Před sedmi lety jsem kvůli dětem začal jezdit na sjezdovkách. Před čtyřmi lety jsem se kvůli dětem stal fotbalovým trenérem. Před třemi lety jsem kvůli dětem začal jezdit na in-line bruslích. Před dvěma lety jsem kvůli dětem začal bruslit na ledě. Loni jsem kvůli dětem začal běhat. A letos jsem byl kvůli dětem poprvé na běžkách.
Naštěstí mám sportovní geny po dětech.
Lesná, 13.01.2013
Tak to se můžu těšit, že mě sportovní období ještě čeká. Kvůli dětem.
Fremy, děti ocení, že se to učíš s nimi, ale je dobré mít náskok. Proto na nic nečekej.
Před devíti lety jsem kvůli dětem přestal lyžovat, před třemi lety bruslit, před rokem běhat … Bojím se budoucnosti.
Vankelte, v budoucnosti tě čeká to, že se ke sportování vrátíš s vnoučaty.
😀 co bychom kvůli dětem neudělaly, že.
Úplně nejlepší to však bude, až budou tvé děti přesvědčovat ke sportu někoho dalšího větami typu „Naučil se to náš táta, tak to ty musíš zvládnout hravě…“ Hezká fotka. Za deset let neuvěříš.
P. S. Bacha na rozdíl mezi díky a kvůli. Je propastný 😉
Libore, díky za postřeh, to mě nenapadlo, že budoucí partneři mých dětí mě třeba nebudou mít rádi jako důkaz toho, že sportovat lze začít v jakémkoli věku. Děkuji také za pochvalu fotky. A máš pravdu, fotky s dětmi jsou po letech k neuvěření.
Na rozdíl významů slov “kvůli” a “díky” jsem sám velmi citlivý. V tomto případě jsem použil zcela záměrně slovo “kvůli”. Chtěl jsem tím zdůraznit, že jsem výše uvedené činnosti nezačal praktikovat zrovna s nadšením. Ale připouštím, že s časovým odstupem by se u některých zmíněných sportovních aktivit více hodilo slovo “díky”.
Ještě že ty děti máš. Napadá mne otázka co (kdo, čím a jaký) bys byl bez nich? Ale hned vzápětí…kam to bude pokračovat? Jak se zachováš, až budou tíhnout k adrenalinovým sportům? Půjdeš si skočit padákem nejdřív sám, abys nabral odvahu a pak při ostrém seskoku mohl dětem rozdávat rady? Kde je hranice, kdy se tvá „vůle“ zastaví a řekneš…“Tak do toho nejdu!“?
Každopádně si ráda v budoucnu přečtu další příběhy jak se kvůli nebo díky dětem učíš dalším sportovním disciplínám.
Jeanne, pokládáš zajímavé otázky. Kam až zajdu v aktivitách svých dětí? Postupem času bude myslím ubývat aktivit, které budu organizovat já. Až si děti budou například chtít skočit padákem, nebudu to nejspíš už já, koho budou chtít mít za parťáka.
Zajímavá je i úvaha, čím bych byl bez dětí. Je těžké se v odpovědi vyhnout patosu, proto raději odpovím tak, že bych v tom případě měl vlastní kabinku na pláži v Karibiku, kam bych jezdil třikrát ročně na dovolenou.
Pěkné, Laco, opravdu moc. A těším se, až tu někdy příště třeba přibyde článek s výmluvným názvem „Laco akvabela“ (s fotkou!) 😀
Zwettlerko, díky.
Možné je všechno. Plánuji totiž v nejbližších týdnech nákup kamery, která umí natáčet i pod vodou, takže když mi seženeš kolíčky na nos, budou i akvabely.
Děti změní život každému. Někdo více sportuje, někdo více sedí. Třeba za neplacené alimenty.
Čoveče ty zraješ jak já, jen důvod máme rozdílný :-). Začal jsem běhat předloni kvůli cyklistice a začal jsem na běžkách před měsícem taky kvůli kolu. Třeba se okolo Božáku nebo Fichtelbergu potkáme, tu zelenou určitě nepřehlídnu. Skiarena na fichtlu je obzvláště vymazlená, mají upraveno za každých podmínek oproti čechám. Tak hodně zdaru
Martine, nejdříve budu trénovat především na Lesné a až připadne sníh v Chomutově, tak i v Bezručáku, ale nevylučuji ani Klínovec, takže v bíle stopě sleduj zelenou!
Tak jak jsme na to my….No Laco, do nedávna jsem udával směr. Učíš, jen to co umíš. Rozumíš. Žádný šolichání na lyžičkách s medvídkama na nějakým tažným laně. Rovnou superobří slalom po černejch. Kola? Buď sjezdy zas jinak než vedle v lese podél sjezdoky nebo pro odpočinek takový ty dvěstěkilometrový výlety po okolí. Nezřízený punkový řádění s klepáním hlavičky. Pravdu má vždycky táta. Budu dělat vždycky jen to, co on. Pak toho trochu začalo zadrhávat fotbalem. To už jsem jal podezření.
Ty vole, ale pak se to celý kouslo. Někde se stala chyba. Hledám jak můžu a pořád dokola. Ne, nemůžu tu chybu najít.
Ty vole, ale abych dělal balet, to mě fakt nemůžeš chtít. Ani koukat ani dělat! Pravda. Nohy mám sice jak Harapes, ale ty buzerantský punčochy by normální zdravej metalák přece nikdy nenosil!
SPORTSTORY
Jo, kámo, je to těžký. Už jsem se nad tím zamýšlel, jak se to stane, že má táta štěstí a nemusí dělat s dětmi nic, co by ho aspoň trochu nebavilo. Důležité je, umět dětem prodat co tě baví ještě když jsou malé a nemají z toho samy rozum. Pokud k tomu nemají vysloveně odpor, tak u toho zůstanou i ve chvíli, kdy už začnou být samy sebou.
Jasně, s klukama je to snazší, Adam fotbal miluje a je schopný se v neděli ráno dívat v TV na zápas Jihlava-Příbram a nenechá se odradit ani po mém sdělení, že zápas den předtím skončil 0:0. Na Playstationu furt mastí NHL 13 a pro mě samozřejmě není problém si s ním zahrát pár zápasů týdně.
Pravda, u Klárky jsem sedm let (od 4. do 11. roku jejího věku) tak úplně nesdílel její nadšení pro gymnastiku, ale teď naštěstí závodně plave a já se rád nechám vyhecovat a jdu si s ní dát pár desítek bazénů. Kromě běhání mě nyní také atakuje tím, že by se mnou chtěla začít chodit do posilovny.
Mates už teď s námi chodí bruslit, baví ho to a všichni doma se těšíme, až příští rok zkusí začít hrát za Piráty.
Základ je dát dětem do sportování příběh a stále s nimi o tom mluvit. Aktuálně teď třeba ti Piráti. Pak i Klárka jako holka s námi ráda chodí na hokej a o výsledky zápasů se sama zajímá. Stačí jen v tomto případě přiživovat příběh o tom, jak jsme loni Pirátům pomohli vybojovat extraligu a letos jim pomůžeme tu extraligu zachránit.
A pak s námi se zájmem hraje i tu NHL 13.
P.S. Harapesky jsem si koupil na běžky. A sluší mi.