Náhodou to dnes vyšlo na den přesně, kdy do desetiletého výročí založení mého blogu zbývá pouhých 476 dní. Rozhodl jsem se, že při této příležitosti udělám radost svým čtenářům a již tento pátek odstartuji oslavy novým cyklem “Čtení na víkend”, v jehož rámci budu vydávat v reedici své starší články.
Původní texty budou digitálně remasterované, majitelé nových iPhonů a iPadů si je budou moci v obnovené premiéře přečíst na HD Retina displejích, v moderních internetových prohlížečích bude zvuk videí nově v Dolby Surround Pro Logic a při čtení blogu na 3D televizích dostanou články další rozměr.
Vychází každý pátek. Pro předplatitele zdarma.
Bravo! Už se těším třeba na článek ze srpna 2004 („Laco převlékl kabát“), nebo z března 2005 („Stydím se za svého premiéra“). V reedici prvního článku stačí změna barvy, ve druhém jména (nebo obráceně?). Ale stejně asi bude převládat reedice té reedice „Šmicrův rozhodující gól“ 🙂
TRAPNĚJŠÍ VYHRÁVÁ
Jo, dobrý pohled, Vankelte. Když v létě končila služba Bloguje.cz a já přecházel na vlastní redakční systém, tak jsem zvažoval, zda migrovat se svými starými články nebo začít s čistým štítem. Většina mých starších článků jsou totiž bláboly a kvantita leckdy převažovala nad kvalitou.
V reedici tak budou vycházet takové články, při jejichž čtení se sám necítím trapně. Jen jsem se zděsil, že dle textů na mém blogu to vypadá, že jsem se mentální dospělosti přiblížil až někdy kolem roku 2009 (a to ještě jen chvílemi).
Tak mě napadá, že bych mohl založit další rubriku. S názvem “Strašidelný zámek”. Vycházely by tam ty největší trapárny, které jsem tu za těch bezmála deset let vydal. Mohl bych pak uspořádat anketu o nejlepší a nejstrašnější článek mého blogu.
Ale zas takový duševní masochista nejsem, takže zůstaneme u toho plácání po ramenou.
Ale no tak – proč ta sebekritika, je to jenom reakce na tehdejší situaci nebo dobu a i když se z pohledu dneška mohou jevit některé články jako úsměvné, tak krom technických záležitostí (PDA, i-věci apod.), je většina článků použitelná (a aktuální) i dnes (viz výše).
Vankelte, díky, jsi ke mně milosrdný, ale věř mi, že vím o čem mluvím.
A to je možná škoda. Míra dokonalosti člověka se totiž určuje pouze porovnáním s jeho nedokonalostí. A největším úspěchem člověka je pro mne moment, kdy se umí zasmát své vlastní blbosti (trapnosti). Má tak pro mne lidskou tvář.
Nikdo nejsme absolutně dokonalý a každý se neustále zlepšuje, pokud tedy chce. A není lepší způsob než se ohlédnout, uvědomit si co bylo na prd, zasmát se tomu a případně s dnešními poznatky to poslat dál. Věř mi, že za dalších deset let ti bude připadat trapné to, co nebo jak píšeš dnes.
Ještě poznatek na závěr. Lidé dnes dokonalost moc neberou nebo spíš odsuzují. Dokonalí lidé totiž těm ostatním ukazují jejich malost. Tak pojď pro nás být přijatelným člověkem, ať se ve tvé společnosti stále cítíme tak dobře. Navíc já jsem dřív o tvém blogu nevěděla….zajímala by mě nějaká ta „trapárna“ 🙂
Jeanne, hezky napsáno. Souhlasím, že vedle dokonalého člověka se vy ostatní můžete cítit hloupě. Ale na tomto blogu vidíte jen můj mediální obraz. Ve skutečnosti jsem ještě mnohem více boží.
PAMÁTNÉ VÝRONY A VÝROKY
Jeanne, Laco svatá slova!
Za sebe můžu říct, že na Lacovi reedice se těším ale své vlastní od sebe nečekám. Rád se tomu mladšímu nezkušenýmu Tomíkovi zasměju. Jestli se stydím, co jsem sem napsal, co jsem si tady myslel? Možná bych sem tam něco poopravil nebo spíš přeformuloval. Ale jinak ne. Jsem to já. Nadšenej zbrklej bojovník. Přemýšlím, jestli bych se případně omluvil…ale tu potřebu necítím. Každej ať si udělá pořádek v hlavě sám za sebe. Je vždycky jednodušší něco kritizovat, než něco sám vytvořit. To je asi to, s čím sem tady, a obecně v životě měl a mám největší problémy.
Na druhou stranu…. Kdysi dávno v nějaké daleké zemi, už ani nevím, jak se jmenoval, vyřkl jeden z praotců všech blogerů myšlenku hodnou zapamatování:
„…někdy lituju, že ke mně na blog nechodí nějací debilové, jako tomu bylo dříve. Někdy z nostalgie, pro pobavení zabrousím do diskusí u starších článků.
Perly typu „zoufalci svých dnů, prostituti svých tužeb, pasáci svých stínů a gigolové svých myšlenek“ se v diskusích už dnes bohužel neobjevují.“
A já se ptám:bohužel nebo bohudík?
Tomíku, články vyjdou v reedici bez komentářů. Ty jsou zvláštní kapitolou samy pro sebe. V rámci “oslav deseti let mého blogu” určitě některé komentáře připomenu samostatně.
Ano, zoufalci svých dnů, prostituti svých tužeb, pasáci svých stínů a gigolové svých myšlenek už ke mně nechodí. Škoda. Bývala s nimi legrace.
Asi udělám nábor.
Nevím jestli je to škoda, ale když se podíváš dobře po ulici okolo sebe, tak studnici imbecilismu nelze vyčerpat. Čili je tu furt naděje, že bude nějaká sranda 😉