Laco svědkem dopravní nehody

Silnice z Teplic do Chomutova. Čtyřpruh. Projel si Bílinu, blížíš se k Mostu. Je asi hodina po poledni, slunce již stačilo vysušit nadílku vydatné noční sněhové přeháňky. Ale ne všude, sem tam je vozovka mokrá, někde jsou dokonce i kaluže. V jedné z nich auto přímo před tebou dostává smyk.

Čtyřproudá silnice v těchto místech není oddělená svodidly, ale svahem. Roztočené vozidlo tak nezachytí svodidla a ty jak ve zpomaleném filmu nevěřícně sleduješ, jak auto po svahu metá kozelce. Několik kotrmelců a pomuchlaný vůz zůstává ležet na střeše.

Jsi u čerstvé nehody první. Představa rozmašírovaných těl tě ponouká jet dál, ale během zlomku vteřiny se rozhoduješ správně. Zastavíš u krajnice a bereš do ruky telefon. Vytáčíš číslo 112. Oznamuješ co se stalo a jdeš k nabouranému autu, ze kterého se kouří.

Hlasu na druhém konci upřesňuješ svojí polohu. Na otázku, kolik je v autě lidí a zda jsou zaklíněni ještě neznáš odpověď. K autu teprve kráčíš. To, že neběžíš si omlouváš stále probíhajícím telefonátem. Ale pravdou je, že k autu, z něhož nikdo nevystupuje a ze kterého se nikdo neozývá, se ti moc nechce.

O chvíli později do telefonu oznamuješ překvapivou zprávu, že všichni pasažéři z auta už vystoupili a jsou v pořádku. Dvě mladé ženy jsou v šoku, zhruba pětiletá holčička pláče. Zatímco ty stále telefonuješ s operátorkou, k místu nehody se sbíhají další lidé a komunikují s otřesenou posádkou.

Víc z Tvé strany naštěstí nebylo potřeba. Nasedáš do auta a odjíždíš. Po chvíli ti ještě zavolají policisté, abys jim upřesnil místo nehody. To samé po tobě za chvíli požadují i hasiči. Zbytek cesty nemyslíš na nic jiného. Sám pro sebe si vyhodnocuješ své chování.

Oceňuješ, že si byl klidný, bleskově si vzpomněl na číslo 112 a vše potřebné si s operátorkou vyřídil. Zpětně si ale uvědomuješ, že při vystupování z auta sis neoblékl reflexní vestu, kterou máš rozbalenou ve dveřích řidiče a nevzpomněl sis ani na výstražný trojúhelník (pozorný čtenář objeví i další chybu).

Ale nedokážeš si představit, co by se dělo, kdyby v havarovaném autě byli těžce ranění, nebo dokonce mrtví. A už vůbec si nedokážeš představit, že bys v nabouraném voze byl ty se svojí rodinou.

Jezděme opatrně.

11 thoughts on “Laco svědkem dopravní nehody

  1. Tak teď už vím, proč se mi tolik nechce sednout za volant a jet směrem Chomutov. Díky za varování. Opatrně jezdím, ale nikdy nevíš, kdo a jak pojede kolem. Dám si pozor i na rolling cars. Ale pro jistotu si rozbalím reflexní vestu, kterou „někde“ v autě stopro mám a rozhodně si vzpomenu, jak se zachovat v případě nutnosti.
    Já bych si na 112 nevzpomněla, mám zafixovaná jiná čísla. A taky bych nestíhala vyndat a rozebrat trojúhelník. V tu chvíli je asi mnohem důležitější, pomoct. Dokonce asi nejsem ani pozorný čtenář, chybu jsem nenašla. Vidíš, jsi mnohem připravenější a zachoval ses skvěle.

    • Jeanne, je dobré pamatovat si číslo 112. Operátorka sama dle situace určí pořadí v jakém volat záchranné složky a ty nemusíš volat zvlášť záchranku, policii a hasiče. Jsem také ze staré školy, takže mě v první chvíli napadla čísla 155 a 158 a než jsem si stačil přiřadit 155 k záchrance, sama od sebe mi naskočila stodvanáctka.

      Na trojúhelník jsem si vzpomněl až ve chvíli, kdy jsem se vracel k autu. Já jsem své auto odstavené u krajnice málem nechal i nastartované, uvědomil jsem si až při zavírání dveří, že bych měl vyndat klíček ze zapalování. Úplně jsem zapomněl vzít s sebou lékárničku, což byla chyba, protože bych se pro ní v případě potřeby musel k autu vracet.

      Ale jsem rád, že jsem ji nepotřeboval.

    • Díky, Jamby, ale z mého pohledu bych své výše popsané chování nenazýval hrdinstvím. Jaký jsem nebo nejsem hrdina by se ukázalo ve chvíli, pokud by ti lidé potřebovali víc než jeden telefonní hovor.

      Na odkazovaný článek se podívám později.

  2. SOS
    Mrazí z toho, naštěstí dobrý konec, avšak text samotný, to je doslovná čtenářská lahůdka. Mistrovské dílko.

    P.S Ten rébus… no snad vzít do jedné ruky lekárničku a do druhé hasičák. Dvojitou režnou pak až doma.

    • GTI, díky za ohodnocení textu a rozluštění rébusu. Je vidět, žes znalec světa slov a světa aut, palec nahoru.

      Hasičák mě nenapadl vůbec. A to asi proto, že ho v autě ani nemám. Stejně jako tu režnou.

      • Laco, ten hasičák je potřeba mít. Já ho koupil v Chomutově v Globusu (v tom zahrádkářském), stojí to pár stovek.

  3. Konec dobrý, text dobrý, všechno dobré.

    S tím zpomaleným filmem je to jak říkáš Laco a je to zajímavé, že když je člověk přímým aktérem či svědkem něčeho hodně nepříjemného, tak mozek zapne naplno a jakoby ti dával najevo, že pokud máš možnost, tak teď je poslední šance zasáhnout.

    • TNT, to je vidět žes‘ už zažil. Já taky a tady to na vyprávění není….To jsou lepší ty starosti s kamerama na lyžích 😉

      • Ano Tomíku, zažil. Právě Lacova příhoda mi to připomněla. A máš recht, tady na to není chuť ani prostor.

        Ale mám i jednu z dětství na stejné téma zpomaleného filmu.

        Hráli jsme s kámošema fotbal. Postavil jsem si balon k trestnému kopu, rozběh, rána a míč už si to plachtí přímo k oknu našeho souseda. Měl jsem pocit, že se na to celé dívám zhora, pozoruji pomalu letící míč, zkoprnělé spoluhráče a sebe.

        Čas se znovu rozběhl normální rychlostí zároveň se zvukem padajících střepů a úprkem kamarádů.

        Stálo mně to tehdy 200,-Kčs.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *