kefíru. Promiň Laco a žlučníku.
TNT, neměl jsi ten seznam jídla psát tak rychle, pořadatelé Kefíru, kteří to tady pozorně čtou, si tak nestačili zapisovat festivalové menu na příští rok.
Ale jsem si naprosto jist, že minimálně polovina z toho se tam objeví.
Ty vole já měl co dělat, aby se to všechno na té mé akci večer neobjevilo znova.
Buď rád – po kefíru by to bylo moc rychlý … ;-).
LACO HENDRIX, Jr.
Na tohle se dá těžko napsat něco, co se vyrovná aspoň titulkům. Osobně každým dnem čekám, že se tahle videa musí objevit v nějakém televizním zpravodajství. Otázka ovšem je, jestli by se autor vůbec uvolil… Prostě – skvostné.
Voči mám zjihlé ovšem též ze samotného festivalu. A intenzivně cítím naději, že lidé a zejména děti na videu jsou opravdu reálnou nadějí pro budoucnost této země. Upřímná hra je totiž vždycky více než faleš reality…
LACO, dnes dokonce i dojatej – BRAVO – BRAVO – BRAVO
GTI, děkuji za Tvé ocenění videa.
Televizní zpravodajství opravdu ne, snad jen jako dokument na National Geographic. Správně jsi totiž odtušil, že stále ještě existují místa a akce, kde se scházejí výhradně lidé, kteří na svoji možnost svobodně volit mají právo být hrdí.
A za Tvoji větu “Upřímná hra je totiž vždycky více než faleš reality” palec nahoru.
Vypadá to dost dobře, o tom žádná. Nejlepší zábava pro děti, jakou jsem kdy asi viděl 😉 Samozřejmě Adam slouží extra palec za hluboké hrábnutí do útrob kytary!
Přiznávám. Ano, čistě ze zištných důvodů jsem zahájila organizovanou nudu u sledování sestřihu z festivalu (zaprášené doktorské razítko má jistě někdo ještě schované v šuplíku pro případ omluvení „náhlé zdravotní příhody“ ve škole). Při pohledu na postele s nebesy jsem se sladce zasnila (o té jsem vždycky snila, ale festivalová skutečnost daleko předčila moje představy) a po záběru na tůjky jsem si poprskala monitor. No jo no, na závěr mě prozradila noha pod stolem, která si bryskně podupávala do rytmu hudby (ach jooo, to už ten vstup zdarma neuhraju ani na falešnýho doktora).
Uznávám, vše na bravo bravo. Nejen akce, ale i reportáž a zpracování, muziku nevyjímaje. Nudit se nedalo ani protestně.
Jen mě tak napadá….Laco, jak to vůbec všechno zvládáš? Máš vůbec čas se na akci i bavit? Tolik momentů, tolik záběrů, tam snad nemohlo nic chybět. Nechce se mi věřit, že chytáš vše na první dobrou. Páč výsledek je famózní.
Musím uznat, že je vidět znatelný pokrok a fakt možná tvoje videa jednoho dne uvidíme masově.
Jeanne, díky za pochvalu. Potěšila jsi mě.
Natáčení a následný střih je pro mě momentálně taková zábava, že mě to baví více než sledování hokejového zápasu nebo hudebního festivalu.
Na Kefíru jsem natočil čtyři hodiny videa. Ale to jsou začátečnické chyby. Seděl jsem pak zoufalý nad takovým množstvím materiálu a nevěděl, jak to pojmout.
Zajímavé je, že se vždycky sám divím, jak se mi výsledek povedl. Ale je za tím hodně práce. Zdeněk Svěrák jednou někde řekl, že všechna svá díla si musel vysedět, že se mu nepíše lehce.
Rozumím mu. Ostatně, vždycky jsem věděl, že mám s panem Svěrákem mnoho společného. Se Zdeňkem a teď už i s Janem.