Víš, kámo, jako single jsem se kdysi naučil zvedat půlitr levou rukou, abych neměl pravačku zbytečně moc silnou. V té době jsem totiž věřil tomu, že holkám na baru je dobrý vyprávět kvalitní obsah. Teprve později jsem zjistil, že mnohem účinnější je do nich ten kvalitní obsah lejt.

Měl jsem to tenkrát těžký. Když už náhodou sex byl, bylo to jako běh na sto metrů. Ne teda, že bych byl tak rychlej a do cíle dorazil už za devět sekund (jestli mi jako rozumíš), tak špatně jsem na tom zase nebyl, ale prostě u toho sexu kromě mě bylo ještě sedm černochů a jedna pistole.

Hele, brácho, dneska už je všechno jinak. Mám ženu, se kterou se máme moc rádi. Myslíme na sebe a jsme k sobě velmi milí a vstřícní. Když se například spolu díváme na romantický film a na mě to přijde, tak se zvednu od televize a zeptám se: „Jdu se vysrat, nemám ti něco přinést?“

Ohleduplný jsem k manželce i večer v posteli. Když na moji větu „Co kdybysme si zašukali?“ zareaguje hláškou o bolení hlavy, tak ji jen požádám ať mě neruší, že právě telefonuju. Ale žena nemusí žárlit. I po téměř třiceti letech aktivního sexu jediná osoba, se kterou spím pravidelně, je… mé druhé já.

Jen už neřeším, kterou rukou zvedat ten půlitr.

P.S. Právě volala manželka, že prej koupila k večeři nějaký roštěnky. To jsem teda zvědavej, kolik jich nakonec přijde.